Le Sang des bêtes
Blood of the Beasts
Režie:
Georges FranjuScénář:
Georges FranjuKamera:
Marcel FradetalHudba:
Joseph KosmaObsahy(1)
Dokument z jednoho běžného dne na jatkách, kdy se vám naskytnou jedny z nejsyrovějších záběrů na opravdové praktiky řezníků. Bez příkras a obalu jsou zde vykresleny poslední chvilky (a také pár chvil poté) běžně porážených zvířat. (Herráček)
Recenze (27)
Nejím maso. Alespoň pro dnešek. ()
Nepříjemně naturalistický dokument z pařížských jatek demonstruje zvíře jako zdroj masa a řezníky naopak jako pány nad životem a smrtí domestikovaných zvířat. Georges Franju s mamutí dávkou sarkasmu obnovuje metaforu lidských jatek – koncentračních táborů a dává citelný prostor vizuálnímu zážitku (jatka x zbídačelé předměstí). Koně, krávy, telata i ovce v briskním tempu umírají často natolik brutálním způsobem před kterým i zarputilý masožrout minimálně přivře víčka. Top 10 každého vegofašisty. ()
4 minuty a konec. Na to se nedá koukat. ()
Dokument o výrobě aut zvládne každý. Ale zavírat oči před tím, jak se k nám dostane řízek nebo bota, považuju za jedno z největších pokrytectví moderní civilizace. Předností šedesát let starého dokumentu je, že na rozdíl od mnohých moderních kolegů nepracuje s presumpcí viny, aspekty globalizace či industrializace. I když v něm samozřejmě nejde jen o to ukázat, jak běžná práce řezničina je. ()
Na základnej vojenskej službe sme v kasárňach mali PRH - Pomocné roľnícke hospodárstvo, kde sa chovali prasce. Bola to istá forma pozostaku svojpomocného zásobovania armády, prežívajúca z čias socializmu. Ošípané pásli a kŕmili vojaci základnej služby, ktorí mali vyštudované poľnohospodárske učňovky. Jeden z nich, vyučený mäsiar mi detailne popisoval, ako zabíjali 160 kilového brava, ktorý mal obrovský rakovinový nádor a metastázy kade- tade. Jeho detailné popisy popravy sa mi živo vybavili práve pri tomto dokumente. A mimochodom, keď chceli mladí záklaďáci rakovinou prežrané mäso zlikvidovať, veliteľ PRH prikázal, že v žiadnom prípade, bravčovina pôjde do odľahlej jednotky s poukazom, "že však oni to tam zožerú, aspoň môžu mať obrovské rezne". ()
Věděla jsem, o čem to bude, věděla jsem, že to nechci vidět, ale stejně jsem se podívala. Nechápu se. Nechápu nic. Lhostejný komentář a surrealistické kompozice v okolí jatek mi připomněly Buñuela. Ovšem hlavně jsem viděla jeden z nejpůsobivějších dokumentů ve svém životě. Nemám šanci zapomenout. ()
Film, který mnou hluboce otřásl. Díkybohu za ten černobílý obraz - být to v barvě, tak se určitě pozvracím (už takhle mi k tomu moc nechybělo). Myslím, že by to měl vidět každý konzument průmyslově zpracovávaného masa, aby si plně uvědomil, jak se mu dostalo na talíř (byť to dnes na jatkách už samozřejmě vypadá zcela jinak, vše se ještě více zmechanizovalo a zautomatizovalo - dobré srovnání kupř. poskytne úvodní sekvence z jatek ve snímku V roce se třinácti úplňky, který byl natočen o pouhých 29 let později). Celkově ale ten film vnímám dost rozporuplně, nechápu u něj třeba to úvodní a závěrečné rámování nesouvisejícími záběry podbarvenými idylickou hudbou, stejně jako mi moc nebyl srozumitelný postoj tvůrců, jestli ty popisované události tedy kritizují nebo ne. ()
Konina je nedostupná, hovězí a jehněčí předražené, takže jsem se na chvíli s dokumentem vyrovnala. ()
