Entuziasm: Simfonija Donbassa
Enthusiasm: Symphony of the Donbass
Režie:
Dziga VertovHudba:
Dmitrij ŠostakovičObsahy(1)
Tento hraný dokument slavného tvůrce Dzigy Vertova je jedním z prvních sovětských zvukových filmů. Natáčení začalo již roku 1929, ale pro množství technických potíží byl uveden až v roce 1931. V mnoha takřka experimentálních dokumentárních záběrech zachycuje život a práci dělníků v Doněcké uhelné pánvi. I po více než sedmdesáti letech se nám skýtá úžasná podívaná, přestože film posloužil především tehdejšímu režimu. Charles Chaplin o Symfonii Donbasu údajně prohlásil, že se jedná o nejlepší symfonii všech dob. (Pedro.p)
(více)Recenze (11)
Nechápu neustále srovnávání Vertovových filmů s jeho chef d'oeuvre Mužem s kinoaparátem! Vertov byl experimentátor. Každý jeho snímek je něčím unikátní a nesrovnatelný s ostatními a tak je k němu potřeba přistupovat. Symfonie Donbasu opět ukazuje jak neuvěřitelně vnímavý byl Vertov ke všemu co jej obklopovalo. Jeho schopnost svázat nesvazatelné v jeden perfektně fungující celek mě bude vždy fascinovat... Scéna se strháváním věžičky je výborná! 4 kvůli zvuku, který se ke konci stává téměř nesnesitelným - chápu, že se jedná o snímek z roku 31, ale.... ()
Pri tých naj filmoch ruskej montážnej školy mi nevadí socialistická agitka. Pri Symfónii Donbasu mi vadí a nie som si istý prečo. Zdanlivo všetko perfektne funguje, Vertov sa nadrel ako blázon, niekedy človek uznanlivo pokyvuje hlavou. Ale ak by mi nejaký bolševik začal rezať vežu kostola, ktorý som napríklad navrhol, alebo postavil, asi by som sa nasral. No a ak pracujem v bani, tak nie preto, že je to záslužná práca, ale kvôli láske k strane a pretože chcem splniť päťročnicu za štyri roky. Človek s kinoaparátom tu bude na obdiv do konca vekov, Symfónia Donbasu obávam sa že nie. Charlie Chaplin mi odpustí.... ()
Tak teprve tady jsem odhalil hlavní inspirační zdroj Godardovy "Pravdy", jakožto i několika jeho dalších filmů stvořených v období Skupiny Dzigy Vertova. Pravda i Symfonie Donbasu jsou vytvořeny dle přísně rytmického klíče (který v obou případech spoluvytváří zvuková stopa) - Symfonie Donbasu však podstatně více spoléhá na samostatné obrazy (jejichž vnitřní kompozice upomíná zejména na ruský konstruktivismus), jejich rafinovanou montáž, a hudbu. Pravda je - vedle montáže - rytmizována pomocí slovního komentáře, který hraje současně dominatní významotvornou roli. Tento komentář je však bohužel naprostý blábol. Ano, i v Symfonii Donbasu občas zazní nějaká ta floskule z marx-leninských brožur. Pravda je však na nich primárně postavena. Proto je Vertovův (byť jednoznačně době poplatný) avantgardní film dodnes v řadě ohledů inspirující, zatímco o 40 let novější Godardův avantgardní "remake" patří dávno do starého železa (jak dnes uznává i jeho autor). ()
Film, ze kterého mě rozbolela hlava. Začátek je plný nápadů a kouzel s možnostmi zvukového filmu, svěžest však rychle vyprchává a scény z uhelných dolů jsou už dost zdlouhavé a navíc se ještě musí přidat kolektivizace. Muži s kinoaparátem film nesahá ani po kotníky, ale po technické stránce za shlédnutí přeci jen stojí. ()
Výborná záležitost, téměř jsem měl chuť stát se úderníkem... ()
Davová psychóza v skľúčení budovateľských nálad tej doby môže mať hneď niekoľko podôb a táto z nich je jedinečná. Pozerať sa na sfanatizovaný kolektívny duch, nad ktorým akoby bdela postava Veľkého Brata a princípy Angsocu má spolu s neznesiteľným zvukom čo to povedať. Kto vybočí, je nepriateľ. Kto neničí a nesmeje sa nad rozpadávajúcim sa kostolom, je nepriateľ. Kto neťaží uhlie do vyčerpania síl, nie je tým pravým súdruhom. Ale už len spôsobom, ako detailne sa dá narábať s obrazom a v akých úlomkoch sa dá nahliadať k obyčajným, každodenným a rádoby nepodstatným veciam je fascinujúcou štúdiou samou o sebe. ()
K vidění zde - http://www.youtube.com/watch?v=fBLZzk6pp0M ()
Kostely se drobí, potácejí jako ožralí budižkničemové, zatímco socialistické kluby tančí na jejich zubožených troskách, erektují, ejakulují díky přívalu nerostných surovin ze zvučného ukrajinského Donbasu! Entusiasmus proměňuje dělníky v umělce metalurgie; stroje a lidé spolupracují, vzájemně se respektují, kreslí úžasné plamenné tvary... Stejně jako hudba a obraz spolu vášnivě kopulují! Není třeba tesat dělníka z kamene, stačí ve správné chvíli použít velký detail. Dělník je zvětšněn! Matěji, jak můžeš opovrhovat tímto klenotem zapečetěné jiskřivé radosti z toho - ve skutečnosti upoceného a opovrženíhodného - socialismu? JAK? ()
Vertov rozšířil svoje radikální teorie z obrazu na zvuk a na jejich vzájemné střetávání a výsledek působí nejdřív jako přehlídka slepých uliček zvukové dramaturgie, ale po chvíli už jako naprosté audio-vizionářství. Když si ještě člověk uvědomí, s jak primitivními prostředky se tehdy pracovalo… — Hrátky s obrazem už na sebe neupozorňují tolik jako dřív, ale o to víc hypnotizují – malíř si osvojil novou techniku, přestal se ve sdělení zaměřovat hlavně na formu a začal ji používat jako nástroj a rozvíjet dál. Některé postupy jako by předznamenávaly Godarda, jiné Reggia. — Výjevy s lidovými masami prznícími pravoslavnou architekturu i s dělníky kouzlícími s rozžhaveným železem jsou mrazivé, každé jinak. — Od filmu o bolševickém obrazoborectví a údernictví bych to nečekal, ale většinu času jsem na něj zíral s otevřenou pusou a stříhajícíma ušima, propaganda nepropaganda, získal si mě z Vertovových kousků zdaleka nejvíc. ()
Po výborném Muži s kinoaparátem přichází agitka. Ano, umělecky je to furt dobré, ale ten obsah to sráží. ()
Obraz jednej epochy zachytený autentickou kamerou Dzigy Vertova. Hrdinom dokumentu je ľud, pracujúci a žijúci v oblasti ukrajinskej, svojho času sovietskej, metropoly Doneck. Film poslúžil vtedajšiemu režimu, s pribúdajúcimi rokmi však jeho výpovedná hodnota bude rásť. Remeselne zvládnutá práca pán súdruh, plán splnený na 110 %. ()