Jezebel
Jezebel
Režie:
William WylerKamera:
Ernest HallerHudba:
Max SteinerHrají:
Bette Davis, Henry Fonda, George Brent, Margaret Lindsay, Donald Crisp, Fay Bainter, Richard Cromwell, Henry O'Neill, Spring Byington, John Litel (více)VOD (2)
Obsahy(1)
Nevychovaná Julie Marsden (Bette Davis) si svým provokativním chováním působí v jižanské společnosti stále další nepříjemnosti, až to na jednom bálu přežene a rozhádá se tak se svým snoubencem (Henry Fonda). Po roce se s ním znovu shledá a kajícně ho prosí za odpuštění... (Pohrobek)
Recenze (32)
NFR 2009, Oscar 2 : Herečka HR - Bette Davis, Herečka VR - Fay Bainter + 3 nominace: Nejlepší film, Kamera, Hudba - A. . . Mussoliniho pohár - výběr ()
Lehká romance, která postupně těžkne, ač režie zůstává stále stejně svižná a Bette Davis stejně famózní. Z některých scén mi naskakovala husí kůže, jak byly působivé. Působivější než celý, dvakrát tak dlouhý Jih proti severu. 80% ()
Poté, co Bette Davis nedostala hlavní roli v Jihu proti Severu, měla o důvod více, aby se soustředila na konkurenční jižanský velkofilm - Wylerovu Jezebel. A kam se na Bette Davis hrabe Scarlett? Bettina postava je zde mnohem radikálnější, svéhlavější, vášnivější a hlavně přesvědčivější. A pak - Henry Fonda jí sice zdatně sekunduje - , ovšem toto je hlavně a především film velké Bette Davis, která si svého druhého Oscara odnesla naprosto zaslouženě. Snímek je výborně zrežírovaný, krásně nasnímaný, velmi dobře hudebně podbarvený a dodnes nesmírně působivý. Omamných pohledů Bette Davis si užijete možná o něco více v Hořkém vítězství, její nejsložitější postavu doslova a do písmene biblické Jezábel nám ovšem nabízí tento Wylerův skvost. ()
Jsou klasiky, které nezestárly dobře a Jezábel k nim patří. Má sice na režijní stoličce Williama Wylera, který z ní chvílemi dělá až nezměřitelný velkofilm, má Bette Davis, která potvrzuje status legendy, když jen pozvednutým obočím přehrává i takového velikána, jakým byl Henry Fonda. Jenže má také nepříjemně povrchní pozlátko, zvrat založený na barvě šatů, který nejen vzhledem k černobílé paletě materiálu, ale i kvůli archaičnosti nezafunguje - a v první řadě má hlavní hrdinku, která se má kát ve chvílích, kdy se sošní muži okolo ní chovají daleko hůř než ona. Tenhle aspekt působí při sledování až fyzicky nepříjemně a protože paralely devatenáctého a dvacátého století už dnes nevyzní požadovaným způsobem, zůstávám u střídmějšího hodnocení. ()
Bette Davis je ďábel. Škoda, že se na to ten film nesoustředí a nedokáže z toho vytěžit na maximum. Wyler na jednu stranu Bette dovoluje, aby si film ukradla, na druhou se od ní několikrát natolik vzdálí, že film ztratí drive a smysl. Mrzí mě to, nechybělo moc k úplné dokonalosti. ()
Vlastne jediný problém toho filmu je, že existuje Juh proti severu. Toto je niečo veľmi podobné, iba namiesto vojny tu zúri pandémia. Bette Davis je ako rozmaznaná mrcha skvelá a všetci ostatní jej zdatne sekundujú. Začína to ako celkom sranda, no postupne to temnie až k mimoriadne silnému záveru. Väčšinou ide o komornú záležitosť, no tých niekoľko minút epických záberov na chorobou zmietaný New Orleans sú úžasné. Pokojne to mohlo mať o hodinku viac, pretože toto je presne jeden z tých filmov, pri ktorom som nechcel aby skončil. 10/10 ()
Dějově a emočně Jezábel na Jih proti Severu nemá, ale rozhodně můžu říct, že Betta Davis Vivien Leigh převálcovala, jak jen to šlo. ()
Na svou dobu zcela mimořádný film. Stačí vyjmenovat režie, kostýmy, hudba, herecké obsazení. Opravdu škoda, že film není v barvách, protože zde by tomu barva ještě hodně dodala. Postava Jezebel je svou povahou tak trochu Scarlett v podání Bett Davisové. Herecký projev Davisové ale převažuje všechno, co nám televizní inscenace Scarlett nabízejí. Nejsilnější momenty filmu: Návštěva plesu v rudých šatech a následná hádka, shledání Julie s Prestonem v momentě kdy je ženatý a ona to neví a samozřejmě závěrečná scéna, kdy Julie chce doprovázet Prestona na poslední cestu a prosí Amy o svolení.“ Poslední záběry, kdy Julia odjíždí s průvodem smrti, aby splatila své hříchy, mají silnou emocionální rovinu. Zajímavostí je obsazení mladého Henryho Fondy, hvězdy poválečné kinematografie. 83% ()
