Mezi mladými novickami salzburského kláštera byste těžko hledali někoho méně vhodného pro poslání jeptišky než je Maria (Julie Andrewsová). Vnímavá a činorodá dívka se totiž (přes veškerou snahu) nedokáže vyrovnat se strohou přísností církevního řádu, čarovná krása alpských velehor ji zajímá mnohem víc než klášterní disciplína. Matka představená (Peggy Woodová), moudrá to žena, si naštěstí ví rady a pošle ji jako guvernantku do rodiny ovdovělého námořního kapitána, t.č. ve výslužbě. Úkol, který má Maria před sebou, ale není snadný ani pro někoho tak temperamentního a kurážného jako je ona.
Nepřístupný kapitán von Trapp (Christopher Plummer) totiž po smrti manželky řídí celou svou domácnost, vč. sedmi dětí, jako námořní loď. Každý den se skládá převážně z plnění rozkazů a striktního dodržování pravidel, na dětské radovánky nezbývá místo. Navíc si ratolesti vynucují otcovu pozornost tím, že se každé chůvy zbaví, jak nejrychleji to jde. Fantazii mají v tomhle směru skutečně velikou, Maria je v pořadí už dvanáctá pečovatelka.
Oblíbený muzikál ZA ZVUKŮ HUDBY, dnes označovaný jako 'klasický', byl mimořádně úspěšný už při prvním uvedení do kin v r. 1965, když tehdy překonal všechny kasovní rekordy. Jedná se o téměř tříhodinovou filmovou adaptaci muzikálového hitu z Broadwaye (premiéra 1959). Cesta sentimentálního příběhu na jeviště, resp. filmové plátno byla dosti spletitá. Scénář je založený na knize Howarda Lindsaye a Russela Crousela a tato kniha vznikla pro změnu na motivy autobiografie (1949) skutečné baronky Marii von Trapp (ta se mimochodem ve filmu mihla v komparzu při večírkové scéně). První filmová verze příběhu byla navíc natočena už v r.1956 v Německu (Die Trapp-Familie, pokračování Die Trapp-Familie in Amerika (1958)).
Radostná, povznášející a místy i dramatická podívaná chytla za srdce i oscarovou porotu, která film nominovala celkem v 10 kategoriích. Muzikál nakonec získal přesně polovinu těchto cenných sošek, vč. prestižních Oscarů za nejlepší film a režii (režiséru a producentovi Robertu Wiseovi tak přibyly další cenné kousky do sbírky, už v r.1961 slavil triumf s WEST SIDE STORY), dále pak za nejlepší zvuk, hudbu a střih. Jedna z neproměněných nominací patřila herečce v hlavní roli, Julii Andrewsové, která už předtím za ztvárnění Marii dostala cenu kritiku Zlatý Glóbus. Jednalo se teprve o její druhý film (za debut MARY POPPINSOVÁ o rok dřív Oscara získala), kterým potvrdila svou pozici muzikálové hvězdy v typově podobné roli guvernantky. Co se týče dalšího hereckého obsazení, malou perličkou pro milovníky muzikálu je fakt, že v menší roli sestry Sofie se tu poprvé před kamerou objevila Marni Nixonová, jejíž hlas zaznamenaly v předešlých letech miliony návštěvníků kin. Nazpívala totiž pěvecká čísla místo Natalie Woodové (WEST SIDE STORY,1961) a Audrey Hepburnové (MY FAIR LADY,1964). Kromě kvalitního hereckého obsazení, chytlavého příběhu plného emocí a dokonale propracovaných hudebních čísel filmu k úspěchu určitě pomohla i kamera, působivě zachycující svěží krásu rakouských Alp. Natáčelo se skutečně v rakouských exteriérech, takže pocit autentičnosti je dokonalý.
