The Law of Love
Zákon lásky
Režie:
Barbora ChalupováScénář:
Barbora ChalupováKamera:
Šimon HavelHudba:
Adam BláhaHrají:
Czeslaw Walek, Willem van der Bas, Adéla Horáková, Jan Cina, Tomio Okamura, Petr Fiala, Ivan Bartoš, Miloš Zeman (a.z.), Eva Perkausová (a.z.) (více)VOD (5)
Obsahy(1)
Spolurežisérka úspěšného dokumentu V síti, Barbora Chalupová, debutuje tragikomickou dokumentární roadmovie, která sleduje cestu zákona, jenž může ovlivnit život statisíců lidí. „Zákon lásky“ zajistí manželství všem bez ohledu na jejich sexuální orientaci a podporuje ho většina obyvatel České republiky. Komu tedy návrh vzbuzující vášně a nebývalé emoce vadí? Jaký je vlastně rozdíl mezi manželstvím a registrovaným partnerstvím? S napětím sledujeme vypjatou výpravu napříč společností, která vede od sběru petičních podpisů, přes televizní půtky až po diskuse na půdě parlamentu směřující ke klíčovému hlasování. Střet progresivní a konzervativní části obyvatel ilustrují politici při svých vystoupeních a exhibicích. Nevzdělanost, obavy, strach a neschopnost udělat jakékoliv rozhodnutí však nejsou to jediné, co legislativnímu přijetí brání. Jsme skutečně tak liberální, jak se prezentujeme? A zvítězí nakonec láska nad lží a nenávistí? (Bontonfilm)
(více)Recenze (43)
Jsem věřící a dřív jsem pro manželství pro všechny nebyl. Po různých zkušenostech, jak sprostě, netolerantně a bez argumentů se někteří odpůrci tohoto zákona vyjadřovali, mi došlo, jak byl můj postoj bláhový. Barbora Chalupová jako další dokumentaristka správně použila pouze pozorovací způsob vyprávění a je jasné, že "nevyváženě" vyslyšela hlavně navrhovatele zákona, protože prasata typu Volného mají svého mediálního prostoru bohužel až moc. ()
Formálně zvládnutý dokument by se hezky vyjímal v televizi, díky rezonujícímu tématu si však našel i cestu do kin. Bohužel však k tématu mnoho nového nepřináší a většinu diváků jen utvrdí v jejich původním přesvědčení. Více zde. ()
Zpracování výrazně nepřekovává sílu samotného námětu, což ale neznamená, že to není užitečný film, který určitě může prospět - ve smyslu, jakým může prospět dobře napsaný leták. Asi nikoho nestrhne, ale jako představení situace určitě dobré. ()
Dokument, kde vystupuje rozum a fakta (Jsme fér) proti emocím (Aliance pro rodinu) a totálnímu hulvátství (Poslanecká sněmovna). Čtvrtá hvězdička za obraz společnosti, která na sociálních sítích křičí: "jsme tolerantní, ale..." ()
Velmi potřebný dokument, kterému snad pomůže předchozí úspěch Chalupové a bude tak široce dostupný. Je zde mnoho rovin, jak Zákon lásky vnímat. Například jako zprávu o celé dosavadní práci Jsme fér. Se všemy vrcholy a pády. Také jako kompaktní balíček informací o této problematice v našem prostředí. Nebo jako tolik potřebný dialog. #Palmofffest ()
Silná téma s príliš tendenčným spracovaním 7/10 ()
Velmi jednostranný dokument, který poměrně jasně fandí iniciativě Jsme fér. Jejíž název tedy upřímně moc nechápu (to jako že někdo kdo to může vidět trošku jinak fér není? A fér je to co si myslím já?) Odpověď zda a jak moc je česká společnosti nakloněna manželství pro všechny, myslím trošku zodpověděly parlamentní volby na podzim 2021, kdy úplně vyhořela Pirátská strana. Takže si myslím že v příštích 4 letech budou mít aktivisté pro sňatky stejnopohlavních párů paradoxně horší pozici. Tedy z tohoto pohledu si nemyslím že by byla podpora věřejnosti zase tak velká, jak dokument deklaruje. Na druhou stranu dokument poměrně hezky znázorňuje zapálenost iniciativy a v kontrastu proti nim jsou i taková "esa" jako Okamura či Volný. Ovšem je potřeba zmínit, že nejen oni. 40% ()