Nikdy som nebol fanúšikom neobvyklej krásy veľkých očí Betičky a Žoán, takže nechápem, čo na Julii tí chlapi v New Orleans videli. No a ako dobový divák by som bol čisto z povrchného hľadiska fanúšikom úplne iných dám, napríklad v konkurenčnom filme sa promenadujúcej klasickej krásky Vivien Leigh. Niežeby Bette nehrala ako o život a Wyler nebol najlepším hollywoodskym remeselníkom možno všetkých čias. Všetko je na svojom mieste, nie je čo dodať. Presne takto má vyzerať inteligentný film zlatej doby Hollywoodu, ktorých v pomere obrovského množstva vtedy v ateliéroch natočených filmov až zas tak veľa nebolo. Skôr naopak. Buďme radi, že vieme, ktoré sú to. Je zaujímavé, že kritika sa časom viac prikláňa k Jezebel, ako ku Gone with the wind. Aj keď hlavne dráma a romantika, svoje miesto tu má aj realizmus. ()
V prvních minutách má člověk pocit, že se dívá na nějakou variantu lehké romantické komedie s emancipovanou dívenkou, která bude provokovat zdejší zkostnatělou smetánku a nakonec spočine v náručí svého zpočátku zděšeného nápadníka a budou žít šťastně až do smrti. Wyler ale rychle původní lehkost překlápí v hořkost a původní sympatie k rozjívené Julii se brzy mění v odpor k rozmazlené holčičce, která působí nejen společenské skandály, ale stává se i příčinou velké tragédie. Davisová je v jedné ze svých nejlepších rolí, však za ni taky dostala Oscara, asi největší devízou celého vyprávění. Společně s poslední dvacetiminutovkou, kdy do všeho hodí vidle válka a žlutá zimnice. Ze závěrečné katarze a zejména posledního pohledu na káru opravdu mrazí. ()
42nd KVIFF 2007 - TRIBUTE TO WILLIAM WYLER - Pocta Williamu Wylerovi ()
„Jezabel” = JULIE MARSDEN ? Väčšinou to tak i vypadá, že si táto atraktívna žena neustále koleduje o poriadny (duševný) výprask, aspoň Dr. Livingstone to takto nejako v "inotaji" popísal. Na americkom juhu, konkrétne v New Orleans, roku 1852, zjavne niektorým žienkam domácim chýbalo aj náležité (pre)vychovanie, inak by si zrejme len tak nedovolila vstúpiť do banky za svojim snúbencom Prestonom Dillardom, čo vyvolalo nemalé pohoršenie zo strany celej inštitúcie, zároveň ho vyrušila z obzvlášť dôležitého jednania, áno, je úspešným bankárom, čiže by ju isto bez akýchkoľvek väčších problémov dokázal finančne zabezpečiť až do konca života, no taktiež súčasne netreba ani podceňovať epidémiu žltej zimnice, ktorá začala už naplno úradovať, kedy nakazení putujú rovno do karantény na ostrov Lazarette, kde sa z nich vykľujú už iba (a)typickí malomocní, že tam trvalý pobyt ich určite neminie. Pohár trpezlivosti pretiekol asi až s blížiacim sa plesom Olympus, kam si Júlia obliekla (nevhodné) červené šaty, čo je ešte pre slobodné dievča čosi naprosto neslýchané, že všetky nevesty v bielom budú len tak čumieť... ! Pres sa počas „zábavy” cítil strašne trápne, čím v podstate iba priliala ďalší benzín do ohňa, že sa na konci tohto večera snáď už definitívne rozídu, alebo, kto dá komu vlastné kopačky, ak vôbec k tomu dôjde, keďže už tak narušený vzťah, visí na vlásku... ? Medzitým na dlhý rok odišiel na sever, že sa domov vracia aj s čímsi „vzácnym a cenným” a teta Belle z toho asi nebude úplne dvakrát nadšená... ? Vrátia sa potom k sebe ? Je to možné, aj po ročnej odluke ? Samé otázniky a nejednoznačné odpovede. / Môj extra obľúbený » herecký-režisér « Willy Wyler, vždy dokázal všestranne pracovať s tými najväčšími hercami všetkých čias, ktorí sa zvyčajne vybičovali do naprosto majstrovských výkonov, vrátane Bette Davis, alias „Prvou ženou amerického filmu“ , i keď by som si dovolil namietať, že až tak úplne nebol využitý jej, celkový potenciál, rovnako, ako réžia, ktorá sa miestami zasekávala, kedy si buď vypomáhala citovanou zimnicou, alebo i takým scenárom, aj Johna Hustona, kde nás zaviedol na rôzne odbočky, na ktorých nebolo núdze o prípadné napätie. Veľmi prospešná bola i čiernobiela kamera Ernesta Hallera, kde som si ale nevychutnal tie (ne)pestrofarebné kostýmy, ktoré ani nemali ako vyniknúť. Obsadenie je viac, než lahôdkové, ale ani taký-veľký Fonda bohvieako výraznejšie nevynikal. Výsledné hodnotenie sa pohybuje niekde na hranici 70 %, že miska váh sa nakoniec priklonila na tú pozitívnejšiu stránku veci, ale veľa nechýbalo, aby som udelil obyčajný (nad)priemer ! ()
