Obchoďák smrti

Nenáročné béčko se třemi hlídacími roboty, kterým tak trochu rupne v bedně, a tak začnou likvidovat kohokoliv, na koho narazí. Kombinace všeho možného, co pokleslý žánr může nabídnout - od párty nadržených teenagerů po jednu opravdu hustě ustřelenou hlavu. Dějově i formálně více méně dobový průměr, ovšem baví to zejména neustálými popkulturními odkazy: Paul Bartel a Mary Woronov si na začátku zopakují své role z Eating Raoul, Dick Miller hraje opět outsidera Waltera Paisleyho z Vědra krve, ústřední pár sleduje v televizi Cormanovu klasiku Útok krabích monster a v neposlední řadě v mnoha scénách filmu visí na zdech filmové plakáty, třeba k režisérovu debutu The Lost Empire. Na těchto zábavných referencích a drsném humoru Obchoďák smrti stojí, jinak by to byla opravdu přímočará blbina na jedno zhlédnutí. (07.02.2019)

Pár cákanců krve, nějaká ta rozbitá výloha a spousta praštěných dialogů. Roboti určení k ochraně vybavení obchodu zešílí a začnou vraždit zaměstnance. Vzhled robotů na rok 1986 nevypadá zle, ale ke konci jsou ty nekonečné pohledy (na ty roboty) dosti únavné a otravné. Typické herecké obsazení opět vystihuje nízký rozpočet a svou debilitou snižuje kvalitu - už tak průměrného filmu. Nějaké to gore ani nestojí za řeč. Jediný povedený kousek v této problematice bude asi ta ustřelená hlava. Chopping Mall bych zařadil mezi slabší průměr. (17.01.2011)

Několik mladých lidí je okolnostmi donuceno zůstat po zavírací době v obchodním centru. Jsou totiž tak strašně moc nadržení, že sotva chodí a nebyli by schopni se přesunout někam jinam. Jejich pohlavními hormony totálně vymyté mozky si usmyslí, že musí jít okamžitě do místního obchodu s nábytkem, protože ten je nejvhodnějším místem pro uspořádání šoustací párty. Jen rychlé první číslo je může zase postavit na nohy. Netuší však, že partu líných budižkničemů, co si říkají černí šerifové, nahradila robotická vozítka, kterým vlivem přepětí v síti totálně hráblo. Místo druhého a třetího čísla tak začíná souboj na život a na smrt... - - - Raný film Jima Wynorskiho, který rozhodně nedosahuje kvalit některých jeho pozdějších snímků. Místy dost nudí. - 40 %. (01.11.2012)

Napadlo vás někdy, jak by to vypadalo, kdyby se Číslo 5 po zásahu bleskem nestal živým, ale zbláznil se a zmagořil? Tak přesně tohle napadlo Jima Wynorského a natočil o tom film. Klasickou osmdesátkovou levnou a jednoduchou sci-fi horrorovou řežbu plnou koziček, prdelek, rozstřelených hlav, holek házejících molotovovy koktejly a vraždících robotů metajících laserové paprsky. Prostě něco sice tupého a brakového ale naprosto a zcela účinného. Na tomhle jsem vyrůstal, to se mi jednoduše nemůže nelíbit. (11.03.2016)

Variace na Robocopa a Terminátora v klasickém osmdesátkovém looku se nese v duchu: my, nebo oni. První necelá polovina je zahřívací kolo, dialogy o ničem a čekání na večírek, kde dojde i na obnažené zbrojní pasy, ale více ne (neviděl jsem ovšem prodlouženou verzi...). Ve zbývající části pak nastává honička, kdy místo maniaka vraždí roboti. Nevím, pořád jsem měl pocit, že vyřadit je z provozu by nemělo být tak těžké. Na druhou stranu oceňuji solidní kameru, střih a nepolevující tempo, jakmile se akce rozjede. Průměrnému gore kraluje často citovaná scéna s rozstřelenou hlavou, byť od dob Scanners se nejedná o nic nového. Divák si může tipovat, v jakém pořadí jednotlivé postavy zařvou a zda nakonec zvítězí blbá blondýna, či nikoliv. Hudba otřesná, ale k filmům té doby odpovídající... (17.04.2017)