The Desperate Hours
Režie:
William WylerScénář:
Joseph HayesKamera:
Lee GarmesHrají:
Humphrey Bogart, Fredric March, Arthur Kennedy, Martha Scott, Dewey Martin, Gig Young, Mary Murphy, Richard Eyer, Robert Middleton, Whit Bissell, Ray Collins (více)Obsahy(2)
Dům plný rukojmí a čas ubíhá tak pomalu... Nejznámějším dílem spisovatele Josepha Hayese, jenž se specializoval na kriminální tematiku, byl román Hodiny zoufalství (1954) o předměstské rodině, terorizované trojicí uprchlých gangsterů. Hayes tento incident, založený na skutečné události, upravil pro jeviště a stejnojmenná dramatizace se s velkým úspěchem představila na Broadwayi a získala Cenu Tony 1955 za nejlepší hru. Další Tony si odnesl režisér divadelního představení Robert Montgomery (známý především jako herec). Od jevištní podoby k filmovému přepisu to byl už jen malý krůček, i když bylo třeba upravit hlavní postavu kriminálníka Glenna Griffina pro Humphreyho Bogarta (jako mnohem mladšího hrál Griffina na Broadwayi Paul Newman). Hayes sám napsal scénář filmu a režie se ujal William Wyler, který v zájmu větší autentičnosti natáčel černobíle, přičemž ovšem využil nového širokoúhlého systému VistaVision.
Vedle Bogarta se v rolích gangsterů objevují Dewey Martin (mladší z bratrů Griffinů Hal) a Robert Middleton (brutální Kobish). Jejich protihráči jsou Fredric March v úloze usedlého otce rodiny Dana Hilliarda a Martha Scottová jako jeho žena Eleanor. Kvalitní herecký soubor ještě doplňují mj. Arthur Kennedy (zástupce šerifa Bard) a začínající Gig Young (nápadník Hilliardovy dcery, advokát Chuck Wright). Snímek i po letech udrží diváka v napětí díky dobře napsaným dialogům a díky hereckému umění obou hlavních představitelů, kteří své role hrají s velkou vnitřní intenzitou. Wylerovo filmové drama už se na obrazovce ČT objevilo, ale Hayesova knižní předloha u nás nevyšla. Jevištní dramatizace Hodin zoufalství se v polovině 70. let hrála na prknech královéhradeckého divadla pod názvem Dům rukojmí. Z televize a z videa je u nás také známý filmový remake režiséra Michaela Cimina z roku 1990, v němž hlavní role vytvořili Mickey Rourke a Anthony Hopkins. (Česká televize)
(více)Recenze (75)
║Rozpočet $2,388,000║ V prvom rade ma prekvapilo obsadenie Humphreya Bogarta do negatívnej postavy zločinca, jeho postava je po celý čas na vážkach a nevieme čo spraví v tej nadchádzajúcej scéne, čo bolo veľké plus filmu, lebo jeho filmový bratia boli hneď od začiatku vyprofilovaný. Príbeh po celý čas drží diváka v napätí, ostatný herci tiež veľmi dobre vytipovaní a režisér William Wyler opäť dokazuje svoj vyprávacký talent, aj keď dej sa odohráva prevažne v dome Hillardovcov stále má čím prekvapiť a upútať pozornosť. /90%/ ()
Naprostý souhlas s komentářem Oskara; ze začátku výtečné krimi lince dojde dech dlouho před závěrem a potenciálně zajímavější sociální linka se naopak nikdy nedostane pořádně ke slovu. Po herecké stránce samozřejmě bez výhrad. ()
