Vojna a mír III: Borodino
Voyna i mir III: 1812 god
War and Peace: Part III
Vojna a mier: 1812
Obsahy(1)
Holandsko, Rakousko, Itálie, Polsko, Španělsko i Německo byly pokořeny Napoleonem. 12. června 1812 překročila armáda velkého dobyvatele ruské hranice a začala vlastenecká válka. Vlast je v nebezpečí a mladý Péťa Rostov oznamuje rodičům svůj úmysl nastoupit vojenskou službu. Za těžkých bojů ruská vojska ustupují, hoří Vitebsk, Smolensk ... Před rozhodující borodinskou bitvou se vojáci, důstojníci, domobrana i polní maršál Kutuzov modlí k iverské ikoně Matky Boží. Ve svém sídle umírá starý kníže Bolkonskij. Mezi Natašou Rostovovou a Pierrem Bezuchovem vzniká důvěrný vztah.
Toto gigantické, výpravné filmové dílo, natočené na motivy stejnojmenného románu velkého ruského spisovatele Lva Nikolajeviče Tolstého, vzbudilo nadšené ovace filmových kritiků po celém světě. K natáčení scén z bitev, jako například Bitvy u Borodina nebo požáru Moskvy v roce 1812 byla povolána pravidelná armáda a také jízdní pluk, vytvořený speciálně pro tento účel. Exteriérových natáčení se v davových scénách účastnilo více než 120 000 vojáků. Pro potřeby produkce bylo vytvořeno více než 35 000 kostýmů. Detaily z všedního, každodenního života v Rusku devatenáctého století, dobové kostýmy, společnost a její zvyky, psychologické portréty a hrdinství národa, sláva ruských zbraní – to vše přitahuje diváka stejnou měrou jako milostný příběh úchvatné Nataši Rostovové a knížete Andreje Bolkonského. (oficiální text distributora)
(více)Recenze (46)
Bondarčuka lze častovat mnoha slovy, ale troškař mezi ně patřit zajisté nebude. Minule jsme se nehnuli z "komorního" prostředí ruské smetánky, tentokrát se nevzdálíme z fronty u Borodina. Dynamičnost a pojetí davových válečných scén je na tak vysoké úrovni, že i dnes pohodlně strčí západní velkoprodukce do tmavé komůrky zchátralé dači. A není to jen díky desetitisícům komparzistů a tomu, že každý rubl je vidět a slyšet rovnou několikrát. Kamera tradičně bez výhrad. Opět neopakovatelně maluje, že by i holandští mistři mohli tiše závidět. V druhé fázi bitvy se Bondarčuk utrhl ze rětězu. A to i na své poměry. Podlehl megalomanii nemající na plátnech obdoby. Natočil něco tak působivého, že uvedl v život efekt "ještě jednou si tu scénu pustím a jdu spát". Takže sice je tato část minutáží nejkratší z celé tetralogie, ale skutečného času zabere nejvíce. Na druhou stranu je to díl trochu o ničem, jelikož děj se neposune ani o píď a pouze jediná postava projde nějakým tím vývojem. ()
Tenhle díl je ze série nejkratší, je v něm méně děje, ale rozhodně je jedním z neopakovatelných vrcholů filmařského řemesla. Úchvatné scény, úchvatné nejen velikostí, ale především Bondarčukovým umem. Není zde jediný záběr, který by "jen" zabíral sto tisíc komparzistů a nechal je pochodovat - vše je dynamické, promyšlené, nápadité a hlavně vygradované. U každého záběru jsem si říkal, že "víc už to nejde", ale ten další ho zase o něco překonal. Je to skutečně úchvatně monstrózní. V Hollywoodu se tomuhle nikdy ani nepřiblížili. Vyčítat tomu, že se zde jen bojuje, je asi tak smysluplné, jako vyčítat minulému dílu, že se v něm nebojuje vůbec - je to zkrátka koncept. Krom toho to není tak úplně pravda. ()