"Láska je láska, když choděj kluci s klukama, holky s holkama!" zpívá Lucie Bílá ve svým kultovním bangeru – existují však tací, co jsou přesvědčeni o opaku. Dokumentaristka Barbora Chalupová, která společně s Vítem Klusákem stojí za vznikem megahitu 'V síti', protentokrát natočila dokument, který spíš působí jako černá tragikomedie s až pohádkovým motivem souboje dobra a zla. 'Zákon lásky' totiž komicky zachycuje nelítostný souboj dvou nesmiřitelných stran: 1) iniciativy Jsme fér, která chce rovná práva pro statisíce LGBTQ+ párů, jimž jsou nesmyslně upírána 2) konzervativních bojovníků za tradiční manželství kteří nesnáší jinakost a evidentně jim nevadí se srát cizím lidem do života...... Jedni používaj fakta, ti druzí zase používaj emoce. Jedni se odvolávají na svobodu a toleranci, ti druzí se zase odvolávaj na křesťanství a tradiční hodnoty přestože žijeme v 21. století a ČR je jedna z nejvíc ateistických země na světě. Jedni chtějí aby se společnost vyvíjela kupředu, ti druzí se evidentně mentálně zasekli ve středověku. Vyobrazený situace či výroky protistrany jsou mnohdy tak absurdní, nelogický až karikaturní, že jsem nevěděl, zda se mám smát, nebo ironicky brečet. Všechny napříč politickým spektrem by pak mělo frustrovat, jaký alibistický zmrdi v poslanecký sněmovně rozhodují o našich životech. Mnozí zároveň tvrdí, že dokument je tendenční a neobjektivní – což je pěkná sračka, protože zcela nepřikrášleně ukazuje, jak debilně zaboomerovaná tahle republika vlastně je. Konzervám a duhám zdar! 💜 ()
Protože jsem dění kolem zákona o přijetí manželství také pro homosexuální páry sledoval takříkajíc "naživo", nebyly pro mě jednotlivé sekvence žádným překvapením, o jednotlivých osobách ani nemluvě. Takže jsem si jenm připomněl,, co všechno se kolem toho (ne)dělo. Zákon lásky vypovídá především o naší společnosti a o tom, koho si volíme do českého parlamentu. A je to kolikrát smutné. Snaha dát prostor co nejvíce stranám obou táborů je výborná, hodně pomáhá výborný střih. Záběry na Prahu v době loňské covidové pandemie jsou stále působivé a vlastně tak nějak říkají o Česku prakticky všechno. Závěrečné shrnutí ve mně vyvolalo jen bezmocný smutek. Tak snad se vše podaří v příštím volebním období.___________EDIT 22.2.2022: Poprvé viděno v době premiéry v kině, dnes v televizní premiéře. Jakkoli jde z velké části o depresivní dílo, je tam velké množství bizarních momentů, které ve mně vyvolávaly úlevný smích. Jako třeba hysterický Černohorský, dále pán, co neubytovává "homosexuálně nemocné lidi" nebo absurdní výstup dnes už naštěstí exposlance Volného. O náccích z Národního odporu ani nemluvě. Při sledování jsem si znovu říkal, že až tenhle dokument uvidí příští generace, nebudou chápat, co se to tady vlastně dělo. ()
Samozřejmě je principiálně zcela špatně, když Parlament tak dlouho odkládá projednání zákona, až to zbyde na příští osazenstvo Poslanecké sněmovny. Jinak je škoda, že je tenhle dokument příliš jednostranný. Na straně oponentů promlouvají jen katolíci, náckové a poslanci, chybí aspoň jeden rozumně argumentující hlas. (Pro úplnost: manželství pro mne znamená svazek muže a ženy, ale proti homosexuálům nic nemám – kam se mnou?) ()