Tři uprchlí trestanci s Bogartem v čele chtějí v domě spořádané rodiny Fredrica Marche přečkat dobu, než získají peníze k další fázi útěku... Film má výborný začátek. V elegantní zkratce představí všechny figury na výchozích pozicích šachovnice a navodí očekávání hitchcockovské kombinace melodramatu a krimi. Alfred Hitchcock by ale nikdy nedovolil, aby filmu v třetině došlo palivo a do konce se s tím deficitem potýkal, jako se to stalo Williamu Wylerovi. Nevím přesně, v kterém okamžiku, ale začal jsem mít dojem, že ten kriminální rámec není zdaleka tak zajímavý jako sociální konflikt, bublající pod povrchem. Humphrey Bogart a Fredric March teoreticky mohli jako děti sedět ve stejné školní lavici. Teď ale zosobňují dvě různé životní cesty, které z ní vedly. March se vydal tou "správnou", konvenční. Bogart vyrostl pro šibenici, což je snadné odsoudit, ale dobrodružný život ho naučil pohotovým reakcím a vytříbil jeho sociální inteligenci, kterou Marchova zlenivělá mysl postrádá. Momenty, kdy se ukazuje, že Bogart rozumí svým rukojmím lépe než jejich otec a manžel, měly IMHO větší dramatický potenciál než takové ty obligátní kriminální scény, které film upřednostňuje. Potenciál zpochybnit zdánlivě nenapadnutelně "správné" hodnoty, které obhajují pokrytectví a lhostejnost, prostřednictvím postavy, která o žádné hodnoty neusiluje. Ale nechci filmu podsouvat něco, o co mu snad ani nešlo. Chci jen vysvětlit mírnou rezervovanost svého hodnocení. Mezi chytrým začátkem a emotivním koncem (obé 100%) vidím pole problematické úrodnosti. 70% ()
Začíná to skvěle - nebohá rodina padne v rukojmí, hned potěší nezvykle nemytý a otrhaný Bogart v roli padoucha. Jenže postupně to tempo hodně upadá, děj je zbytečně natahovaný a člověk si přeje, aby to bylo vůči obětem přesvědčivě drsnější (což ale nejde přes tehdejší kodex). ()
Špičkově natočená napínavá Wylerova kriminálka s hlavou uteklých zločinců Bogartem a s Marchem coby hlavou spořádané rodiny. Po obsazení domu gangstery je jejich vzájemný souboj kdo z koho skvělou podívanou ze zlatého fondu krimi filmů. Speciálně z Bogarta charisma úplně čiší. Trailer: http://www.youtube.com/watch?v=szatFDusjZw ()
Fantasticky napínavý thriller ostrý jako břitva. Výtečný scénář plný zvratů, inteligentně se chovající postavy (v tomto žánru spíš výjimka), precizní režie, úžasně gradující napětí. Bogart jako vůdce party lupičů je výborný a možná ještě lepší je Frederic March jako nečekaně tvrdý a rázný otec bojující o svou rodinu. Pět hvězdiček mi přijde málo. ()
Není to tam. Zdlouhavé a nepřesvědčivé. Místy vyloženě nudné. Nad vodou to drží jen herci, kteří odhodlaně táhnou tuhle zbytečnost alespoň na průměr. ()
Na svou dobu určitě výrazně nadprůměrný film, a to nejen ve svém žánru. Těží z profesionálního přístupu scénáristy i studia a z letitých zkušeností hvězdného Humphrey Bogarta, pro kterého byla účast na snímku jednou z posledních rolí. Svého ostříleného zločince zahrál přesvědčivě, ostatně i díky scénáři, který se snažil jít cestou v rámci možností realistického příběhu. Přesto nedám maximální hodnocení vzhledem k tomu, co dobře popsal uživatel Oskar. Ten film měl zkrátka větší potenciál a zatímco ve spoustě snímků toho hodně přebývá, tady mi naopak něco chybí, protože Hodiny zoufalství by mohly být mnohem zajímavější jako psychologicko-sociální drama než jako běžná kriminálka. Celkový dojem: 80 %. ()
Funny Games Humphrey Bogart.. Host do domu, Bůh do domu? Kdepak. To spíš platí rčení, že host i ryba začnou po třech dnech smrdět a třeba taková Griffinova zločinecká parta ve složení: tupec, pragmatický vůdce a jeho dobrosrdečný bratr, začne páchnout ihned, co překročí domovní práh. Napínavé noir-krimi s do detailu propracovaným scénářem, inteligentně se chovajícími oběma stranami zákona i rukojmími a brilantním koncem, který mi připomíná neodvratné zakončení šachové partie. Bogart jako osamocený král zatlačený do kouta šachovnice a proti němu královna policie s taťkou věží Hilliardem - zhasněte reflektor, šach, mat.. ()
