Triumf vůle

Ambiciózní dokumentaristé si často troufají. Jejich sny a touhy jsou omezené pouze a jen možnými prostředky, jinak by si dovolili nemožné. Ale co když je zadavatelem agresivní ideologie, co se potřebuje zviditelnit? Pak můžete všechno. Stříhat na tisíc kousíčků mohutné zástupy, zabírat politiky ze všech stran, vidět věčně nadšené tváře davů a další sny megalomana. Ďábelsky talentovaná Leni Riefenstahl dává lekci všem tehdejším fádním dokumentaristům a zároveň sepisuje příručku pro pozdější naopak krajně levicovou filmařskou obec padesátých let. Triumf vůle může být dvojím pojítkem a tím je zásadní i dnes. Ukazuje z hlediska nacistů moc a nepopsatelnou charismatičnost jejich vůdce. A zpětně je možná ještě daleko významnější. Dokonale obnažuje šílený fanatismus mas a nelidskost Hitlerových projevů. Leni možná nechtěně vytvořila největší zbraň pro obranu mladých generací před nacismem. Její dokument mě zhrozil a utvrdil, že je silnější než desítky moderních rekonstrukcí, které zpravidla zvedají kazatelský prst a přísně varují. A koho Triumf vůle ovlivní negativně? Tomu zřejmě není pomoci, je to v něm a probudilo by se to třeba někde jinde. Už jen proto, že propaganda je tu i dnes a její síla rozhodně neklesá. (30.10.2009)

Nanejvýš pečlivá příprava, více než štědré produkční zázemí, 120 spolupracovníků (včetně architekta Třetí říše Alberta Speera), 18 kamerových štábů – Leni Riefenstahlová natáčela prostřední část své norimberské trilogie v královských podmínkách, tak trochu mimo realitu, kterou film ostatně nereflektuje. Střihová skladba (střihání detailu s celky během proslovů – jásající dav musí být viděn, aby znásobil emotivní dopad záběru), promyšlený rytmus (ráznější vojenské a „tělesné“ x lyričtější architektonické a folklorní pasáže), „strategické“ rozmístění nacistických symbolů v mizanscéně. Triumf vůle je natočen s takovým (bojovým) zápalem a smyslem pro velkolepost a sestříhán s takovou samozřejmostí, že napoprvé nejspíš ani nezaregistrujete jeho lži (prostřihy na záběry, které byly zřejmě pořízené v jiný čas na jiném místě). Tohle je Hitler, jak chtěl být viděn (a viděn je skoro pořád, nezávisle na tom, co jiného v Norimberku zrovna probíhá). Cokoli režisérka prohlašovala po válce, Triumf vůle není objektivním dokumentem, jakkoli se záběry z něj později v řadě nenacistických, nepropagandistických dokumentů objevily. Triumf vůle je geniálně zvrhlé dílo. 75% Zajímavé komentáře: Webb, sinp, Vančura, sigf07 (28.05.2012)

Neviem čo si o tom mám myslieť. Film je monumentálny a niektoré zábery umocňujú atmosféru a ošiaľ, ktorý v tom období panoval v Norimberku. V tomto smere je film bezchybný. Vadil mi obsah. Akosi som nevedel brať vážne všetky tie Hitlerové reči o Nemecku. A nie len Hitlerove. Nech je film po dokumentárnej stránke akokoľvek vyspelí, jeho posolstvo je nulové. Pritom, ale dokáže aj dnes budiť úžas a dokazuje že Riefenstahlova aj napriek svojmu presvedčeniu, nebola tvorcom, ktorý by nestál za povšimnutie. Či už vtedy, alebo dnes. Ale čo sa týka tohto typu dokumentov, nie je to úplne moja šálka kávy. (13.10.2011)

7.777 hodnotenie na tejto databáze chcelo unikátny film. Ním triumf vôle určite je. Asi najlepšia sonda do hláv ľudí pobláznených svojim vodcom (niežeby sme takých na Slovensku v dnešnej dobe nemali). Vysoké hodnotenie neznamená obhajobu nacizmu ani obdiv k vodcovi (s neuveriteľným darom reči, človek má až zimomriavky) ale výbornú hodnotu dokumentu, ktorý sa asi najlepšie prejaví pri návšteve vodcu na zhromaždení Hitlerjugend. Snáď sa nič podobné už v dejinách opakovať nebude ale v tomto ohľade som skôr skeptický. A nemusí to byť iba nacizmus či komunizmus čo nastolí režim horší ako spomínané dva. Skvelá kamera a strih, predsa len ide o dokument a tak za 4*. (17.11.2020)

Fascinující, děsivé, monstrózní. Nacismus jako filmové náboženství... Riefenstahlová měla velký talent, bohužel, o to viditelnější bylo, komu jej propůjčila. Přesto, oprostím-li se od všech moralistních odsudků – je v tom něco zrůdně hypnotizujícího. Pokud Vás zajímá film jakožto služebník a nositel ideologie, pak tohle dílo je naprostým kánonem manipulace s divákem. Odsouzenihodné, přesto by se nemělo na Triumf vůle jen tak zapomenout. Přinejmenším jako varování před mechanismem propagandy účinkuje dodnes... (02.02.2004)