The 93rd Annual Academy Awards
Režie:
Glenn WeissÚčinkují:
Brad Pitt, Riz Ahmed, Zendaya, Reese Witherspoon, Harrison Ford, Bryan Cranston, Joaquin Phoenix, Renée Zellweger, Viola Davis, Halle Berry, Angela Bassett (více)Obsahy(1)
Cena Akademie se udílí pravidelně od roku 1929. Letos budou tedy vyhlášeny výsledky již 93. ročníku. V přímém přenosu z Dolby Theatre v Hollywood & Highland Center a z budovy nádraží Union Station v Los Angeles se dozvíme, které snímky a tvůrčí osobnosti si letos odnesou legendární zlatou sošku, po celém světě známou jako Oscar. Mezi nominovanými snímky letos mimo jiné najdeme tituly jako The Father režiséra Floriana Zellera, Země nomádů režisérky Chloé Zhao, nebo Chicagský tribunál Aarona Sorkina. Šanci na ocenění mužského hereckého výkonu v hlavní roli mají také Anthony Hopkins za roli Anthonyho ve snímku The Father, Gary Oldman za roli ve snímku Mank, či Chadwick Boseman in memoriam za výkon ve filmu Ma Rainey – matka blues. Za ženský herecký výkon jsou nominovány například Viola Davis za titulní roli ve stejném snímku, Frances McDormand za roli Fern ve snímku Země nomádů nebo Andra Day za roli Billie Holiday ve filmu The United States vs. Billie Holiday. Slavnostním ceremoniálem nás z pražského studia provedou filmoví publicisté Pavel Sladký a Šárka Gmiterková. (Česká televize)
(více)Recenze (36)
Dôstojné, avšak chladné a vážne predávanie, príslušné lockdownovému roku. Absencia humoru a hudobných čísel je pochopiteľná a v rámci protipandemických opatrení to tou malou sálou (a komornou atmosférou) poriešili dobre. Mrzelo ma, že mimo hlavných kategórií neukazovali úryvky napríklad pri kraťasoch, ale zas som sa takto dozvedel (čo ma malo napadnúť samého), že autorka môjho obľúbeného Burrow má rada Wesa Andersona. Najkrajšiu ďakovačku mala herečka z Minari (štýl Olivia Coleman). Inšpiratívna bola aj reč H.E.R. za najlepší song. Celé to bolo inšpiratívne, s dôrazom na sociálny rozmer. Akurát už to neni zábava. Furt som si hovoril, že by sa tam mohli zjaviť, zjaviť aspoň na moment, Maya Rudolph a Kristen Wiig, a trochu to oživiť. Nestalo sa. Čo sa týka ocenení, boli očakávané; z mojich favoritov to dostala asi len Fennellka za scenár, ale zas ja niekedy nedržím najlepším :). A aj keď by som hrozne rád videl takého Stenfielda s oscarom v ruke, Kaluuya si ho zaslúžil viacej (konkurovať by mohol ešte Lindo, ktorý sa paradoxne neprebojoval ani do nominácií). Natruc, že Burrow nevyhralo, si nepozrem víťazný kraťas. Kolektív je určite lepší film jak Chobotnica, aj ako Chľast. Čo ma mrzí najviac je, že ja mám Frances celkom rád, už odkedy som v detstve miloval Fargo, a ona je určite strašne sympatická teta, ale uvedomme si, že toto už je tretia soška, za stvárnenie furt tej istej postavy. Už chýba iba jedna. A história si ju bude pamätať ako tú, čo nebola Katherine Hepburn. Ps: Skvelý výber pesničky pre In Memoriam. ()
Pokud to mělo být jako film (dle slov Soderbergha), byla to ultranudná a usedlá konverzačka od Hallmarku, jíž spadl řetěz asi ve druhý minutě a nikdy se vlastně nenasadil zpátky. ()