Bondarčukova gigantománie rozpoutaná naplno. Něco takového už nikdy nikdo nenatočí. Je to prostě znát, jestli po scenérii pochoduje 100 000 chlapů nebo jen pixely. Přesto nutno říct, že co do působivosti kratší scéna z prvního dílu z Bitvy u Holabrunnu/Schongrabenu je intenzivnější a atmosféričtější. I tak toto a Waterloo by měly sloužit jako ultimátní měřítko pro jakoukoli rozmáchlou filmovou bitvu. Zajímavý je dvojznačný přístup k válce - odsuzování válečných krutostí i zjevná fascinace bojem a statečností zároveň. ()
Těžko hodnotit nějaké vedení příběhu, protože žádný nebyl. Sledujeme vlastně jen hodinovou bitvu, z ostatního děje knihy jen drobečky. Žádný vývoj osob, žádné zajímavosti, jen naprosto megalomanské manévry na desítkách čtverečních km v jednom záběru střídané pyrotechnickými a kaskadérskými orgiemi zblízka... nejdražší filmová bitva všech dob. Trochu málo, ale poslední dobou jsem shovívavý... ()
"Válka není laskavá, ale nejhnusnější věc na světě a tak je třeba to chápat a nehrát si na válku. Musíme přijmout jasně a seriozně tuto strašnou nutnost a nic si nenalhávat. Válka je válka a ne hra." Tahle úvaha knížete Andreje, potažmo Tolstého, je stále platná. Třetí část vojny a míru přináší největši bojovou sekvenci filmu v bitvě u Borodina. Při návštěvě salónů vidíme, jak se veřejné mínění točí jako korouhvička. "Slepec? Jak může slepec velet armádě?" "Že je slepý? Vidí až dost, vždycky jsem to říkal, že je to skvělý velitel." Koně museli při filmování dostat opravdu zabrat, těch pádů, ohně a střílení tam je strašně moc. Dneska by se to natočit nesmělo, to by zelení zežloutli nebo zpopelavěli nebo co se jim děje v případě změny barvy. Válku vidíme z pohledu nevojáka Bezuchova, který se rozhodl podívat na bitvu, z pohledu obyčejných vojáků, z pohledu Napoleona a z pohledu knížete Andreje: "Nemůžu zemřít, miluju tuhle zemi, trávu, vzduch ..." ()
Vlastně je to skoro hodina a půl jedné bitvy. Ale natočené tak, že tahle půldruhé hodina nemá konkurenci. Nelze srovnávat scény, v nichž se přes sto tisíc statistů podřizuje vůli jednoho režiséra a vytváří giantickou historickou fresku, s ničím, co by se tomu podobalo. Vyčítat filmu zdlouhavost nebo snad nějakou dějepisnou nepřesnost, by bylo hledáním pih na tváři královny krásy. ()
Třetí díl Bondarčukovy Vojny a míru je nádhera. Bitva u Borodina s živým komparsem, výborné kamerové jízdy, letecké záběry, jednoduše boží. Peter Jackson promine, ale jeho pixely u Helmova žlebu a na Pelennorských polích jsou proti tomu slabý čajíček. ()
Zbytočné sa opakovať. Scenáristicky ma to moc nechytilo, ale výprava, réžia a celá ďalšia filmarina sú famózne a nadčasové. Historickú bitku s reálnymi počtami a postavami vojakov a hlavne bez grafických úprav nikde inde neuvidíte, skrátka megalomanská bomba. Navyše pobehovanie Pierra Bezuchova po bojisku mi tak trochu pripomínalo Švejka :). 89/100 ()
Sledovať premyslené kompozície a ich vnútrozáberovú montáž v nespočetných hĺbkových plánoch je jednoducho veľká radosť. Spojiť si túto veľkú bitku do zrozumiteľného celku, bez sprevádzajúcich dovysvetľujúcich komentárov (našťastie tam sú), však nie je jednoduché, lenže ono sa to asi lepšie nakrútiť nedalo. Samotná bitka prebehne až v druhej polovici, ale aj tie prechody vojsk na miesto bitky poľahodia oku diváka. Bondarčukovi kvitujem, že tretí diel je absolútne odlišný ako ten predchádzajúci, predsa len som však nemal po celý čas otvorené ústa dokorán a vypleštené oči, aby som dal plný počet. ()
