Kód Navajo

U tohoto filmu mě překvapily dvě pro americkou kinematografii neobvyklé věci - hlavní hrdina (N. Cage) se nechová zrovna dvakrát klaďácky a ještě k tomu položí ve válce život (ve většině amerických válečných filmů se vrací hrdinně domů). Ale i kdybych při hodnocení nebrala toto v potaz, velice se mi snímek líbil a 4* jsou tedy na místě. (22.04.2005)

Dlho som som sa tomuto snímku vyhýbal a v konečnom dôsledku som neprišiel o veľa. Nechýba tu dosť akcie, no možno až v prehnanom štýle. Zároveň ide o vojnový film, kde na prekvapenie Cage je celkom fajn. Škoda trochu dialógov, ktoré sa mi nezdali veľmi duchaplné. Film, ktorý sa mnohým môže páčiť. Za mňa môžem povedať, že len nesklamal. (02.05.2017)

Smrk – smrk pojďme děcka zase brečet nad další zbytečnou válkou…Tentokrát Američané ve své „vychcanosti“ vsadili na indiány a jejich jazyk. Jak se ovšem ukázalo zas až tak moc jim to proti ještě vychcanějším žluťákům nepomohlo. Tedy alespoň co se lidskosti týče. Každopádně tento válečný kousek není vůbec špatný. Má to několik silných momentů, nechybí tu ani slušná dávka emocí, akčních pasáží – navíc solidně natočených a dobrých hereckých výkonů. Lepší průměr – čili 60% (19.06.2018)

Aj ako prostoduchý, ale efektný akčný film (viď. Broken Arrow) by bol Windtalkers na dnešné časy príliš pomalým a ťažkopádnym kúskom. Ale on nechce byť prostoduchý akčňák a do streľby a výbuchov mieša indiánske spirity a humanizmus. A to tak, že výsledok chutí ako nahnilé jablko. Ono indiánske duchovno je totiž dosť nedôveryhodné a je v kontraste so samoúčelnosťou hrdinských akčných scén (spomalené zábery na Nicolasa Cagea po jeho úspešných one-man-show akciách). A so samoúčelnosťou akčných scén sa ostatne bije aj celá humanistická rovina filmu, ktorá dostáva na frak aj pojatím Japoncov čoby k zatrateniu hodnej rase. Skrátka, ani poriadna akcia v štýle Black Hawk Down, ani "niečo viac" v štýle Saving Private Ryan. Tu niekto buď nevedel, čo chce natočiť, alebo to len zmrvil. (19.08.2002)

Víte, když chcete do válečného filmu hodit poselství, musíte ho tak pojmout od začátku do konce - viz Tenká Červená Linie. Ne že se nemůžete rozhodnout, jestli je to drama jednoho vojáka stíhaného minulostí nebo snad drama dvou vojáků z různých světů, anebo, a to je vůbec od režiséra s renomé Johna Woo šílenost, střílečka Wolfenstein Goes To Pacific. Jeden zásobník Thomsonu versus četa japonských vojáků, a do toho cosi vrzající pan originální komponista Horner, to je jen jeden z lapsů zakládajících na spalující požár kritiky. Jediná klika je, že se neobjevily zpomalené záběry na letící holubice. Zkrátka - takhle ne. (05.01.2006)