(DearS)
Na DVD
od:
Jenda
Na to jak je tenhle film vlastně slavný jsem do něj šel až po několika letech, kdy de mi na DVD válel několik let v šuplíku, aniž bych o něm věděl nějak mnoho (mimochodem, buď je DVD již kvalitativně nedostatečné, nebo Paramount zmatlal kvalitu obrazu sám). Vždy jsem si myslel, že je Sound of Music něco jako mix Mary Poppins a My Fair Lady, zřejmě kvůli tomu, že v jednom hraje taky Julie Andrews a obojí jsou muzikály. Byl jsem překvapen, že příběh nekončí tam, kde by normálně love story končila, ale pokračoval mnohem déle, a byl jsem i překvapen že bez mála 3 hodiny filmu utekly jako voda, aniž bych se nudil. To je úspech sám o sobě, protože občas nudí filmy, které mají 80 minut. Zárověň už třetí den nemůžu dostat některá hudební čísla z hlavy a neustále si broukám...(7.10.2019)
Crawler-D
Nejdřív irituje kýčovitá radostnost (a to i člověka se sklony k sentimentu, jako jsem já), a když se zdá, že s projevem téma nacismu a anšlusu Rakouska se příběh posune do závažnější roviny, skončí dřív, než se cokoli pořádně rozjede. Než naskočily titulky, vážně jsem myslel, že ještě tak hodinu film bude pokračovat.(10.2.2014)
Mahalik
Lidi, tak tohle byl doják! Julie Andrews svou pozitivní energií div nerve trávu ze země, Plummer je pro změnu chladnější než pan Chládek a nacisti jsou, jak jinak, než nacisti.__ Na poli muzikálového zjevu mě snad už nic nepřekvapí. Lítal jsem v dešti, tančil s děvkama, kouřil marihuanu, ale abych poznával s rebelující jeptiškou Salzburg, tak to ještě opravdu ne. Když to vezmeme ruk-cuk, tak úvodní dvě hoďky jsou pro maniaky s dětskou duší. Sledujeme Marii jak pobíhá v horách a s rozpřaženýma rukama máchá ve vzduchu (kdyby byla bouřka, no nevím-nevím, jestli by si ještě zazpívala..) připomíná Boha. A ona vlastně byla, metaforicky vzato, pro ty děti Bohem. Hell yeah! Málem bych opemenul ty pacholata. "....Marie, pojď si zapívat!". 7 statečných rozhodně nečekejte (vždyť oni se bojí i bouřky). Tahle banda vás poslechne na slovo. Pokyny Marie plní lépe než mechanický sluha a kdyby jim nakázali vzájemné postřílení se, oni do sebe naperou klidně celý zásobník. Opravdu, takovou angažovaností se nepyšnila ani Matka Tereza!__ Závěrečné finále připomíná spíše Hitchococka. Atmosféra je neskutečná a v jednu chvíli jsem si všiml, že zhruba tři minuty nedávám svým plicím kyslík. Až tak mne to dostalo. Proč 5*? Protože jsem maniak s dětskou duší. Poroučím se.... P.s- scéna s yódlováním by se měla vytesat!(3.3.2009)
maverick10
To co z tohohle dila dela dobry film je predevsim, vhodny vyber lokace, ktera krasne koresponduje s tou pohadkovou 3/4 filmu, jez je uzasne podmalovana nadhernou hudbou a vybornou dvojici. Cely film jsem si rikal, ze k dokonalosti mi chybi trocha toho dramatu a napeti - a jako bych to privolal. Svatbou to vsechno nekonci ba naopak zacina a ja nemam jinou moznost nez dat plny pocet. . .(5.11.2010)
Mylouch
Tehdejší rodinný film na vlně Mary Poppins už má dneska trochu obtížně snesitelnou stopáž, ale osnova příběhu, prostředí, kameramanské vypořádání se s barevnou kompozicí, plastické svícení a instrumentační proměny hitu My favorite things s textařskou poetickou invencí mají svou neopomenutelnou hodnotu. Navíc ještě silné poselství svobody.(26.12.2013)