Dětská hodinka

,,MÁM OSEM PRSTOV! VIDÍTE? A DVE HLAVY. SOM MONŠTRUM!“ __ William Wyler a jeho ďalší veľký film. Nakrútený komorným spôsobom , zato pojednávajúci o devastujúcej sile pôvodne detinsky mysleného klamstva a o – na vtedajšiu domu – veľmi chúlostivej téme. Vplyvom cenzúry pritom priateľstvo oboch žien je tendenčne označené ,,mileneckým“ , preto slovo ,,lezba“ vo filme nikdy nezaznie a na ešte väčšiu škodu neuvidíme ani vystrihnuté zábery so Shirley McLaine. Téma homosexuality ako spoločenského tabu o ktorom sa jednoducho nehovorí je výborne vidieť v scéne, kedy sa Audrey Hepburn dozvedá o svojom obvinení vzdialená v zábere za sieťovými dverami a bez počuteľných dialógov. Ďalší mimoriadne nakomponovaný záber prichádza v závere, kedy sa Karen snaží dostať do Marthynej izby a mi už na základe tieňa vieme, čo sa stalo. Hoci sa téma rozvíja pozvoľne, časom sa zásluhou výborných hereckých výkonov (MacLaine tu jednoznačne predbieha Hepburn a krpatú Balkin by som osobne zahrdúsil) začína vyostrovať a vďaka Wylerovým réžijným nuansám nemožno k výsledku zachovať chladný postoj. Hudba Alexa Northa sa v niektorých momentoch štylisticky podobá na diela Bernarda Herrmanna a dokáže ešte viac umocniť niektoré dramatickejšie scény. Na základe uvedeného pri rozmýšľaní o výslednom hodnotení som preto napokon zvolil plný počet hviezd. (887. hodnotenie, 82. komentár k filmu) (10.04.2020)

Vyrovnaně a se vztyčenou hlavou…tomu říkám tečka. Při první projekci mě dostaly především herecké výkony. S výjimkou hlavního mužského představitele, jehož herectví v tomto snímku bych si troufl ohodnotit jako „jen“ nadprůměrné, mě všechny 3 přítomné generace ženských představitelek dokázaly ohromit, tedy od té nejstarší (Bainter, Hopkins) přes střední (Hepburn, MacLaine) až po nejmladší (Balkin), přičemž z hlavy nedostanu (pochopitelně krom skvělé Audrey a její Karen) hlavně postavu Mary, která myslím může směle konkurovat těm největším spratkům stříbrného plátna vůbec (už dlouho jsem ve filmu někoho tak moc nenáviděl). Napodruhé mě však krom herců strhla podstatně víc atmosféra a nejedna z emocionálních bomb, kterých přicházelo směrem k závěru stále víc. Kombinace hněvu, opovržení (vůči okolí), beznaděje a lítosti mě dokonale vtáhla a ke konci, no proč to vlastně nepřiznat, jsem měl opravdu na krajíčku. A ten pohled z okna…tolik říkající. Zvyšuju hodnocení na slabších 5*, Wyler mě zas jednou naplno dostal. (22.01.2010)

Krasny dokaz toho, kolko zla dokaze sposobit jeden maly harant sprostymi slovami. Audrey Hepburn bola skvela, Shirley MacLaine /Pohlednice z Hollywoodu, Byt 1960/ za nou v pohode stiahala a James Garnera /Great Escape 1963, Maverick/ som si tiez vsimol. Wylerova rezia ako vzdy na urovni. Fakt niekedy hruza, v akom svete to zijeme : 89 % (01.03.2016)

Rozhodně všechny ženské role skvělé zahrané, dominují však Shirley Mac Lane a Audrey Hepburn. Ten malý, oplácaný, pihovatý prolhaný spratek z dívčí školy hrál jako o život a fakt, v roce 1961 bylo tohle sousto, že spolu mají dvě učitelky lesbický vztah, nepřekonatelný skandál. Odsoudí vás nejen morálně, ale i soudně, rozjedou v tisku po celých Státech a zničí se vše, co jste budovali, včetně lásky k lékaři. Tohle bylo drama se vším všudy. (12.04.2017)

Detská hodinka ma na hodinu a trištvrte absolútne emocionálne rozobrala. Rovnako, ako skoro každý Wylerov film. Formálne síce konvenčné, ale k téme a prostrediu sa tento statický režisérsky neviditeľný štýl hodí. Vyniknú tak výkony snáď možno dvoch najsympatickejších herečiek, aké Hollywood kedy mal a jedno vtelené zlo, pred ktorým by utiekol späť do pekla aj sám Damien z Omenu. Liberalizmus 60tych rokov neznamenal iba riešenie rasistických otázok, ale aj nahliadnutie do otázok sexuálnych a v tomto prípade aj iný pohľad na dieťa vo filme ako iba na roztomilý doplnok hollywoodskej zábavy. Citové "vydieranie", ako sme zvyknutí z Dogmy o niekoľko desaťročí neskôr a nie je teda prekvapením, že námet minuloročného Vinterbergovho Honu tento film v základných rysoch značne pripomína a nebude to asi náhoda. Som rád, že Wyler našiel odvahu na koniec, aký film má a aj napriek uzavretosti deja má divák stále možnosť premýšlať o budúcnosti postáv. (20.06.2013)