The Revolt of Toys
Hudba:
Julius KalašObsahy(1)
Český krátký loutkový film, do něhož je úspěšně včleněna část hraná herci. Do hračkářovy dílny vtrhne gestapák a chce zatknout majitele. Ten nečeká a uprchne. Hračky se proti nevítanému hostu, který je ze zlosti nad neúspěchem surově ničí, vzbouří a vyhlásí mu boj. Jejich společnému postupu a vynalézavosti, která je lepší zbraní než gestapákův revolver, se podaří přimět tupého nacistického surovce k útěku. Vedle vtipného groteskního děje přináší tento loutkový film zlínské výrobní skupiny i dobrou tendenci, jejíž vyjádření na konkrétním ději je srozumitelné i pro nejmenší diváky. (oficiální text distributora)
(více)Recenze (45)
Toy story po česku. Hračky vzbouřící se proti příslušníkovi německých SS. Na svou dobu slušné spojení loutkového filmu s hraným. ()
Zřejmě nejlepší z animovaných filmů Hermíny Týrlové, což už je samo o sobě záruka vysoké kvality. Jak si žádala poválečná doba, snímek vyniká svou angažovaností, tady je ovšem funkční, jelikož reflektuje období Protektorátu a namířena je proti německým okupantům. Vzpoura hraček proti příslušníku Gestapa, který chce zatknout českého řezbáře a výrobce hraček (který se sám dopouští vzpoury, jelikož vyřezal figurku karikující samotného Führera), je úžasnou a obdivuhodnou revoltou ducha a symbolizuje to nejlepší z druhého československého odboje (po hříchu toho nebylo zrovna moc, Benešidíky za naplánovaný a realizovaný atentát na zastupujícího říšského protektora Reinharda Heydricha...). Výjimečná poválečná atmosféra je ze snímku hodně cítit. Formálně překvapí hodně progresivní propojení hraného a animovaného filmu, loutky i animace jsou typicky ,,týrlovské" a celý film symbolický - i hračky poznají a odsuzují zlo a bezpráví... Vyjímečný dětský pololoutkový protifašistický film, který se může směle měřit s podobně laděnými snímky z dílny Walta Disneyho - kupříkladu legendární Der Fuehrer's Face z roku 1942... ()
Geniální zobrazení jediného českého schopného druhého odboje, jejž reprezentují dřevění vojáčci, hasiči, pejsek i další jedinečné postavičky. Linkersova esesáka vám nemůže nebýt líto, když vidíte, v jakém marastu se tu octl, že mu došly všechny náboje a ta dřevěná banda mu ne a ne dát pokoje. A sám führer, chudák, úpí někde v kamnech! ()
Hraná a loutková groteska z období protektoriátu asi nejlepší a nejslavnější počin této významné české animátorky. Výrobce dřevěných hraček Jindřich Láznička vyřeže karikaturu Hitlera. Gestapák Eduard Linkers chce zakročit a vnikne do opuštěné dílny kde ho čeká nemilé překvapení v podobě oživlých hraček které agresivního vetřelce zesměšní a vyženou. Autorka sklidila značný úspěch s tímto snímečkem na mezinárodních festivalech a to v Benátkách a v Bruselu. Už námět k tomuto filmu položily filmový rutinéři a to Elmar Klos, Bořivoj Zeman a L. Toman a to mluví samo za sebe. Jinak Eduard Linkers jak už napsal Ej Hlemýžd hrál ještě tedy ve filmu Nikdo nic neví ve kterém vytvořil asi svou největší roli a kde podal skoro podobný výkon a tam zase šel na oplátku po herci Filipovském a Marvanovi. Zemřel snad tuším v roce 2004...? A viděl jsem ho ještě navíc ve filmu Krakatit, naposledy ho mohli diváci tady u nás shlédnout v roce 1949 a to ve filmu Soudný den. Za svou kariéru natočil, nebo se podílel ještě celkem, krom tedy Vzpoury hraček, Krakatitu a Soudného dnu na dalších 10 filmech. ()
Burn, Führer, Burn! Kdyby s tím Hermína přišla řekněme o pět let dříve, počet hvězd bych zdvojnásobil, ale to by jí asi nebylo moc platné.. ()
Zřejmě jeden z prvních moderních českých animovaných filmů, zakladatelské dílo české školy tohoto uměleckého subžánru, které nás od prvních záběrů minimálně zdvojenou symbolikou vtahuje do ovzduší stále přetrvávající radosti z osvobození z nacistické okupace. Koordinované akce náhle oživlých hraček vzbuzují ve mně asociace na květnové české povstání z předcházejícího roku. Tehdy stále originální a navíc skvěle zvládnutá myšlenka na propojení animovaného a hramého filmu byla pro mne v dětském věku, kdy jsem tento film viděl poprvé na školním představení, zjevením. Zjevením je pro mne i dnes. Stejně tak jako jeho tvůrkyně, kterou jsem ponejprv poznal ve velkém dokumentárním cyklu Československé televize o historii a tvůrcích našeho animovaného filmu; uváděl ho režisér Eduard Hoffmann. Baťovy příspěvky se zkrátka objevují i tam, kde bychom je nejméně čekali. ()
Nutno připomenout , že málo vídaný herec Eduard Linkers hrál taktéž v Nikdo nic neví postavu SA-manna. Ještě jsem ho viděl ve filmu Muži bez křídel a v Zelené knížce. Opustil republiku z obavy před persekucemi v době odsunu Němců. Byl s ním medajlon v TV asi v r. 2002. ()