Třetí díl nadupané tetralogie je zcela jistě ten nejválečnější. Pohled na bitevní pole, kde je v pohybu několik tisíc lidí je prostě pohled, který se člověku častokrát nenaskytne. Opět nechybí jednoduše řečené úvahy Tolstého, které jsou ovšem vemi silné. Opět vše doprovází úžasná hudba. Není skutečně moc co vytknout. Natočit něco takového v roce 1967 - to je prostě typické megalománské Rusko. 4* ()
Úžasně emotivní scéna žehnání ruskému vojsku před bitvou, při které se člověku vhánějí slzy do očí. ()
Režisér Bondarčuk má podľa mňa neobmedzené možnosti,skrátka sovietski súdruhovia zaobstarajú najväčší rozpočet všetkých čias,pán režisér sa chopí kamier a má k dispozícii viac ako 120 000 vojakov,pravdaže nie digitálnych,tak ja sa pozerám na známu bitku pri Borodine a sakra,že si stále uvedomujem,že sa nepozerám na Petra Jacksona,ale na Sergeja Bondarčuka,ktorý fascinujúcim spôsobom koordinuje masy a masy komparzistov v bitke,ktorá je v Guinnessovej knihe rekordov ako Najväčšia bitka na plátne...A nemôžem veriť,že toto všetko je reálne nakrútené bez zaobstarania zeleného plátna,kvôli doplneniu náročných trikov.. Pritom tu ešte hrá postavu Pierre Bezuchova,ktorý zohrá dôležitú rolu v poslednej štvrtej časti... ()
V tretej časti starý knieža Bolkonskij na smrteľnej posteli konečne vľúdne prehovorí k svojej dcére Márii, ktorú to dojme a šokuje zároveň. Motivácia tejto scény sa tu však stráca, pretože v predošlých dvoch dieloch nebol takmer vôbec vykreslený jeho negatívny postoj k nej. Predtým sa v podstate spolu ani nerozprávali, čo by z jeho strany viac-menej sedelo, ale trochu sa pozabudlo na to, že v knihe si na nej ventiloval svoje trápenia, čím jeho prísnosť miestami prechádzala až do ponižovania a trýznenia jej osoby. Preto bola jeho zmena prístupu v osudnej chvíli pre čitateľa, aj pre románovú kňažnú Máriu, veľkým zážitkom, no vo filme úplne obyčajným. Táto výhrada sa týka najmä predošlých častí, ktoré mali spomínanej scéne pripraviť pôdu. Poďme sa teda pozrieť, čo nasledovalo v Roku 1812. Prebiehala obrovská rozhodujúca bitka medzi Rusmi a napoleonským Francúzskom. Spočiatku mi vadilo, čo som si všimol už v prvej časti, že vojnové scény boli dosť statické, čím pripomínali skôr momentky z nich urobené. Kým v prípade Slavkovskej bitky túto moju obavu uchlácholil nevídaný pohľad na výpravu „so 120 000 komparzistami“, teraz som už bol rozhodnutý hodnotiť prísnejšie. Tých masových scén tu len pribudlo, no už to pre mňa nepredstavovalo žiadnu novinku, tak som ich chcel vnímať o niečo triezvejšie a kritickejšie. To našťastie nebolo v mojich silách, pretože ako bitka pokračovala, začala byť už aj kontaktná, a celkovo jedna z najhonosnejších, aké som vo filme videl. Moje nadšenie žiaľ pochoval epilóg rozprávača, ktorý chcel čiastočne prepisovať predlohu. Vraj po bitke pri Borodine, ktorú morálne vyhrali Rusi, Francúzi zutekali z Moskvy. Jej dôsledkom možno, ale priamy výsledok bol taký, že Francúzi ďalej postupovali, Rusi ustupovali, až Napoleon Moskvu obsadil. Takže to malo byť presne naopak, preto som z toho záveru rozčarovaný. Dá sa povedať, že mi jedna veta pokazila dokonalý zážitok. ()
