Zákon lásky

Mladá dokumentaristka Barbora Chalupová se do povědomí veřejnosti zapsala spolurežírováním úspěšného dokumentu V síti, právě po něm ovšem nově Chalupová představila svůj druhý celovečerní dokument, který tentokrát vznikl bez přítomnosti Víta Klusáka. A i její Zákon lásky pojednává o tématu, které hýbe společností. Tentokráte je totiž terčem boj o manželství pro všechny bez ohledu na sexuální orientaci. Téma, které rozděluje společnost a ještě na delší dobu bude. A za pozornost tento dokument stojí.   Pochopitelně není pro každého. Homofobové a zastánci klasických křesťanských hodnot se budou od filmu distancovat, fanoušci konzervativní Aliance pro rodinu s Janou Jochovou v čele by poté rovnou museli zapálit promítací sál. Nutno dodat, že prostor kromě klíčové iniciativy Jsme fér dostávají i právě odpůrci navrhovaného zákona, ty se ovšem v průběhu dokumentu skutečně nedokážou projevit jinak než banda pořádných argumentů neschopných prasat, kteří začnou homosexuály srovnávat s pedofily či zoofily. V průběhu dokumentu může být divák tak trošku naivní a doufat, že tenhle dokument možná přeci jen něco změní. Osobně se ovšem domnívám, že odpůrci homosexuality si budou po zhlédnutí filmu stát za svým. Rád bych se ovšem mýlil.   Zákon lásky především reflektuje českou společnost. Parlament plný hulvátských idiotů, homofobní protestanti a v průběhu především očividné prohlédnutí toho, že většina prostě těch argumentů schopná není a v podstatě se jen bojí něčeho neznámého a nenormálního. V průběhu dokumentu se několikrát odkazuje na změnu zákona o volebních právech žen, přičemž právě členové Jsme fér chtějí, aby jednou bylo manželství pro všechny schváleno a ve společnosti se na něj vzpomínalo právě jako na moment, kdy ženy získali právo volit. Realita pochopitelně tak snadná není, právě reflektování české společnosti je ovšem něco, čím může tento dokument potencionálně něco změnit. Jenomže klíčovou úlohu v tomto ohledu sehrají až právě lidé sami.   Spíše než diskuze na téma ´´ proč jo, proč ne ?´´ se dokument staví na stranu bojovníků za práva manželství pro všechny a není se čemu divit. Přesto vlastně Zákon lásky nemění pravidla hry. Je jen právě reflektujícím průletem společnosti v této palčivé kauze. Nic nového v podstatě nepřináší, samotné silné téma je zpracováno jen velmi slušným způsobem. Zajímavější je ve finále právě onen pohled na společnost než onen samotný boj o práva manželství pro všechny. Divák se může definitivně utvrdit v tom, že jde většinu poslanců přirovnat k bandě prasat ve chlívě, střih jednotlivých proslovů v parlamentu hodně vypovídá o tom, co je v onom parlamentu špatně.   Zákon lásky ve finále v podstatě jen klouže po povrchu a nejzajímavější je v momentech, kdy reflektuje lokální společnost. Přesto je Zákon lásky film, který stojí za zhlédnutí. Ne kvůli tomu, že by přepisoval pravidla dokumentární tvorby, ale právě kvůli tomu, že je důležitým filmem. Filmem, který má dost možná potenciál něco změnit. Dost možná je tak trochu naivní věřit, že Zákon lásky změní pohled daného člověka na celou tu kauzu zda manželství pro všechny povolit či nepovolit, rád ovšem v tomto případě budu optimista. Sluníčkáře si vyprošuju! (29.08.2021) (méně) (více)