Letošní ročník Oskarů jsem vlastně dal jenom ze slušnosti k ceremoniálu a také se zájmem, jak kdo vypadá v době covidové. Z této strany došlo k mírnému zklamání, protože těch správných hereckých es tu bylo pomálu, a ten kdo tu byl, vypadal díky maskerům dobře, jako každý jiný rok. Zajímavě na mě tento ročník působí ale především skladbou nominací, protože jak na Oskarech obyčejně bývá jeden až dva filmy z ranku nezávislého (navíc ze slušnosti k žánru), tak tady na té nezávislosti letošní nominace byly snad i založené. Bylo to pak vidět i na samotných nominujících, kteří žádné hvězdy nebyli, ale evidentně si to užívali. Například Yen-jeong Yoon z Minari byla zlatá. Loni kouká na Oskary z gauče, letos na nich promlouvá se soškou v ruce. Navíc je znát, jak Amíky ta jihokorejská kinematografie pohltila. Osobně jsem pak měl největší radost z dánského Chlastu. Thomas Vintenberg předvedl nejemotivnější děkovačku a snad jenom škoda, že v nominacích nebyl Mads Mikkelsen. Myslím si, že by byl přímým konkurentem Anthony Hopkinsovi. Druhá věc z nominovaných, která mě překvapila, byla výhra dokumentu Moje učitelka chobotnice, u kterého jsem pociťoval radost jen proto, že jsem ten dokument viděl a je teda sakra boží. Nevěřili byste, že si uděláte vztah zrovna k takovému zvířeti jako je chobotnice. Také jsem nevěřil. Zbytek ceremoniálu byl ale jednoznačně o ničem, filmy vesměs průměrné celé to bylo takové plytké, unylé. Nejzábavnější moment byl, když Glenn Close totálně utřela Lil Rel Howeryho tím, že umí zatancovat jeden nezajímavej tanec z jednoho nezajímavého filmu od Spike Lee s názvem Blázinec ve škole. Závěr pak vyšuměl do prázdna, když Anthony Hopkins vyhrál hlavní mužský výkon, ale bohužel se ceremoniálu nezúčastnil. Takže blik, hotovo, konec, žádné emoce, nic. Škoda, tak zase uvidíme příště. ()
Nevadí mi předvídatelnost, nevadí mi tolik ani politická angažovanost ve chvílích, kdy se to vůbec nehodí a s přimhouřenýma očima mi nevadí ani to, že nevyhrála Carey Mulligan. Vadí mi ta hrozná zbytečnost a nezáživnost přenosu, ze kterého se vytratila veškerá zábava. Nemůže za to skromné prostředí nebo řádně zredukovaný počet zúčastněných, ale tvůrčí škrty v roky prověřených proprietách, bez kterých je veškerá šťáva zcela pryč. Na oslavě filmu nevidíme z nominovaných pořádný klip, což u zvuku, kostýmů, zvláštních efektů nebo hudby působí jako výsměch. Nominované písně zazní mimo hlavní přenos. Nikdo nepřijde s vtipnou scénkou, ať by třeba byla sebevíc trapná, tím pádem se na humor rezignuje úplně. A stejně celé předávání trvá nekonečně dlouho, protože ušetřené místo se věnovalo nekráceným děkovačkám. Snad se v klasických podmínkách vrátí všechno na svoje místo, jinak se může akademie raději obrátit do daleké minulosti k pouhému přečtení výsledků. ()
Bylo to moc dlouhé, ale moc dlouhé to je vždycky. Všechny volby, které mohly být učiněny, byly učiněny celkem dobře - nosný motiv zdůrazňování začátků každého nominovaného ještě podtrhoval intimní a otevřenou atmosféru a zapadající slunce za okny Central Station tomu dodalo šmrnc. Soderbergh zvládl nabídnout filmový look a poprvé jsem se při sledování Oscarů necítil ulepený cukrem. Jasně mohlo se míň řečnit, ale chápu že si to ty lidi chtěli užít. Velmi dobře odvedená práce. (Samozřejmě nehodnotím samotné výsledky.) PS: Příliš mnoho projevů o sociální spravedlnosti v prostoru, jaký mají na Oscarech, může působit celkem neobjevně, ale za sladké slzy ublížených buranských rasistů to stojí. Těším se na další ubohé komentáře typu "bylo to nevkusné, dokud nepřišla bílá žena a nedodala tomu kus noblesy". Píšu teprv třetí komentář, ale už to tu jede. Každý jeden takový ukřivděný panáček, jehož přízemní svět se při pohledu na úspěšného černocha s názorem hroutí, je k nezaplacení. ()
Nomádi vládnou Oscarům. 🎫 ()