ČESKOSLOVENSKÁ TELEVÍZNA PREMIÉRA: ČST 1 = 17.9.1972, réžia českého znenia = BLANKA NOVÁKOVÁ (ČST Praha) (4.1.2012) ()
Impozantný megafilm, ktorý rozhodne nenudí. Druhý diel bol o mieri, nebol dlhý, bol o láske a rozjímaní nad životom. Tento je skôr o rozjímaní nad zmyslom vojny, ale je tam aj láska k životu. Dnes by sa nielen kvôli zvieratám taký film asi nenatočil, veľké zástupy komparzistov by boli nahradené počítačovou technikou, ale proste sfilmovanie bitky u Borodina sa môže porovnávať s bitkou pri Waterloo, tiež od Bondarčuka o tri roky neskôr, no i s dnešnými filmami, proste od kamery, cez monológy, dialógy, efekty, celú výpravu a atmosféru je to jeden nádherný emotívny a pritom vôbec nie dlhý film. Mnohé reči boli akoby odo mňa, tie vlastne nachádzam v celej sérii a to som doteraz knihy o tom nečítal. Klobúk dole pred týmto filmom a jeho účastníkmi. ()
Tak konečne došlo aj na treskúcu akciu a je fakt na čo pozerať. Scény tak epické a obšírne, až človek neverí, že sa to všetko na plátne naozaj fyzicky deje. V dnešnej dobe by sa to takýmto spôsobom určite nezaplatilo. Problém je v tom, že Bondarčuk opäť točí poetickým štýlom a to trošku uberá na kráse. ()
Ach jo. Půlka stopáže zas totálních sraček a druhá půlka jedna z nejlepších bitev, co jsem kdy viděl. Neskutečný komparz, artilerie střílející do kavalerie, kouř, oheň, výbuchy, zničená země, haldy mrtvol... Škoda, že je celá Vojna a mír proložená těmi hluchými pasážemi, protože ty bitvy, to je extratřída. 60% ()
Třetí díl mě čím dál víc utvrzuje v tom, že Bondarčukovo místo je v exteriérech, nikoli v interiérech. Než se dostaneme na bitevní pole k Borodinu, film je vážně nemastný neslaný. Dále bych řekl, že tento díl není až tak film, jako spíš dokument popisující zvyky a reálie válek. Ovšem i tak musím dát zase plné hodnocení. Právě ta "dokumentárnost" a vynikající atmosféra si jiné hodnocení nezaslouží. Byl jsem potěšen, že se dostalo zase na typickou ruskou monumentálnost - statisíce komparzistů vykouzlily neskutečný zážitek. V komentáři k prvnímu dílu jsem psal, že když porovnám válku třetí koalice (první film) s bitvou u Waterloo (stejnojmenný film), vychází mi vítězně první jmenovaný, protože je zde válka o poznání krutější. Byl jsem opravdu překvapen, že zde se tvůrci byli schopni ještě více a ještě lépe odvázat (já si ta pejorativa neodpustím). Víc asi už nedodám, přece jen, Bondarčuk je pořád stejný, pořád svůj a je to jen dobře. Jen tolik, že abych mohl dát pět hvězdiček, film musí být vážně skvělý, aby si dovolil vynechat důležitou kategorii "děj", zde v podstatě žádný není. A tento díl vážně skvělý je. 90%. ()
Velkolepá a výpravná oslava bitvy u Borodina, vyjádření úcty k hrdinství a obětem těch, kteří bránili svou zem - a zároveň odsouzení války a jejích hrůz. Dva pohledy, které si protiřečí jen zdánlivě, protože za určitých podmínek bývá boj nevyhnutelný. ()
Tak to je to, na co jsem cekal. Ztvarneni Bitvy u Borodina bere dech a necha divaka v nemem uzasu, jak se takova filmova bitva vubec dala natocit... 120 000 komparzistu v pohybu pod mistrovskou rezii Sergeje Bondarcuka bere rozum. Promitat tento film, treba v ramci filmoveho klubu nektere kino v mem dosahu, tak nevaham ani minutu... Kdo nevidel, nepochopi. ()