Černé drama jak má být! ()
Tak tomuto ja hovorím Film-Noir par excellence.Aj napriek rokmi otrepanému námetu a ľahko predvídateľnému deju je tento film absolútnou špičkou vo svojom žánri.Nesmierne ma tešilo,páni March a Bogart,bolo to úžasné. ()
Výborne rozohratá partia, skvelé zvraty a dialógy vo filme, ktorý je na svoj vek výnimočne nadčasový a prakticky nezostarol. Gangstri, ktorí ohrozujú rodinu sú veľmi zaujímavé postavy, dokonca aj ten s polovicou mozgu. Pri scéne kde ten magor stočil volant starcovi len aby prešiel psa, som doslova vybuchol smiechom. To už je nenapraviteľný hajzel...Veľmi ma prekvapil H. Bogart , chytrého gangstra zahral vynikajúco. Škoda, že nekontroluje zbraň, ktorú berie do rúk, to trocha znížilo jeho inak výborné a predvídavé zmýšľanie. Celkovo výborný film s dobrou atmosférou a hereckými výkonmi. Prekvapený som bol aj z kvality obrazu, možno Čt2 odvysielala nejakú remastrovanú verziu, každopádne na svoj vek bol obraz ostrý a pekný. Nenechajte sa odradiť čiernobielym obrazom!, film je výborný. 80%. ()
Napínavý thriller s atmosférou filmu-noir. Humphrey Bogart je v roli gangstera skvělý, divák neví, co od něj očekávat a to činí snímek ještě poutavějším. S blížícím se závěrem nabírá film na napínavosti a díky hereckým výkonům, působivosti a záživnému ději dávám plný počet hvězd. ()
Výborná rukojemnícka dráma s Bogartom v otvorene zápornej postave. Akurát by sa to zišlo prestrihať o takých 15 až 20 minút. ()
Příběh starý jako sám svět, ale v úžasném a originálním provedení...Bogart uprchl spolu s dalšími dvěma muži z vězení a přechodně se usídlil v jednom americkém domku na předměsti Indianopolis. Zločinci ovšem netuší, že čtyřčlená rodinka, kterou teď drží jako rukojmí, jim dá pořádně zabrat. Fredric March je opravdová hlava rodiny a nenechá si od Bogarta nic líbit. Tak hustý a perfektní konec jsem snad ještě neviděla. ()
Zkusímli si na nečisto něco tomu filmu vytknout, tak zjistím, že nemám co. Od počátku do posledního záběru napínavé drama plné humoru, který nezlehčuje závažnost základního motivu rodinné lásky pociťované a hájené z obou stran konfliktu. March i Bogart jsou naprosto výteční, scénář nemá ani dírečku, příběh odehrávající se povětšinou v jednom domě prochází nečekanými a těžko předvídatelnými zvraty, aniž v jediném momentě postrádá logiku. ()
Film, kterému mohu těžko něco vytknout. Spolu se snímkem "Chladnokrevně" z r. 1967 řadím "Hodiny zoufalství" k absolutnímu vrcholu žánru. A mimochodem: oba filmy mají leccos společného a je vzrušující je porovnávat. ()
Tak už je mi jasné, odkud M. Haneke čerpal inspiraci pro své Funny games (USA). Pokud jsem dal Haneke(ho) snímku 5*, musel bych nutně Wylerovi a spol dát hvězd hned 6! Nicméně nebylo by tak úplně fér tyto dva kousky srovnávat, přesto své hodnocení (v obou případech) o * „ukrojím“, přičemž vysvětlení naleznete na konci mého komentáře. Haneke sice jeho psychologickou hříčku posouvá ještě o level dál ( v podobě absentujícího logického motivu „hl. hrdinů“ (pokud tedy za něj člověk nebere skutečnost „že šli náhodou kolem a nudili