Truchlivý příběh o tom, jak se věci (ne)mají. Mnozí zákonodárci se před kamerou bez nejmenších skrupulí předhánějí v tuposti, omezenosti, opatrnosti, oplzlostech a urážkách, domnívajíc se přitom, že hájí zuby nehty tisíciletou tradici. A zatímco na západ od nás je manželství pro všechny dávno vyřešená věc, v českých poslaneckých lavicích se neustále dumá, přemítá, uvažuje a naslouchá Jochovým, církvi a jim podobným zpátečníkům. Všem, kteří se podíleli a podílejí na tomto vyčerpávajícím boji náleží velké poděkování i obdiv. Za trpělivost a statečnost, s níž se, i za cenu nemalých fyzických a psychických ztrát, perou za práva nás, utlačovaných. ()
Pobavil mě sestřih projevů, které připomínaly rapové souboje. Co mě ale úplně bylo do očí zastánci tradiční rodiny jsou zde představováni zásadně v kostele při mši a druhá strana z hnutí Jsme fér se zde představuje jako moderní rozesmátí lidi setkávající se v hospodě. Jedna strana své oponenty uráží, druhá je lituje za jejich omezenost. O co vlastně jde vysvětlí až lesbická žena. Již fungující registrované partnerství neumožňuje na rozdíl od manželství zabezpečení její partnerky po její smrti a dítě jí může být odebráno. Politické žvanění časem unavuje. Tvůrci se zřejmě snažili o společenskou tragikomedii. Zajímaly mě pohledy do soukromí i když i zde to tvůrci pojali jednostranně. Tento problém je v nejnižších diskusních arénách jako hospody i v té nejvyšší parlamentu obklopeném experty tak hlučný, že zastínil projednávání jiných zákonů. Já osobně bych jako dítě dva tatínky místo maminky nechtěl. V USA kde vládne Bůh Dolar nyní malí kluci chtějí být gayové, protože nemusí dávat peníze na výchovu dětí a mají jich tak více. ()
Čas od času se probudím a znovu si otráveně uvědomím, že ani v roce 2021 lidi nemají stejný práva jen díky tomu, že chtějí píchat s jinýma lidma než ti, co jim to zakazujou. A opět mi dojde, že se kvůli tomu budu muset další léta dívat na nové filmy, přednášky a dokumenty o tomto tématu, které jsou natočené pro lidi v mé bublině, kteří jsou o rovnoprávnosti přesvědčeni. Ty filmy budou mluvit stále naším jazykem, naprosto nehrozí, že se dostanou k některému z odpůrců, takže utvrzení se tak ještě přiutvrdí, přiutvrzení začnou být flustrovanější, flustrovanější vyhořelejší a celý tenhle krysí závod půjde dál a dál, dokud konečně neoprášíme ty gilotiny, protože si přiznejme, že ten experiment s vlastním státem nám prostě hrubě nevyšel a stejně jako malý dítě potřebujeme zjevně někoho, aby nám holt pořád připomínal, abychom to psí hovno nejedli. Zákon lásky nejvíce funguje jako potvrzení deziluze z české podoby zastupitelské demokracie. Sledovat ty pologramotný hovna v oblecích plácající neskutečný píčoviny do poloprázdného sálu apatických ksichtů zírajících do displejů nutí k obdivu vůči každému, kdo má pocit, že jde situace změnit v rámci systému (inherentně postaveném na opresi a přidělování rolí). Smutně výstižný moment ukazuje scéna z přijetí spolku Jsme fér u zdánlivě progresivnějších Pirátů, jejichž vedení během řeči povětšinou též strnule zírá do svých monitorů, aby pak Bartoš začal nesmyslně žvatlat generický monolog o tom, jak Babiš-man bad. ()