Jezebel sa v biblickej terminológii hovorí nevychovaným, drzým a padlým ženám a presne takto bola pomenovaná Julie Mardsen ( vynikajúca Bette Davis ). Jej svojvôľa a tvrdohlavosť ju pripravila o životnú lásku a vlastná pýcha jej dovolila o ňu bojovať, až keď bolo neskoro. Sme v roku 1852 v New Orleans ( vačšia časť príbehu sa odohráva o rok neskôr ) a naškrobená spoločnosť nemá pochopenie pre živel akým je Julie. Wylerova réžia dokázala dokonale vykresliť vtedajšiu atmosféru, a jeho hlavná hviezda si za svoj výkon právom odniesla Oscara. Wyler je silný v komorných scénach, ak však prídu na rad "veľké" scény, dokážu vyvolávať mrazenie na chrbte. Jezebel je filmovou lahôdkou na aké sa veľmi dobre pozerá. ()
Na tento snímek by se měl podívat každý muž, aby mu konečně docvaklo, proč jsou mnohé ženy tak posedlé svým oblečením. Stačí jednou šáhnout vedle a celý život může jít do háje! ____ Bette Davis podává svoji nejednoznačnou hrdinku excelentně, chvílemi je na zabití, chvílemi k politování. Prudká povaha je to, co ji zničilo. Závěrečná scéna má sílu antického dramatu. ()
Souhlasím, že barva by tomu jenom prospěla. Možná by to dodalo tu chybějící jiskru. Ne že by jich Bette Davis rozdmýchala málo, ale přeci jen mi něco málo k nadšení chybělo. Jinak je film stále aktuální, jen ten "hon na čarodějnice" probíhá trochu jinak, když to přirovnám ke covidmánii. Ale vážně jen trochu, je až vtipné jak se skoro nic nezměnilo. I ty mršky jsou pořád stejné. Kdo by jí mohl lépe zahrát než Betty. ()
Ak je niečo na zlatom veku Hollywoodu absolútne jedinečné, je to emocionálna stránka vtedajších trhákov. Scény od scén ubiehajú krotko, výprava a réžia podporujú neduhy scenáru a herecké výkony dodávajú sekvenciám potrebný náboj. Pre dnešnú generáciu nudné a gýčovité, pre znalcov a obdivovateľov je to v mnohých scénach na kapesníky. ()
Že je Bette Davis úchvatná, to už jsem nějakou dobu věděl, ale právě díky tomuto filmu jsem se o tom zase mohl přesvědčit. Její herecké podání je natolik skvělé, že nemá ve filmu konkurenci. Není to herečka, kterou kamera miluje, od toho tu byly jiné, ale je to herečka s neskutečným talentem, který dokázala podat jedinečně. Její Julie je přesně taková žena, která vyžaduje výbornou představitelku. Samotný scénář pak určitě není slabý a má vhodné zvraty. ()
Wylerovy filmy mám ráda, Bette Davis miluju, námět zajímavý, navíc ta možnost srovnat Jezábel s Jihem proti Severu mě také lákala. Zkrátka dost důvodů pustit si tento film. Začnu oním srovnáním, protože tyto dva filmy jsou dost provázané, pojednávají o podobných tématech, oba mají v čele neohroženou, možná trochu prostořekou a na svou dobu radikální a svéhlavou hrdinku. A navíc Bette měla hrát Scarlett v Jihu proti Severu... Zkrátka a dobře, ač je Jih proti Severu ukrutně dlouhý, má jímavý příběh plný zvratů a baví vás. Jezábel také baví, ovšem ten příběh zde není tak emotivní, což u mě jinak vždy zajistí body navíc. Zato srovnání hereček je opačné. Vivien byla skvělá a krásná, ale Bette je prostě Bette. Její hrdinka je přesvědčivější a troufnu si říci i lépe zahraná. Tady vyhrává Bette na plné čáře. Wyler nenatočil špatný film. Ba právě naopak, Jezábel je krásný film. Jih natočený bez plantáží, krásně nasnímaný, doplněn hudbou, co sedne. Mnohdy má přesvědčivější scény (zapřičiněno hlavně Bette)... Ale prostě mě to tak emočně nevzalo, takže i když hodnotím dost vysoko, Jih proti Severu bych šoupla o malilinkatý kousek dopředu před Jezábel. ()
Jižanská společnost ve své nádheře, ale především nechutnosti a odpornosti - se svými bankety, chytračením, ženskými intrikami, černoušky a pukrlaty. Ta naše - zde a dnes - přestože neví, co si počít sama se sebou a neustále vytlouká klín ještě větším klínem z měkčího materiálu (např. zdražování energií řeší sociálními dávkami) je mi mnohem milejší. Biblické Jezábel, symbolu bezbožné a hrdé ženy (Ottův slovník naučný) se Bete Davisová podobá jen podmíněně, asi tak jako se Amerika podobá Týru či Sidónu. ()