Mission: Impossible II

John Woo tentokrát docela přestřelil. Chápu, že MI vždycky byla o neuvěřitelných akcích, ale tohle bylo trošku moc. Na jedno dvě podívání jde o příjemnou akční koláž, ale jinak nevidím žádný smysl v tom, vidět tento film vícekrát. Toto je hodnocení kinoverze, neboť jsem slyšel, že možná existuje ještě jedna, ostříhaná o poměrně hodně minut producenty. (08.01.2008)

Základním problémem Ethana Hunta je fakt, že není schopný nalézt svojí identitu. Ani osobní, ani žánrovou. Zatímco De Palma šel cestou akční špionky, John Woo vykročil po stezce jemu tak familierně známé: po stezce akčního filmu. Jenže ta je scénáristicky tak rozbitá, tak zasypaná kamením a hlušinou, že zhruba první půle filmu je naprostý otřes. Úroveň dialogů je na úrovni nezáměrného absurdního dramatu, děj otřesně schematický, napětí veškeré žádné. Tam, kde si divák v jedničce alespoň trochu lámal hlavu s dějem, nabízí Woo tristní kompilaci zpomalovaček a s nezájmem natočených pseudošpiónských scének, které nepřesvědčí snad ani pětileté dítě o své věrohodnosti. Očekávaný zlom do akčního finále úlevu nepřinese. S Huntem se opět nelze jakkoli ztotožnit, ta postava neobsahuje vůbec nic zajímavého krom milionového kukuče a hezkých hadříků. Milostná linie je otravná a naivní, čili nějaké soucítění s melodramatickými tóny se nekoná. Pravdou je,že jakmile se na scéně objeví holubi, ocitá se Woo zase na tom svém oblíbeném parníčku a vystřihne docela pěknou akční sekvenci, která ale v důsledku vyzní jako absolutní výkřik do tmy. Tohle se všem zúčastněným (snad s výjimkou Hanse Zimmera) nepovedlo. (15.01.2007)

„Dám vám vědět, kam pojedu.“ - „To nemusíte. Pak by to nebyla žádná dovolená.“ Kdepak. Ethan může na volno zapomenout. Zvlášť, když se jeho zaměstnavatel nespokojí s pouhým mobilem a podřízeného nahání vrtulníkem v horách. Už po té úvodní skalní exhibici jsem pochopil, že budu muset „vypnout“, což se mi naštěstí vcelku podařilo. Takže všechny silně přestřelené, kaskadérské akční sekvence (vedou ty s motorkou, vrcholem je pak pistole v písku) jsem zvládl prakticky beze vzteku, dávivého smíchu či psychické újmy. Kvalit jedničky sice druhý díl nedosahuje, právě kvůli té místy až do absurdnosti vedené akci, ale to rozhodně neznamená, že bych se nebavil či snad nudil. Z postav je to samozřejmě hlavně o Ethanovi, ovšem Nyah má dostatek šarmu („Takže nejen hezká tvářička.“) a záporák Sean též není vyloženým šlápnutím vedle. Škoda, že Woo neodhadl tu míru, čistý průměr. „Ne…na tohle není proškolená.“ - „Jít do postele s mužem a lhát mu? Je to žena. Má tedy veškeré potřebné proškolení.“ (04.11.2018)

Motorky v plamenech, holubice ve vzduchu a Hunt se dvěma bouchačkama...a jo, tohle režíroval John Woo. Esteticky a vizuálně asi nejoriginálnější M:I. Obsahem nudná romantická břečka se solidními akčními scénami, které dost často překračují hranici teatrálnosti a absurdnosti. Zábava to ale je i tak slušná, byť se jedná jednoznačně o nejhorší díl série. John Woo si měl za mořem vybrat (a vybral) vhodnější projekty pro jeho specifický styl. (11.06.2005)

Dřív mě to asi nenapadlo, ale zápletku scénárista prostě obšlehl z Hitchcockova Pověstného muže, včetně důležité scény z dostihů. Woova přepjatost byla k smíchu už v kině a po skoro dvaceti letech to není o moc lepší. Jeden už se bojí znova podívat na Tváří v tvář nebo Operaci: Zlomený šíp, aby nebyl zklamaný. Naštěstí je tam hodně Thandie Newton, a tudíž je na co koukat. Tom šel do sebe a trojku i další díly pojal příjemně jinak... a mnohem líp! (12.07.2018)