Ochránce
Hidžáb
Obsahy(1)
Ředitelka zdravotnické školy v Teplicích zakáže muslimské studentce nosit šátek během vyučování. Zatímco pedagogický sbor souhlasí s ředitelkou, část studentů točí video na podporu spolužačky. Na čí stranu se postaví školský ombudsman Aleš Pelán (L. Vaculík)? (Česká televize)
Recenze (81)
Díl, který nechávám bez hodnocení...zcela objektivně to, dle mého, nelze hodnotit, po stránce technické průměrné, srovnám-li to s daleko precizněji pojatými díly, kde je režie na úrovni nejvyšší, herecky výborné, ostatně jako ve většině dílů, zde bezpochyby vévodí skvělá Daniela Hirsh. V tomto případě jde převážně o obsah o kterém v českých končinách lze diskutovat skutečně jen s pár lidmi, nejlépe s někým zasvěceným, přičemž nemyslím tento konkrétní případ. Černobílé vidění těch nejzávažnějších společenských problémů je v české společnosti velmi zakořeněno a jaksi nutí člověka být pouze na jedné straně, ať je to přehnaná tolerance, nebo doslova nenávist k něčemu, o čem nemáme žádné či jen velmi malé informace. A co teprve tato otázka v celoevropském měřítku, přiznejme si, že v tomto jsme stále někde na začátku, nelze to tedy spolehlivě a objektivně dovést k závěru, který bude vyhovovat všem. Ve finále ale jde vždy o člověka, o jedince, který se může v davu velice rychle ztratit, nebo naopak vybočit, někdy dokonce inspirovat...o člověka s pocity, touhami i problémy, o člověka jako Ty. "Nechť jsou šťastny a svobodni všechny bytosti..." Je to příliš složité, aby se každý člověk na této planetě řídil tímto výrokem? Asi ano... ()
To mě mohlo napadnout, že nejhůře hodnocený díl bude taky ten nejlepší a nejzajímavější. Moc mi nedochází, jak by se dalo toto téma udělat o moc lépe a blíže tomu, co by se dělo (či se dělo) v realitě, a co vlastně místním odpadníkům vadí. Jestli to, že v díle byly přítomny i osoby mající názor pro podporu oné dívky, nebo jim vadil fakt, že to pro ty, kteří se stavěli proti ní, nevyznívá úplně příznivě. A oni to poznali. Společenský přesah tohohle dílu je značný, celý problém je komplexní a těžko se na něj dívat jen z jednoho úhlu pohledu, a to se povedlo ztvárnit výborně. A navíc má zde konečně smysl i osobní život hlavního protagonisty, což byla věc v minulých dílech poměrně značně obtěžující. ()
Za mě nejsilnější díl. Hidžáb nekopíruje skutečný příběh, je fiktivní, bere si pouze téma. Sice byla mírně potlačena rodinná linka, ale i tak jde o bezchybně zpracovaný příběh dotažený do konce. Výborná Daniela Hirsh. ()
Nechápu, jak je možné tak silně kontroverzní téma zpracovat tak nudně. Dosud sympatické postavy doznaly negativních změn, tempo takřka nulové, takže mi bylo celou hodinu vlastně úplně jedno, jak spor skončí. ()
Otrasná časť, ktorá sa úplne vymyká konceptu Ochráncu, ktorý v každej časti chce vyvážene ukázať obe strany. Tu ich síce ukázal, ale jednu maximálne degradoval. V prvom rade tu boli Česi ukázaní ako maximálne xenofóbny národ, ktorý chodí na súdy a tam kvôli hidžábu dobre že nezlynčuje arabskú rodinu. V druhom rade je to agitka, ktorá chce poukázať, ako sú u nás menšiny utláčané. Pre kus handry sme obviňovaní z rasizmu, my máme meniť pravidlá v prospech tých, čo sem prišli. Ďalším krokom vedľa bolo zobrazenie dcéry Arabky so svojím otcom. Vzdor, nesúhlas, priam pohŕdanie z jej strany - to v moslimskom svete neexistuje, tam si otec s takými dcérami rýchlo poradí. Reálnym fragmentom našej spoločnosti bolo zobrazenie blbých liberálnych študentov, šteniat, čo si myslia, že svojimi videami na YouTube a debilnými kecami o právach prevrátia svet. Od kedy nám budú o spoločnosti rozhodovať zasrani, z ktorých mnohí nemôžu ani voliť a hovno zažili? V poslednom rade mi prišlo nechutné, že ombudsman spáva so svojou bývalou študentkou, ktorá nemá ani maturitu, pritom by mohol byť jej dedom. To svojho času prekonal už len Honza Nedvěd. V ďalšej časti sa ale táto linka ukáže ko potrebná. ()
