Obsahy(1)
Ve stínu první světové války přišla jedna z nejstrašnějších epidemií v dějinách lidstva. I v novém samostatném Československu umírali lidé po tisících. Nemoc stíhala všechny generace, nevyhnula se ani spisovateli Franzi Kafkovi. Dokumentární portrét jedné katastrofy pohledem přeživších, svědků, odborníků i bohatého archivního materiálu... Léto roku 1918, už čtvrtý rok zuří krvavá válka. O život přišly miliony lidí, v Haliči, na Soči a na západní frontě. Navíc se šíří fáma o záhadné nemoci, která poutá na lůžko s vysokou horečkou a prudkými bolestmi i ty nejzdatnější vojáky. Nad zákopy se již valí mlhy nadcházejícího podzimu, když chřipka zaútočí podruhé. Tentokrát ukáže, svou smrtelnou tvář. Nejen v polních nemocnicích sténají stovky umírajících, lapají po dechu, dusí se křečovitým kašlem. Chřipka si vybírá oběti v několika vlnách až do roku 1920. Nejprve je jich šest milionů, dvanáct, dvacet, padesát, ne-li dokonce sto po celé zeměkouli. Znepokojivá otázka zní – jak jsme mohli na miliony oběti takzvané španělské chřipky zapomenout a zříct se tak možnosti vzít si z tehdejšího utrpení poučení? Dokumentární film o největší pandemii v dějinách lidstva spolu s pohledem věhlasného spisovatele Franze Kafky, který se sám chřipkou nakazil. Součástí příběhu jsou animace vycházející z autentických výpovědí lidí, jejichž příbuzní pandemii zažili. Film je chronologicky vyprávěným příběhem této velké pandemie na území bývalého Rakousko-Uherska, kterou autoři zasazují do současného kontextu a vyvozují z něj důsledky pro dnešní dobu. Téma je společensky významné, neboť i přes dnešní obrovský pokrok medicíny, vědci stále neznají mnoho klíčových informací o virech, které jsou schopny neustále mutovat a ohrožovat společnost. Film představuje průběh chřipky, její různé vlny, klinický obraz obávaných zápalů plic, stejně tak jako osudy známých osobností, které patří k milionům umírajících: Egon Schiele, Bohumil Kubišta, Guillaume Apollinaire a další. Tento příběh vrhá zcela jiné světlo na konec první světové války, který máme spojený jen se vznikem republiky a klade možná i dnes v České republice aktuální a polemickou otázku, zda politické, i když převratné události, nejsou méně důležité než smrt tisíců lidí. Jaké priority má mít společnost v časech epidemie? (Česká televize)
(více)Recenze (25)
Moc hezký dokument, který inteligentní a racionálně smýšlející lidi utvrdil konkrétními fakty o tom, jak je ÚPLNĚ mimo nějaké "tvrdé" srovnání s covidem, jehož "síla" byla oproti španělské chřipce velmi, ale velmi vtipná. Mrzí mě jen v závěru ta, jakási potřeba, dávat do souvislosti covid, který ve srovnání se španělskou chřipkou nezasloužil vůbec žádnou pozornost. Na závěr fakta v číslech: Oběti španělské chřipky v českých zemích - 7.000 (jaro/léto 1918), 40.000 (podzim 1918), 8.000 (1919), 15.000 (1920 - koncem tohoto roku epidemie odezněla), celkem asi 70.000 obětí napříč všemi věkovými skupinami (max +10.000; tehdy ty statistiky logicky neměly takovou přesnost, jako dnes). Celosvětově asi 100.000.000. Oběti covidu v ČR - asi 42.800 z toho 90% lidí 65+ (asi 0,40% naší populace). Celosvětově asi 6.882.330 (asi 0,09% celosvětové populace). Ekonomické důsledky všech covidových opatření (jelikož všichni zapomněli, že náš život, kterému se dá říkat život, ne přežívání, je založen na ekonomice) jsou nedozírné a TVRDĚ je pociťujeme všichni, na celé naší planetě a ještě dlouho budeme. PS: Všechna čísla jsou z oficiálních statistik, ne z nějakých aeronetů apod. ()
Na Pandemii Španělské chřipky je z historického hlediska zajímavé třeba to, že řada věcí se i více než sto letech opakuje. Lidé, ač žijící v jiném státě, jiné společnosti, mající k dispozici jiné prostředky a moderní informační kanály, se chovají de facto stejně. Druhá stránka mince je, že pokud odpovědní lidé ve vedení státu jsou schopni zabránit šíření epidemie efektivně a ne jen líbivými kroky, pak to má nějaký smysl. Vymyslet roušky na obličej je jedna věc, ale ty se také nedají nosit dva roky v kuse. Pravda také je, že o chřipce jako takové se v kontextu historických souvislostí moc nemluví, takže tento komplexní dokument je z tohoto pohledu nesmírně zajímavý jak informacemi, tak archivními materiály. ()
Bravo. Dokonale odvyprávěný dokument, který má úžasnou kameru. Slouží příběhu, ale je zároveň velmi výtvarná. Nádherné lokace, kostýmy, rekvizity a animované sekce. Herci jsou přesně vybraní a odpovídají historickým protějškům. V neposlední řadě oceňuji dabing. Takový dokument nás může směle reprezentovat na zahraničních festivalech. ()
Velice poutavě zpracovaný dokument o celosvětové pandemii španělské chřipky, který se z velké části věnuje situaci na území bývalého Rakousko-Uherska. Zaujaly mě zdařilé animace, jež působivě dotvořily tehdejší děsivé události. Dokonce i hrané pasáže věnované spisovateli Franzi Kafkovi skvěle zapadly do celkového konceptu... Nejvíce mi ovšem dalo zabrat zjištění, že na rozdíl od většiny jiných národů byli Češi odpírači roušek už v roce 1918. V dnešní době covidové jde především o znak sobectví, ale co je k tomu vedlo tenkrát, to si neumím dost dobře vysvětlit. Chtěla bych věřit, že se lidstvo ze svých chyb poučí. V tomto ohledu jsem však hodně skeptická. Ať už se to týká pandemie nebo jakékoliv jiné katastrofy, připadá mi, že jsme zkrátka nepoučitelní. (85%) ()
Zajímavý dokument, popírače a příznivce volného dobytka samozřejmě srát bude, no ale všeho do času. Sklaplo už celé řadě "jediných rozumných a myslících", mnozí si zachroptěli a hrůzou zpocení si zasípali do roury, jiným sklaplo navždy. Čínský dáreček je tady pro každého, označování paralely se Španělskou chřipkou za čistě náhodnou, je úsměvné neboť hygiena, strava, vitamíny, média, masivní přesuny po První válce, tehdejší léčba a diagnostika atd.,atd., atd. . Animované pasáže skvělé, historické souvislosti, dobové fotografie, názory, hlas Viktora Preisse, vydařené celé. Denis Šafařík, jako Kafka- dobrá volba. Kafku by si mohl střihnout i v celovečeráku, konečně typ role, pro kterou by mohl být předurčen. Chválím. ()
Galerie (23)
Photo © Česká televize / Radek Miča
Reklama