Dokument, který vám o palčivé problematice neřekne nic nového, tedy alespoň pokud máte mezi blízkými přáteli homosexuální pár. Film je také poněkud jednostranně a doslova černobíle vyprávěný, kdy je druhá "nepřátelská" strana sporu vyobrazena až zesměšňujícím způsobem, což objektivitě dokumentu trochu ubližuje. ()
Bylo mi z toho smutno. Pokud dokument neco jasne ukazuje, je to neschopnost nasi spolecnosti vest rozumnou debatu dvou protistran. Je to jako byste se propiskou pokouseli ubranit nekomu se zapalenyma vidlema. ()
Mám rád umenie, ktoré pokladá otázky, núti diváka zamýšľať sa. Herzog hovorí, že filmár by si mal vyberať témy, ku ktorým sám cíti ambivalenciu. To mi v tomto prípade nehrozilo - v tejto téme mám úplne jasno. Navyše tí, ktorí by si ho mali pozrieť, si ho nepozrú. Dramaturgicky ale veľmi funkčné, snáď to bude o pár rokov smutné memento pre ďalšie generácie, ako to vtedy vlastne bolo. ()
Film jsem viděl v polovině roku 2023. Samozřejmě že dokument už časem zestárnul, šašci v parlamentu se proměnili, ale poselství zůstává furt stejné a cíl zatím stále v nedohlednu. Scéna na tupé dezoláty, skinheady a klauna Foldynu Vám zvýší krevní tlak. 7/10. ()
Rozhodně zručně natočený dokument, na který se dá koukat i v kině a po jeho skončení je se o čem bavit a proto je dobře, že vznikl a je potřeba. Svět je ve filmu trochu schematicky rozdělený na dva tábory. Nesnaží se jít moc do hloubky argumentací nebo názorů, spíše jen tak po povrchu nadlétává kamerou nad probíhající veřejnou debatou o manželství pro lidi s homosexuální orientací v české společnosti z perspektivy Czeslawa Walka z inciativy Jsme fér. Tak si člověk udělá trochu obrázek o tom, kdo ví nejlíp, jak funguje rodina, jaká se nosí trička na průvodech a protestních demonstracích, jak z debat vymizel oční kontakt a věnování pozornosti koukáním do obrazovek počítačů a mobilů, kdo rád chroupe oříšky a kolik máme v Česku expertů na evoluční biologii, sociologii, historii a antropologii. Samo o sobě je fajn, že ta debata byla aspoň takto namátkou v čase zachycena, a že film existuje. Barboře Chalupové díky za zvednutí tématu, zhostila se adekvátně pro to, aby se debata mohla dál posunout, nadto aktuálně už s vědomím, že návrh prošel prvním čtením. Aniž bych Báru kdy viděl osobně, je mi její pozorování světa, výběr momentů, úhlů pozorování a hudby blízký, včetně toho, že nemá za cíl něco vsugerovat. Pocit, jako bychom se znali leta :) Na dálku všechna čest lidem okolo iniciativy a panu Walkovi, vystudovanému právníkovi, který s velkou ctí ustál, useděl a uchodil, slušně řečeno, hodně nevhodné, urážlivé a dehonestující vyjádření lidí, kteří mu nezřídka přinejmenším z odborného a určitě i z lidského hlediska, nesahají ani po kotníky a jejich jediná devíza je, že jsou někde ve funkci, na kterou nikdo jiný nezbyl. V té debatě je hodně emocí a proto se argumenty hledají těžko a často se s vážnou tváří mlátí prázdná sláma. Ale to se v poslanecké sněmovně, výborech a klubech bere asi jako status quo. Viděno v rámci organizace festivalu Jeden svět. Díky za to. Debatovat bude o čem. Šup do kina nebo na stream :) ()
No, za mě trošku zklamání. Zpracování dokumentu mě příliš nenadchlo. Spousta povídacích momentů, řvaní více lidí přes sebe. Málo rozhovorů s lidmi, téměř nemožná schopnost budování sympatií. Téma je rozhodně zajímavé, to je ta čtvrtá hvězda, ale velmi slabá. ()
Související novinky
Film Zákon lásky do kin vstupuje 5. srpna