Loňská nabídka poměrně dietní, což se promítlo i do nejvýznamnějších filmových ocenění. Pobavila jihokorejská Yeo-jeong Yoon, a to nejen směrem k Bradu Pittovi. Asie promluvila i do ocenění za režii (za lidsky přívětivou, ale nijak výjimečnou Zemi nomádů). Navíc šlo o teprve druhou ženu, která sošku za hlavní tvůrčí kategorii dostala, a ještě šlo o vůbec první Asiatku. Všechny čtyři herecké sošky mohly poprvé v dějinách skončit v rukou umělců jiné než bílé pleti. Nestalo se. Za mě naštěstí. Jsem moc rád za Anthony Hopkinse, tak nějak napříč zapadlo, že Frances McDormand má třetího plešouna za hlavní roli (Meryl Streep má sice monstrózní počet nominací, ale ceny dvě za hlavní a jednu za vedlejší roli). Dlouhé čekání Glenn Close naopak pokračuje. V děkovačce právem emoční (skvělý filmař) Thomas Vinterberg. Přenos ale celkově bez jiskry, usedlý, utahaný, navíc se vytratila (prakticky) veškerá zábava. Obvyklé citové výlevy samozřejmě nechyběly. In memoriam nedůstojně kvapné!! ()
Snahy o dodání barvy do filmu existovaly od jeho počátků. První patent na takový barevný film přihlásil Edward Raymond Turner v roce 1899. Dnes již máme barevného materiálu dost. ()
Jelikož tentokrát iVysílání ČT2 přešlo do módu nefakčenko, jsem letos spánkovej deficit kvůli týhle frašce radši vynechal. A kupodivu jsem udělal dobře. ()
Proklikal jsem si záznam galavečera (už loni to byla taková bída že jsem to letos vzdal a po asi deseti letech se nedíval na přímý přenos). Peklo. Nechápu proč se aspoň letos, kdy se muselo osekat tolik tradičních součástí ceremoniálu, nevrátili k použití moderátora - ten jediný to mohl zachránit od smrtící nudy a trapného patosu, kterým to takhle bylo prodchnuté. Nemluvě o přepíčené SJW progresivitě, kterou si tam jedou už několik let. Místo moderátora se střídají jednotliví uvaděči a předhánějí se v tom kdo bude hroznější. A vidět přestárlého Harrisona Forda už bylo spíš smutné, toho dalšího Indiana Jonese se fakt děsím. Jedinou dobrou věcí na celém večeru pak byly šaty/bikiny Zendayi. A ta jediná věc která si patos a větší délku obzvlášť tento rok opravdu zasloužila - tradiční sestřih In Memoriam - tak ten naopak sfoukli extrémně rychle že ty desítky jmen ani nebyl čas přečíst, a k tomu na nějakou rozjuchanou swingovou písničku. V roce kdy zemřel Ennio Morricone. Zrůdné. ()
Homer to vystihl celkem výstižně: „Byli jsme slavní a bohatí. To jediné, co jsme ještě chtěli, byly sympatie chudých lidí.“ ()
Je vidět, že trend obsazování etnických menšin je v plném proudu a kvóty nařizující aspoň jednoho černocha ve filmu jsou dávno překonány !!! Letošní udílení Oscarů to jen potvrzuje a mám strach , že do budoucna to bude ještě horší. Nechci , aby to vyznělo rasisticky, myslím , že do světa filmu to nepatří, mám rád spoustu herců a hereček tmavé pleti. Ale nesmí se to přehánět. Rasová korektnost je jedna věc , ale proč má být například v připravovaném seriálu Anna Boleynová černoška (Jodie Turner-Smith). Je to prostě na hlavu a svět se řítí nekontrolovaně do prdele !!! Ale zpět k Oscarům . Radost mě udělalo, že získala sošku Frances McDormand za roli Fern v Zemi nomádů (skvělý herecký výkon) a hlavně Anthony Hopkins za roli Anthonyho v The Father (dechberoucí výkon) . Naopak co mě radost neudělalo je vizáž Renée Zellweger, která už si není vůbec podobná a mám obavu , že z ní brzy bude Mickey Rourke v sukni. ()
Ročník, na který se bude vzpomínat hlavně díky přelomové dramaturgii a díky historicky prvnímu zařazení snímků streamovacích služeb, které nebyly promítány v kinech. Ono by to ani jinak nešlo. Poprvé po šesti letech jsem nesledovala celý přenos, ale pouhý sestřih České televize, předpokládám ale, že jsem o nic zásadního nepřišla. Nominovaným snímkům jsem až na dvě čestné výjimky ("Nadějná" a "The Father") na chuť nepřišla, o to více mě potěšily jejich výhry. Škoda jen, že se Anthony nezúčastnil, byl by to vrchol večera. ()
