Režie:
Michael ČechÚčinkují:
Václav Kopta (moderátor), Petra Křížková (moderátorka), Hynek Bočan, Ivan Trojan, Magdaléna Borová, Šárka Cimbalová, Kevan Van Thompson, Vít Klusák, Filip Remunda, Peter Bebjak, Jiří Mádl (více)Obsahy(1)
Václav Kopta uvádí přímý přenos slavnostního předávání výročních filmových cen z pražského Rudolfina... 28. ročník slavnostního předávání výročních cen České filmové a televizní akademie proběhne i letos v pražském Rudolfinu. Šanci na zisk trofeje v podobě sošky Českého lva mají v 19 kategoriích tvůrci 27 nominovaných filmů a televizních děl s premiérou v roce 2020. Letos poprvé mohou získat lví sošku i tvůrci krátkých a animovaných filmů. Stejně jako v předchozích ročnících budou udíleny ceny za televizní tvorbu, pro kterou se tentokrát otevřela možnost umístit se ve více kategoriích. (Česká televize)
(více)Recenze (47)
Předávání Českých lvů by nemělo být zaškatulkováno mezi zábavných pořady, protože zábavné příliš často není (čest výjimkám). Letošní zážitek byl ale už opravdu bizarní. Ať už Václav Kopta je, nebo není dobrý moderátor, letos mi ho bylo prostě líto, protože jsem mu jeho roli vůbec nezáviděl a myslím, že za daných podmínek dělal, co mohl. Po celou dobu jsem měl dojem, že sleduji loutkoherce, který se snaží za pomocí několika provázků rozpohybovat koňskou mršinu. Tenhle večer byl totiž prokazatelně mrtvý. Předávání cen bez publika a s proslovy jen do kamer bylo pro mě naprosto suchopárné, a pokud někoho současná situace deprimuje, tento zážitek to musel jedině umocnit. Akademie by udělala lépe, kdyby prostě zveřejnila výsledky, aniž by zabila víc jak dvě hodiny snahou předstírat, že se všichni baví. ()
Překvapení v uzavřeném kině začalo nadějně. Pak už bylo jen několik miniskečů. Partnerka Silvie Michajlova to na pódiu pražského Rudolfina vystihla, když řekla, že nebude třeskutě vtipná, zato bude stručná. Bylo to takové unylé včetně děkovaček zdravotníkům, kteří se v přímém přenosu zalekli současnou situaci zkritizovat, stejně jako umělci krizový stav oboru. A jestli někdy pandemie skončí a probudíme se z noční můry, většina z nás bude potřebovat pozitivní filmy nebo psychoterapii. Většina dokumentů byly portrétní filmy a medailonky. Oživením bylo hlasování pro dokument V síti. Shrnutí: Český lev - šest získala Krajina ve stínu od Bohdana Slámy. Snímek roku je Šarlatán od Agnieszky Hollandové. Má pět cen. Herci roku - Magdaléna Borová , Ivan Trojan. ()
Za současných okolností vcelku rozumně vymyšlený způsob předání cen, Kopta mi nevadí, ani paní redaktorka v zákulisí, hudba se mi líbila moc, co ale divné bylo, letmé záběry na všechny nominované, kdy ačkoli byli v medailonku představení, v přímém přenosu je divák některé ve výklenku stěží zahlédl. Připadalo mi to neuctivé. Vlastně si říkám, že celá sláva mohla být ve výjimečné době výjimečně předtočena celá. Pojatá stylem, kdy moderátoři průběžně pokecají jednotlivě s každým, prospělo by to propagaci kultury, mohlo to být klidně hogo fogo kafíčko, kdejaké zavřené divadlo by své prostory jistě poskytlo rádo, v závěru vyhlásit vítěze, kteří dostanou adekvátní čas na děkovačku a mohlo to vypálit lépe. Spěch mi v tomto živém přenosu mimořádně nesedl. Chápu, že to je drahé, ale poslední rok se děje velké kulové, sobotní večer mohl být klidně věnován filmařům v rozměru, který jsme viděli minulý týden pro muzikanty a divadla na artu. Oceněným gratuluji. Osobně mě Šarlatán při projekci v kině zklamal, při druhém zhlédnutí jsem byla sice smířlivější, nicméně stále tvrdím, že toto není nejlepší film, který byl u nás loni uveden. Holland je velké jméno, jako takové se nesluší jej shodit, obzvlášť když je v úzké nominaci na Oscara, kterého určitě taky urve, ale pokud to srovnám s Krajinu ve stínu, snímek se z prstu vycucanými fantasmagoriemi fakticky ztrácí. Mě osobně film roku začal zajímat až v soudní síni, kdy končil. Lev pro Magdalénu Borovou je ovšem veliká, zasloužená paráda! ()
Bylo to depresivní a nikdy bych nečekal, že mi plný Rudolfinum nacpaný sereblitama bude chybět. Kopta byl prozatím v rámci Českých lvů nejvíc snesitelný, Hynek Bočan mě upřímně dojal a i když se to občas neobešlo bez lehkých chyb bizardních výjevů a technických chyb na facku, vlastně mi to celý přišlo paradoxně jako nejlepší ceremoniál Českého lva od roku 2014. Smutné. ()
„Takový pocit se nikdy neomrzí,“ přiznal sedminásobný vítěz Lvů Ivan Trojan. A lehce si posteskl, že drama Šarlatán nezískalo víc cen, ovšem ještě po něm následovaly důležité kategorie. Včetně té hlavní. Co se týče počtu udělených cen, vyhrála nicméně o jednu Slámova Krajina ve stínu. Vítězi jsou tedy tak nějak oba snímky. Nejvíc se mi přesto líbil nápaditý Modelář od Petra Zelenky, který patří mezi popichovačné autory, kteří dokáží konkurovat evropské kinematografii a vůbec se nemusí krčit někde v koutě. Prostě byl jiný. Vítězem naopak není divák, který se znovu nedočkal ukázek výkonů alespoň nominovaných herců a hereček (aspoň u vítězů nakonec ano), okénko in memoriam bylo znovu nedůstojně kvapné, rozhovory s oceněnými neměla dělat Petra Křížková a lehce zklamal i moderátor Václav Kopta. Ano, přenos bez diváků byl náročný, ale o to víc se nabízelo to uchopit jinak. Humor tak hodně drhnul. Když už se umělci tísnili v autě, mohli přeci sedět nějak rozumně v Rudolfinu a dělat kulisu. Potěšila naopak Jaroslava Pokorná za volantem i někteří další z cestujících. Poslední roky jsme se naštěstí obešli bez politických výjevů, letos to vynahradila slova díků směrem ke zdravotníkům. Kategorii dokumentů opanoval snímek V síti, ale zoufale mi chyběli Králové videa. Ocenění za přínos kinematografii pak obdržel režisér Hynek Bočan, který v osmašedesátém ještě stihl natočit Záhadu hlavolamu, což byl „další hřebíček do rakve a Pasťák, což byl definitivní konec...“ ()
Galerie (71)
Photo © ČFTA / Petra Hajská
Reklama