Spolurežisérka úspěšného dokumentu V síti a držitelka Českého lva Barbora Chalupová představuje svůj celovečerní debut Zákon lásky. Tragikomická dokumentární roadmovie sleduje cestu zákona, jenž může… (více)
Mladá dokumentaristka Barbora Chalupová se do povědomí veřejnosti zapsala spolurežírováním úspěšného dokumentu V síti, právě po něm ovšem nově Chalupová představila svůj druhý celovečerní dokument, který tentokrát vznikl bez přítomnosti Víta Klusáka. A i její Zákon lásky pojednává o tématu, které hýbe společností. Tentokráte je totiž terčem boj o manželství pro všechny bez ohledu na sexuální orientaci. Téma, které rozděluje společnost a ještě na delší dobu bude. A za pozornost tento dokument stojí. Pochopitelně není pro každého. Homofobové a zastánci klasických křesťanských hodnot se budou od filmu distancovat, fanoušci konzervativní Aliance pro rodinu s Janou Jochovou v čele by poté rovnou museli zapálit promítací sál. Nutno dodat, že prostor kromě klíčové iniciativy Jsme fér dostávají i právě odpůrci navrhovaného zákona, ty se ovšem v průběhu dokumentu skutečně nedokážou projevit jinak než banda pořádných argumentů neschopných prasat, kteří začnou homosexuály srovnávat s pedofily či zoofily. V průběhu dokumentu může být divák tak trošku naivní a doufat, že tenhle dokument možná přeci jen něco změní. Osobně se ovšem domnívám, že odpůrci homosexuality si budou po zhlédnutí filmu stát za svým. Rád bych se ovšem mýlil. Zákon lásky především reflektuje českou společnost. Parlament plný hulvátských idiotů, homofobní protestanti a v průběhu především očividné prohlédnutí toho, že většina prostě těch argumentů schopná není a v podstatě se jen bojí něčeho neznámého a nenormálního. V průběhu dokumentu se několikrát odkazuje na změnu zákona o volebních právech žen, přičemž právě členové Jsme fér chtějí, aby jednou bylo manželství pro všechny schváleno a ve společnosti se na něj vzpomínalo právě jako na moment, kdy ženy získali právo volit. Realita pochopitelně tak snadná není, právě reflektování české společnosti je ovšem něco, čím může tento dokument potencionálně něco změnit. Jenomže klíčovou úlohu v tomto ohledu sehrají až právě lidé sami. Spíše než diskuze na téma ´´ proč jo, proč ne ?´´ se dokument staví na stranu bojovníků za práva manželství pro všechny a není se čemu divit. Přesto vlastně Zákon lásky nemění pravidla hry. Je jen právě reflektujícím průletem společnosti v této palčivé kauze. Nic nového v podstatě nepřináší, samotné silné téma je zpracováno jen velmi slušným způsobem. Zajímavější je ve finále právě onen pohled na společnost než onen samotný boj o práva manželství pro všechny. Divák se může definitivně utvrdit v tom, že jde většinu poslanců přirovnat k bandě prasat ve chlívě, střih jednotlivých proslovů v parlamentu hodně vypovídá o tom, co je v onom parlamentu špatně. Zákon lásky ve finále v podstatě jen klouže po povrchu a nejzajímavější je v momentech, kdy reflektuje lokální společnost. Přesto je Zákon lásky film, který stojí za zhlédnutí. Ne kvůli tomu, že by přepisoval pravidla dokumentární tvorby, ale právě kvůli tomu, že je důležitým filmem. Filmem, který má dost možná potenciál něco změnit. Dost možná je tak trochu naivní věřit, že Zákon lásky změní pohled daného člověka na celou tu kauzu zda manželství pro všechny povolit či nepovolit, rád ovšem v tomto případě budu optimista. Sluníčkáře si vyprošuju! () (méně) (více)