Vojna a mír III: Rok 1812

Tak to je to, na co jsem cekal. Ztvarneni Bitvy u Borodina bere dech a necha divaka v nemem uzasu, jak se takova filmova bitva vubec dala natocit... 120 000 komparzistu v pohybu pod mistrovskou rezii Sergeje Bondarcuka bere rozum. Promitat tento film, treba v ramci filmoveho klubu nektere kino v mem dosahu, tak nevaham ani minutu... Kdo nevidel, nepochopi. (18.05.2014)

Třetí díl mě čím dál víc utvrzuje v tom, že Bondarčukovo místo je v exteriérech, nikoli v interiérech. Než se dostaneme na bitevní pole k Borodinu, film je vážně nemastný neslaný. Dále bych řekl, že tento díl není až tak film, jako spíš dokument popisující zvyky a reálie válek. Ovšem i tak musím dát zase plné hodnocení. Právě ta "dokumentárnost" a vynikající atmosféra si jiné hodnocení nezaslouží. Byl jsem potěšen, že se dostalo zase na typickou ruskou monumentálnost - statisíce komparzistů vykouzlily neskutečný zážitek. V komentáři k prvnímu dílu jsem psal, že když porovnám válku třetí koalice (první film) s bitvou u Waterloo (stejnojmenný film), vychází mi vítězně první jmenovaný, protože je zde válka o poznání krutější. Byl jsem opravdu překvapen, že zde se tvůrci byli schopni ještě více a ještě lépe odvázat (já si ta pejorativa neodpustím). Víc asi už nedodám, přece jen, Bondarčuk je pořád stejný, pořád svůj a je to jen dobře. Jen tolik, že abych mohl dát pět hvězdiček, film musí být vážně skvělý, aby si dovolil vynechat důležitou kategorii "děj", zde v podstatě žádný není. A tento díl vážně skvělý je. 90%. (20.03.2009)

Tak konečne došlo aj na treskúcu akciu a je fakt na čo pozerať. Scény tak epické a obšírne, až človek neverí, že sa to všetko na plátne naozaj fyzicky deje. V dnešnej dobe by sa to takýmto spôsobom určite nezaplatilo. Problém je v tom, že Bondarčuk opäť točí poetickým štýlom a to trošku uberá na kráse. (27.12.2012)

Tenhle díl je ze série nejkratší, je v něm méně děje, ale rozhodně je jedním z neopakovatelných vrcholů filmařského řemesla. Úchvatné scény, úchvatné nejen velikostí, ale především Bondarčukovým umem. Není zde jediný záběr, který by "jen" zabíral sto tisíc komparzistů a nechal je pochodovat - vše je dynamické, promyšlené, nápadité a hlavně vygradované. U každého záběru jsem si říkal, že "víc už to nejde", ale ten další ho zase o něco překonal. Je to skutečně úchvatně monstrózní. V Hollywoodu se tomuhle nikdy ani nepřiblížili. Vyčítat tomu, že se zde jen bojuje, je asi tak smysluplné, jako vyčítat minulému dílu, že se v něm nebojuje vůbec - je to zkrátka koncept. Krom toho to není tak úplně pravda. (12.02.2013)

V tretej časti starý knieža Bolkonskij na smrteľnej posteli konečne vľúdne prehovorí k svojej dcére Márii, ktorú to dojme a šokuje zároveň. Motivácia tejto scény sa tu však stráca, pretože v predošlých dvoch dieloch nebol takmer vôbec vykreslený jeho negatívny postoj k nej. Predtým sa v podstate spolu ani nerozprávali, čo by z jeho strany viac-menej sedelo, ale trochu sa pozabudlo na to, že v knihe si na nej ventiloval svoje trápenia, čím jeho prísnosť miestami prechádzala až do ponižovania a trýznenia jej osoby. Preto bola jeho zmena prístupu v osudnej chvíli pre čitateľa, aj pre románovú kňažnú Máriu, veľkým zážitkom, no vo filme úplne obyčajným. Táto výhrada sa týka najmä predošlých častí, ktoré mali spomínanej scéne pripraviť pôdu. Poďme sa teda pozrieť, čo nasledovalo v Roku 1812. Prebiehala obrovská rozhodujúca bitka medzi Rusmi a napoleonským Francúzskom. Spočiatku mi vadilo, čo som si všimol už v prvej časti, že vojnové scény boli dosť statické, čím pripomínali skôr momentky z nich urobené. Kým v prípade Slavkovskej bitky túto moju obavu uchlácholil nevídaný pohľad na výpravu „so 120 000 komparzistami“, teraz som už bol rozhodnutý hodnotiť prísnejšie. Tých masových scén tu len pribudlo, no už to pre mňa nepredstavovalo žiadnu novinku, tak som ich chcel vnímať o niečo triezvejšie a kritickejšie. To našťastie nebolo v mojich silách, pretože ako bitka pokračovala, začala byť už aj kontaktná, a celkovo jedna z najhonosnejších, aké som vo filme videl. Moje nadšenie žiaľ pochoval epilóg rozprávača, ktorý chcel čiastočne prepisovať predlohu. Vraj po bitke pri Borodine, ktorú morálne vyhrali Rusi, Francúzi zutekali z Moskvy. Jej dôsledkom možno, ale priamy výsledok bol taký, že Francúzi ďalej postupovali, Rusi ustupovali, až Napoleon Moskvu obsadil. Takže to malo byť presne naopak, preto som z toho záveru rozčarovaný. Dá sa povedať, že mi jedna veta pokazila dokonalý zážitok. (28.04.2015)