A já si myslel, že nejsilnější žaludek musejí mít chirurgové. Opravdu si práci na jatkách nedokážu a díky tomuto dokumentu ani nechci představit. ()
Komentár a niektoré zábery evokovali zvláštnu poetiku, čo mi pri celkovom vyznení dokumentu nesedeli. ()
Šokujúce a drastické zdokumentovanie toho, ako sa to vtedy robilo, len nechápem čo tam robili tie zábery mesta, úplne zbytočné. Taktiež to spracovanie nebolo podrobné, bolo tam ukázané len usmrtenie a úvodné oddelenie od kože, hláv a podobne na začiatku. ()
Tak to byly jatka! Avšak spíš by se z mého pohledu hodil více termín "perverzní krása". Dokument to byl nicméně la-hodný (pytlíku na zvracení pro slabší povahy). Začíná to romanticky v městě nad Seinou s mladým rozmilým párkem, aby se to vzápětí ocitlo u řezníků eks-bokserů, kteří si pod své ruce (a v nich podivné zbraně-usmrcovače) postupně berou koně, krávy, telata a ovce. Ne, tuhle práci bych nechtěl dělat. A to jsem dokument neviděl v barvě. Ačkoliv naživo v barvě a pěkně barvitě v prvním plánu vlastně ano, v Maroku v smradlavé tržnici, kde v jednom jejím zatuchlém koutě kluci berberští podobně popařížsku posílali do věčných lovišť tury a kury. Všude chodili nákupčí, zejména staré ženy, a živě nad mrtvolami diskutovaly, jak ta krev málo cáká... A ten puch všude, mouchy, bláto, krev. Franju to divákovi naservíroval alespoň pěkně esteticky. ()
Asi jediné, co mě (byť sebestředně pokrytecky) aspoň trochu uklidňuje při sledování těchto otřesných záběrů, je fakt, že jsem vegetarián a že se ke všem zvířatům, se kterými se osobně střetnu, chovám hezky. ()
Každodenní zabíjení jako práce - to je řezničina. Jatka na okrajině Paříže roku 1949. Mnozí při sledování řezníků v akci mluví o krutosti ke zvířatům, ale profesionálové je zabíjejí rychle, obratně a bez libování si v zabíjení. Je to skutečně jen práce. Mně se však vybavily vzpomínky na návštěvu muzea mučících nástrojů v Praze - teprve tam mi došlo, jak vynalézavý a krutý je člověk, když chce způsobit bolest jinému člověku. "Ukřižovaná" a rozpilovávaná těla zvířat ve filmu připomínají Krista, jsou to však jen mrtvoly. Zavěšení za nohy a rozpilovávaní lidé v středověkých mučírnách byli neskonale trpící živé bytosti, a jejích utrpení a krutost mučitelů byly o to děsivější, že to byl stejný živočišný druh, nikoliv člověk a kráva nebo tygr a člověk. Odvracenou stranou lidského soucitu je lidská vědomá krutost, obě ale mají stejný základ - schopnost se vcítit do pocitů jiného člověka. Kráva ani tygr nedokáže vymyslet mučení, člověk - ano. Pokud je člověk stvořen k Božímu obrazu, čeho je pak schopen Bůh? ___ Dokument v sobě podivně skloubí vnější estetickou krásu a klid s vnitřním rozkladem zahaleným párou stoupající z proudící krve. Je to horké napětí smrti v chladivém obalu života, hypnotizující sen o tom, čemu se člověk vzpírá. Není divu, že znalci surrealismu považují tento film za příklad "surrealistického dokumentarismu". ___ "To, jaké sny by se nám mohly zdát v tom spánku smrti, až se těla zbudem, to, to nás zaráží. To je ten ohled, jenž bídě s nouzí dává sto let žít. ... Kdo by chroptě se potil krví na galejích žití, než jen, že strach z něčeho po smrti, z těch krajů neobjevených, z nichž nikdo se nevrací, nám ochromuje vůli a dává snášet raděj zla, jež známe, než prchnout k jiným, o nichž není zpráv?" (Hamlet) ()