Ceremoniál nechci hodnotit, protože časy, kdy jsem kvůli přímému přenosu vstával ve dvě ráno, jsou dávno pryč. Skončily s tím, jak seznam nominovaných začaly zaplňovat zapomenutelné filmy, resp. na neproměněné nominace si člověk nevzpomene už v úterý a na vítěze ve čtvrtek. Takže se uchyluji k devadesátiminutovým sestřihům, přičemž ten letošní nabídl pouze sérii nekonečných děkovaček. Při pohledu na H. Forda jsem (marně?) zadoufal, že pátý Indiana Jones je jenom nějaká mediální bublina. Jestli ve mně něco vyvolalo emoci, pak zjištění, kolik v poslední době odešlo skvělých kameramanů (M.Chapman, A. Davieu, G. Rotunno). ()
Letošní Oskar byl zajímavej snad jen v tom, že byl díky celosvětovýmu kurvaviru trochu jinej. Jinak asi vše při starým. Sošky nevyhrávaj příliš kvalitní filmy, ovšem sošky si přebíraj velice kvalitní herci. A co víc, opět je vyhlašovala pěkná dávka a smetánka hereckýho světa! Všechno negativní se tím pádem kompenzuje a je to klasicky za tři. 50% ()
Pandemické Oscary sa asi nemôžu porovnávať s ostatnými, ale nebolo to horšie ako ten priemer, tak dávam 3*. S výsledkami som vcelku spokojná. Som rada, že vyhral A. Hopkins, aj filmu The Father som fandila, ale aj Nomadland sa mi páčil, takže v pohode. Trochu zvláštné to bolo bez speváckých vystúpení. A tie Oscary bez Meryl Streep už nemajú takú tú pravú noblesu alebo to nebude len tým, však? Myslím si, že v minulosti sa riešili len filmy, no posledné roky sa rieši politika atď. Čo už no, malo by to byť len o filme, môj názor. Potešila Reese Witherspoon :-). ()
Podle mého názoru šlo o jedno z nejlépe stravitelných udílení cen za poslední roky. Možná k tomu taky trochu přispělo komornější pojetí a změna prostředí. Asi nejzábavnější výstup předvedla Glenn Close. Opravdu hodně jsem přála Oscara celovečernímu dokumentu Moje učitelka chobotnice a moc mě těší, že zlatou sošku v té nabité konkurenci skutečně získal. Celkově mi připadá, že byly ceny rozdány docela spravedlivě, snad jen s výjimkou kategorie Píseň, kde bych upřednostnila Celeste se skladbou Hear My Voice. ()
Tak letos to bylo dost nudné a bez emocí. Nejlepsimi momenty byl popis co znamená režírování ve dvaceti sekundách od všech nominovaných a historka ne/vhodnosti výběru jít v sedmi letech na Terminátora 2. Snad se to napřesrok zase vrátí do starých kolejí, kde bude opening number, lidi, kteri si budou i podávat ruce, objímat se a většina filmů nebude jen o politické korektnosti.... ()
Kromě keců o zlých policajtech a bojích o rasové menšiny to bylo fajn. Nádražní Oscaři byli dost možná nejlepší, které jsem viděl. Pár voleb překvapilo, většina ne. Zklamalo mě, že plešouna za nejlepší animák nezískali Vlkochodci, v tomto případě musí jít o účelovou kampaň akademie s Pixarem proti filmům, které nejsou Pixar. Taky mě mrzí, že ostrouhala nejen Maria Bakalova, ale i Olivia Colman. Co se týče Země nomádů, byli tam letos opravdu lepší filmy. Naopak mě ohromě potěšilo vítězství Anthonyho Hopkinse, škoda ale, že se nekonala jeho děkovná řeč. Jinak to bylo opět ohavně dlouhé a plné podivných a směšných řečí, ale to není novinka. ()
Související novinky
93. Ceny akademie - výsledky
Dnes v noci proběhl 93. ročník předávání Oscarů, cen americké Akademie filmového umění a věd (AMPAS). Ceremoniál se odehrál kvůli stále trvajícím protiepidemickým opatřením zcela netradičně ve velmi… (více)