Tvrzení, že malá země zákonitě rodí jen malé lidi, je věc totálně pomýlená! Hermínina imaginace je věkuvzdorná, hravá a hlavně krásná, protože když obživne váš dětský sen, nelze nepodlehnout. Hračky jako hrdinové na "bitevním poli" a jejich stvořitelé, kteří promluvili světu našimi barvami. Radost! ()
Tak to v životě už chodí. Bylo těsně po válce. Herci neměli na růžích ustláno a tak hermína Týrlová oslovila, když už měla příběh připravený Eduarda Linkerse, aby v tom příběhu představoval krutého a pyšného nacistu, kterému není rovno. Ví, že má moc, že má bouchačku, které se majitel hraček lekne, a neplete se. Uteče. Ale hračky v místnosti, kde je patrně majitel vyráběl tak náhle ožijí a slíznout si na gestapákovi, kterému v krátkém čase připraví tolik nepříjemných překvapení, že je tenhle od pohledu bezohledný nacista nucený rezignovat a utéci, neb jinak by ho hračky zničily. Možná, že tahle zkušenost přispěla k rozhodnutí Eduarda Linkerse k emigraci, a pak udělal skvělou kariéru na západě, proslul jako zloduch a nepřítel spravedlnosti především v mnoha westernech, ale na pobyty ve Zlínských ateliérech vzpomínal i s odstupem času vždy s láskou. . ()
Vůdce v kanónu jako alegorické zúčtování s protektorátní minulostí. Vzpoura hraček tvoří jeden z prvních slavných odkazů klasické loutkové školy pod zkušeným dohledem Hermíny Týrlové. ()
Hodně krátké a svým způsobem geniální. Oslovila mě nejen myšlenka, ale i zajímavá kombinace hraného, animovaného a loutkového filmu. Vynikající nápad i provedení. Eduard Linkers mi ve své jedinečné kreaci připomněl o rok mladší film Nikdo nic neví, ve kterém sehrál prakticky stejnou roli a na který jsem se brzy po skončení Vzpoury hraček musel znovu podívat :o) ()
Vynikajúca protivojnová bábkovo-hraná rozprávka. https://www.youtube.com/watch?v=enLWeFDgiEA ()
Mám ten filmík hodně ráda, je vtipný. Ale zároveň i vypovídající. Skutečně se my Češi máme tváří v tvář zlu tvářit jako roztomilé a skoro bezbranné hračky? ()
Krása českého animovaného filmu je světová. ()
Česk(oslovensk)á loutkohra byla vždycky na hodně dobré úrovni a Hermína Týrlová patřila vždycky k její špičce. Na tenhle krátký film jsem úplně náhodou narazil (škoda že) až dnes ráno. Prostě jsem zapl telku a zrovna to dávali. Mohl jsem se, vzhledem k roku výroby a lehce tehdy tendenční tématice, klidně ušklíbat, ale rychle by mě to přešlo. Ta loutkohra, veškeré triky, jsou jednoduše perfektní. Výborná práce, která mě hned pohltila a k mému překvapení mého dvouletého syna taky. Jsem rád, že jsem to viděl, i když s asi dost velkým zpožděním. Krásná práce. ()
Tak tenhle film jsem viděl tak před čtyřiceti lety jako malé dítě a dokáži si vzpomenout na převážnou většinu jeho děje! A co navíc, snad poprvé při jeho sledování můj malý dětský mozeček vyprodukoval úvahu ve smyslu: "To je nádhera, tohle bude asi filmové umění...". Možná mě tenhle krátkometrážní snímek ovlivnil takovým způsobem, že si to ani nedokáži představit. Na svou dobu neskutečně moderní a převratné! ()
Pro děti trošku děsivé. ()
Vynikající pohádka! Poukazuje na tehdejší režim prostřednictvím hlavních tří subjektů, a to: Hračky, řezbář hrařek (rozuměj - dříve byly všechny hračky výhradně ze dřeva) a představitel zákona (nacista, fašista.. to fakt nevim - každopádně záporná postava :)). Řezbár si v poklidu tvoří své malé přátele, kteří mu za jeho lástku se kterou je tvoří naoplátku pomohou. Zničeho nic příjemnou atmosféru naruší náhlý vpád cizího zlouna, který bez logiky zaútočí na řezbáře. Zde je znázorněna nesmyslnost a nelogičnost chování vysoko postavených lidí za režimu ale také bezmocnost, protože řezbáři nezbyde jiná možnost než útěk. Nastává vzrušující část filmu, jak jednotlivé hračky ožívají a chystají vzpouru proti nezvanému hostu. Dávají hlavy dohromady a společnými silami použijí vše možné aby se zbavily přítomnosti zla. Tady vidím podobnost s příslovím, že "v jednotě je síla"... Samotná hračka by toho moc nezmohla, ale za podpory a snahy všech se to k naší radosti povede. Zdálo by se jako když filmek poukazuje na to že režim by se dal zbourat nasazením, chtivostí a spoluprácí všech lidí. Film končí šťastně potupným vyhnáním zmetka. Příběh je natolik jednoduchý že jej pochopí i malé děcko, jako jsem byl já, když jsme si na chalupě promítali tento krásný snímek ještě na 8mm promítačce. ()
Moc fajn nápad. Ještě, že tenhle milý filmeček vznikl až po válce. Jinak by to s jeho tvůrci asi nedopadlo zrovna dobře. Opravdu hezky natočeno. Ten gestapák pěkně reagoval na hračky a oživlé hračky zase na něho. Kvalitně odvedená práce s propojením skutečného herce a hraček. Závěrečná kanonáda neměla chybu. Dobře mu tak. Neměl škodit. ()
Dětská nostalgie? Samozřejmě! Kolikrát jsem to ve škole viděl? Mockrát! Co mi to dalo? Vidíte! ()