No abych pravdu řekl, čekal jsem to o dost horší. Takhle nějak si představuju dokument, rychle a k věci. Kůň a kráva byly podle mě zabity humánněji, než se tomu děje v současnosti a předkládají nám to dnešní dokumenty. Porcování masa mi hrozný nepřijde, i když může být zobrazeno nechutně, přeci jen je to práce s masem a krví. Horší byla závěrečná pětiminutovka s telaty a ovcemi. Přesto bezpečně vím, že tuhle práci dělat nechci. ()
Pohled na práci, kterou někdo musí dělat, my naštěstí pouze sedíme u počítače a koukáme na dokumenty. A k tomu si koupíme třeba gyros. Domestikace zvířat a živočišná produkce jako součást zemědělství jsou na světě od doby, kdy naši předci běhali po lese nazí. Jde to s námi odjakživa, nyní je nás víc, je větší spotřeba a vše jde dopředu. Proto i chování ke zvířatům na jatkách zaznamenalo pokroky a techniky, které jsou v tomto dokumentu k vidění, by dnes byly závažným trestným činem. Ale jedno stále zůstává. Krev a smrt. S tím se musí každý vypořádat sám. ()
Přesně tohle jsem čekal od Earthlings a nedostalo se mi toho. Z toho důvodu jsem rád, že to někdo v tamním komentáři zmínil, protože jinak bych se o tom asi vůbec nedozvěděl. Dobytčí krev, jak by se dal přeložit název, je nadmíru depresivní dokument, postrádá jakékoliv přímé emoce, nabízí cynická a sarkastická srovnání a působí, ne jen chce působit jako Earthlings. Film začíná záběry na pařížské předměstí, užívající si života...a pokračuje pořádně brutálními záběry o krutosti na nedalekých jatkách. Klidné výrazy řezníků, (kteří jsou komentátory vylíčeni jako sympatičtí, vynikající lidé), krutě vraždících a porcujících koně, krávy a telata postupně opět s patřičným cynismem přechází do pařížské idyly. Není to tak brutální, ale je to méně přeplácané, strožší a krutější vůči divákovi. Skvělý, maximálně působivý dokument, rozhodně lepší, než jeho moderní bratříček. Jeden z mála filmů, u kterých by mně zajímalo něco jako aktualizace nebo remake. Nejlepší dokument za práva zvířat vůbec. http://tinyurl.com/pxe3us ()
Zajímavý a naturalistický dokument s velkým hendikepem v podobě černobílé kamery. Moc nechápu zdejší zděšené komentáře, žádnou brutalitu jsem tam neviděl, jen ryzí rutinu. Zvířata umírají nekompromisně, ale rychle, do pár vteřin či dřív než dopadnou na zem. A vzhledem k době vzniku se dá předpokládat že se z hlediska chování k nim a hygieny mnohé změnilo. Podstata pochopitelně ne, tak zůstane vždycky stejná, ale jinak to nejde, ani tygr v džungli nezabíjí v rukavičkách. Domácí zvířata byla, až na pár výjimek v podobě těch jinak mu sloužících, pro člověka vždy jen zásobárna masa a jiných produktů a je tomu tak dosud. Měřítko nehraje roli. ()
Tomuhle může dát pět hvězdiček jen blázen nebo sadista. Ale dobrá... Vezměme to trošku oklikou... Tento dokument pouze zpracovává to, co se bězně děje. Bez jakéhokoli moralizování, že to, co se před vámi odehrává je naprosto špatné nebo naopak úplně normální. Prostě jen jeden jediný rutinní den na jatkách. A to, že to jsou jedny z nejkrvavějších záběrů k tomu prostě patří... Je to dokument... Ale ani to mi nebránilo přivírat oči a odvracet zrak... ()
Treba písať aj komentár?.....Zmes Bunuela a Warhola v reále s explicitným ultranásilím človeka na zvieraťu. ()