Z gospelového večírku, na který Zendaya dorazila nečesaná a v plavkách: po první reklamě, tedy asi po 20 minutách, nesmírně osvěžilo, když do záběru ladně vplula kultivovaná Laura Dern, která školeným hlasem a chováním hodného velké společenské události elegantně vnáší, na dosud rozjuchanou, ulicovou, duhovou scénu jakési obhroublé nehezké štěkny projevu à la Stašová z Jedové chýše, kýženou noblesu a přenosu se tak vrací úroveň. No oko vidí, čili bez debaty. Start pořadu byl děsný, neobešel se bez stupidních motorických gest asi adresovaných Bronxu a obdobným kolébkám budoucí sofistikované kulturní obce, taky nás mělo bavit hurónského hýkání, kdy myšlenka na ženu jako takovou, (schopnou zvolit si večerní obuv na filmovou událost roku, na níž zvládne padesát kroků po koberci, aniž by připomínala sjetou šlapku za zenitem mezi kamiony u motorestu či domorodkyni z Konga, která obuví nedisponovala nikdy), dostává poslední ránu z milosti, aspoň že sošku vyhrává Žena vymírající- nadějná a mladá a namakaný Chlast, bez kterého toto pondělí přežijeme jen stěží. Dál už nastupují panteři a my zlí, bílí, uchlácholeni dvěmi úvodními cenami více pojedeme směr vesmírně černé nekonečno. Černá se skloňuje ve všech pádech, černá je i duha, je až obdivuhodné, co všechno a jak moc úžasné černé je, hlavně v kontextu, když si uvědomíme, že taková žena jiné pleti musí být velice opatrná, aby se dnes nahlas nezeptala, zda si na zítřejší koktail smí vzít ty nadčasové chanelovské malé černé. Jack Black pro zichr nedorazil vůbec. Následně se potácíme v tom, kolik policie zabije ročně nekonfliktních, vychovaných černých, bavíme se o tom, co kdo dělal za brigády, než se prosadil u filmu, okénko In Memoriam začíná a končí černými tvářemi, které ani moc neznám, Fincher se tváří odevzdaně, pochopil, že není ani čínskou ambiciózní dívkou, točící hovadiny, ani třeba nějakou mexicky šišlající čokoládovou transkou, čili tady není třeba zbytečně hýřit nadějemi. Je rád, že si může chvíli zakopat za bílou menšinu aspoň v publiku, poučen Tarantinem tuší, že jeho excelentně vypiplaný Mank nemá valných šancí v záplavě nesmírně kreativních minimalistických skvostů, například o bylince, kterou moudře babička zasadila k potoku, nebo o sockách, žijících v pojízdných přívěsech bez řádné technické kontroly. Glenn Close se taky může rozkrájet, vše marné. Čemu fandím, je úžasný animák Soul a ten cenu získává, však když sošku nepřebírá dvojka Afroameričanů, je to pro mě vyloženým šokem. Musím si rychle dolít. Že Akademie nenominovala Madse za Chlast, mě rozlítilo, ale jinak sleduji se zájmem, kam až se to celé dneska, na křídlech prudérní korektnosti, dotlačí. Vlastně je hezké, že na výsledné kvalitě snímku dávno nesejde. Důležité je, z čeho tvůrce vzešel, takže paráda! Zároveň je čím dál hmatatelnější, že tohle kontraproduktivní nesoudné provokování i přirozeně tolerantních, přičemž realisticky smýšlejících liberálů, nepovede k ničemu jinému, než k logickému nárůstu extrémní, populistické pravice, která světu, bohužel, neřekla zdaleka poslední slovo. Teprve pak se budou všichni divit, kde udělali nadšení marxisté chybu. Výkřiky o nekonečném „BOJI ZA SVÉ ČERNÉ LIDI“ také neměly chybu, snad jen jeden působil normálně. Byl to člověk, který reálně něco důležitého dělá a docela sympaticky všechny vyzval k potlačení nenávisti povšechné. Tedy i třeba vůči lidem bílým nebo dokonce policistům, kteří už bez GoPročka nesmí ani na hajzl. Děkujeme. () (méně) (více)