se“), nicméně v samotném zpracování (i díky hereckým výkonům a gradující houstnoucí atmosféře) má Wyler a jeho The Desperate hours překvapivě? navrch. H. Bogart v (před)poslední velké roli a nutno jedním dechem dodat, jedné z jeho NEJlepších, v podobě bezkrupulentního vrahouna (čerstvě uprchlého vězně) Glenna Griffina, kterému „to vše“ věříte od první do poslední vteřiny. Když totiž sledujete Bogarta odpovídat na otázku SPOILER proč jste si vybrali právě náš dům? a on pouze suše utrousí „Náhoda! Mám rád dětská kola před domem. Miluju rodiny s dětma, nechtěj totiž riskovat“, ani na okamžik nezapochybujete o tom, že by to snad nebylo myšleno (smrtelně) vážně! Hodiny zoufalství jsou vybroušenou psychologickou hříčkou, kde se postupně utahuje smyčka (tu nad „hostitelskou rodinkou“, tu nad samotnou „návštěvou“), aby Wyler a spol. provedli v závěru rošádu, tím získali neocenitelnou výhodu a přešli v „smrtící protiútok“. Pokud bych pominul Robson(ův) snímek The Harder they fall, byl bych „nucen“ napsat „tohle je velkolepý odchod jedné velké herecké legendy“ a můj velký dík míří k W. Wylerovi a D. Hillardovi (coby F. Marchovi,rovnocennému to jeho protihráči), že ho Humphreymu umožnil(i). Nenuceně, přitom tak stylově. SPOILER: „Světla ramp (reflektorů) pohasínají, vzduchem letí deka, Humphrey odchází (dodýchává)“. Jelikož to ale nebyl jeho poslední snímek, napíšu, že to byl „pouze“ další z případů jasné ukázky široké palety Humphreyho nesporného hereckého talentu. 90% s dovětkem, že těch 10 (ubraných) % je za (lehké) nevyužití veškerého potenciálu (v podobě širšího to záběru, tj. psychologicko – SOCIÁLNÍHO aspektu) než „pouze“ mistrné vystavění vynikající noir-krimi, přičemž ten (bohužel) pouze probublává pod povrchem a Wyler ho záměrně? nepouští „na světlo“. Na druhou stranu nutno dodat, nebyl by to potom zcela odlišný snímek (kde by se vytratily („utopily“) klady a trumfy této verze)? To se již (zřejmě) nikdy nedozvíme. zajímavý komentář(e) (pro mě): Gilmour 93, Oskar ()
Humphrey Bogart ako záporná postava má v sebe viac zraniteľnosti, ako jeho legendárni detektívi. Možno to nie je ani paradox. Film pôsobí dojmom adaptácie divadelnej hry, keďže sa jeho značná časť odohráva v interiéroch, ale nie je tomu tak. Veci pomohlo okrem ako vždy istej Wylerovej réžie zrejme aj to, že si Hayes adaptoval svoju knihu do podoby scenára sám. Nie je to tak intenzívny zážitok, aký som od filmu s takýmto námetom a od Wylera čakal, ako sa budú veci vyvíjať sa viac menej dá vopred, vrátane konca, predpovedať. Interakcia medzi postavami ale funguje výborne. ()
Nevidel som veľa filmov s Humprey Bogartom a bol som prirodzene zvedavý, čo na ňom generácia mojich rodičov vlastne videla. Viackrát sfilmovaný námet ukrytia sa zločincov v príbytku zdanlivo bezproblémovej rodiny a kvalitný scenár mu poskytol dostatok priestoru pre demonštrovanie jeho zrelého herectva. A nielen jemu, ale aj jeho "triednemu nepriateľovi", rovnako presvedčivo zahranému Fredericom Marchom. Prirodzene, že žiadny Haneke sa nekoná, film má tradične slabšiu strednú časť, ale po odmyslení si prehnaných patetických výlevov a gest a zohľadnení doby vzniku sú štyri hviezdičky primerané. Za povšimnutie stojí, že nie je to prvý, ani posledný rukojemnícky film, v ktorom sa stotožníte s odmietavým postojom k ponúkanému policajtsko-kovbojskému riešeniu. ()