Nejslabší díl, který trpí na nezajímavé téma. Pořád dobře natočené ale nezasáhne to jako předchozí díly se závažnějšími tématy. ()
Sorry, ale tohle je jak vystřižené podle brožurky Jak napsat agitku. Prtože tohle je agitka. Akorát místo statečné ženy kovodělnice v hutích, která ještě levou zadní zvládá vychovávat rodinu a usměrňovat ideologicky manžela zde máme superstudentku, která chce dokázat, že nošení šátků není nic proti ničemu. Tak jistě, v arabských zemích jistě by na tamních školách tolerovali křížek na krku a růženec kolem zápěstí, že? Štve mě, že z reálného případu si tvůrci vzali jen něco, a zbytek dovymysleli tak, aby to zapadalo právě do té agitky. A stejně jako v komunistických agitkách jsou zde postavy prostě jen černobílé. A téma šátku jako nerovnoprávnosti žen v muslimských zemích není ani nadhozeno. ()
Díl není bez chyb, ale svoji kvalitu má, jak dokazují udělené odpady a komentáře některých místních xenofobů. ()
Spracovaná veľmi vážna téma, Rezniček tentoraz doplatil na svoju nadprácu, ale zaujala ma iná vec, a to prienik do súkromia pána ombudsmana. Pelan spáva so svojou 18 ročnou bývalou študentkou? No to už je trocha moc, v tomto kontexte mi to nesedí, veď to nie je kamarát do dešte po 30 rokoch... ()
Na tohle jsem byl od začátku zvědavej a čekal jsem jakou "sluníčkářskou" kontroverzi to vyvolá... A hodnocení tomu odpovídá :-). Zaznamenal jsem jinde výtku, že Ochránce je špatnej proto, že nedává jasný názory a díly občas vyznívají do ztracena. Já tohle naopak cením, protože to často opravdu nejsou černobílý problémy s jednoduchým řešením. U tohohle dílu dvojnásob. Koukám, že někoho dráždí přenesení a posunutí reálnýho příběhu - ovšem tohle není dokument, že... Za mě dobře zpracováno. Třeba to, jak zohledňuje i nelehkou úlohu ředitelky. Bonbónkem je tu opět postava Řezníčka a jeho rozprava s Vaculíkem. ()
........1. aké sránie - nedodržuje sa školský poriadok -vylúčenie 2. je taká tolerancia aj napr. v Egypte, Saudskej arábii..??? 3.ak to takto pôjde ďalej ....uvidíte...uvidíme....PS :by mi ozaj drbalo na hlavu aby som chodil do parku upratovať po ...."bordelároch". Najslabšia časť-taká riťolezecká............ ()
Pan ombudsman si to totálně rozlil u svého kočího i milenky. Zvláštní díl, nevím, co si o něm myslet. Může vyznít různě. ()
Opět skvělé, ale fobíci tu jistě nahází odpady. :)) ()
Přesně jsem věděla, že epizoda s názvem Hidžáb spadne do modrých čísel. Stačí totiž jedna pokrývka hlavy, aby se mnohým Čechům zatmělo před očima... Osobně musím pochválit velmi realistický pohled na celou záležitost. Vše je navíc podpořeno výbornými hereckými výkony. +++ Když tak pročítám zdejší recenze, dělá se mi dost šoufl z toho, jak si někteří jedinci hrají na neomylné pány tvorstva. Kupříkladu někomu tady hrozně vadí skutečnost, že arabští turisté po sobě zanechávají odpadky, které pak studenti musí uklízet. Což takhle zabrousit nejprve do vlastních řad, než začneme házet všechnu vinu na druhé? Zase tak pořádkumilovní nejsme, abychom je mohli soudit. Já jsem podstatně víc rozhořčena z velkého kvanta odpadků a černých skládek v našich lesích za každou druhou vesnicí nebo městem. Nemyslím si, že by tenhle bordel měla na svědomí hrstka Arabů žijících na území České republiky. ()
Hodnotím sice jako kvalitní díl, ale s obsahem mám sakra problém. Ano, jsem Čech a možná i proto mám problém s jiným náboženstvím než křesťanským. A tak zcela rozumím všem těm učitelkám, které hájí svůj názor na "svobodné" projevy svých žáků a stojí si za "neomylným" školním řádem. Bohužel, trocha pravdy byla i v Pelánově rozhovoru s řidičem, že svět se ubírá jiným směrem než je ten náš v české kotlině. Ach jo, někdy holt je to jinak, než by si člověk přál. PS: Pelánův úlet s tou mladicí je fakt trapný, na druhou stranu pobavil jeho rozhovor nad krabičkou s nudlema, kdy mladá ho nemůže pochopit, protože na to prostě nemá životní zkušenosti. ()
Rozhodně díky za otevření tématu, pokud se nepletu, vycházejícího ze skutečného příběhu. