Bílý lotos - Série 1

// Fenomenální společenská sonda, možná dokonce i vtipnější a ostřejší než letošní Trojúhelník smutku, byť bez jedné teď už asi legendární lodní sekvence. Mike White si tady vzal v průběhu jednoho týdne v exotickém rezortu na paškál všechno od milostných vztahů, přes ty rodinné, kamarádské, až po ty třídní. Vznikla tak fantastická satirická mozaika s neuvěřitelným množstvím postřehů, které se doslova trefují do černého. Opravdu geniální záležitost z toho ale dělá propojení s hudbou a střih, kdy se z už tak parádně nevyzpytatelného dramatu stává ještě navíc extrémně napínavý thriller. Normálně smekám a všechna čest. HBO je prostě jinde. 10/10 (10.11.2022)

Budiž zmíněno, že Mark White už napsal jeden brilantní scénář na stejné téma a s velmi podobným nenápadným, byť stejně silným kouzlem a vyzněním, a to k těžce nedoceněnému filmovému skvostu Večeře s Beatriz (moje recenze). V něm se stejně jako zde naprosto bez dramatu, bez skutečného střetu, odehrává klidné míjení dvou protisměrných proudů lidství: obranného sobectví boháčů a mocipánů a bezbranného přirozeného soucitu, pokory a napojení těch nesobeckých, jenže zatímco v Beatriz byl ještě dán dostatek prostoru oběma silám a jejich moci a bezmoci a poetickému vyústění vévodil tichý žal, zde už nás režisér noří výhradně do konejšivé lázně mocné existence boháčů s jejich líbeznými starostmi a zájmy a opájí nás jejich téměř virtuózním talentem bohorovně ignorovat všechno, čemu je - i v přímém důsledku jejich činů - ubližováno a co je tragicky ničeno. Díváme se, jak se zkázonosné dopady chování a jednání mocných a bohatých automaticky, samosebou retušují, jak do jejich světa nepronikají, jak jsou vědomí o nich dokonale vymazávána různými obrannými mechanismy dřív, než by k nim mohla proniknout... Ti, kterým na něčem záleží, právě proto prohrávají, slábnou a jsou splachováni do nebytí s postupnou destrukcí všeho. Ale zkázy se odehrávají někde jinde, nekonečně daleko, v paralelním vesmíru, mimo pozornost a svět bohatých, nepředmětné, a pokud je bohatí nevidí a neslyší, tedy stejně jako onen pověstný pád stromu v prázdném lese v jejich světě ani neexistují. To jen my někteří slyšíme na pozadí hlasitého a barevného ráje uměle uspokojených potřeb těch nejbohatších hroutit se, tříštit a praskat v kostech lidské životy a naděje, včetně svých vlastních, stejně jako tající ledovce. (S O. na B12.) *~ (05.01.2023)

Nekompromisní seknutí do všeho a všech. Před Mikem Whitem a jeho ironickým komentářem současného světa nejsou ušetřeni kritici, zastánci, muži, ženy, přímí ani falešní. Všichni v jistou chvíli více či méně prohrají, protože v životě prohrát alespoň jednou musí. Nejraději budu vzpomínat na životní roli Murrayho Bartletta, jehož chameleonský Armond se mi ve vzpomínkách vrací i pěkných pár měsíců po zhlédnutí. Od nejvyššího hodnocení mě nakonec drží množství prostoru, které dostává Shane. Chápu pointu jeho dějové linky, ale Jake Lacy je po Girls opět králem nesympaťáků. A co vy? Dokážete havajský soundtrack plný "kukání" dostat z hlavy? (23.09.2022)

První série je satirickým pohledem na střetávání odlišných kultur, socio-ekonomických bublin a excentrických individualit. Vyvedená je téměř k audiovizuální dokonalosti, herecky nesmírně povedená. Mike White ukazuje svět svojí optikou, která vlastně více než posuzuje jen hezky ukazuje. Trochu mi tu chybělo větší propracování postav, ale jinak super 80%. (08.01.2023)

Týdenní dovolená na Havaji? Co by se tady mohlo pokazit? Prakticky úplně všechno. Satira o toxicitě peněz, v které si každá postava projde určitým zhroucením se a jakousi katarzí, aby se nakonec všichni, s jednou čestnou vyjímkou, vrátili znovu na úplný začátek bez jakéhokoliv ponaučení. Slušná noční můra. Bolehlav a kocovina. Hlavně buďme šťastní. (30.12.2022)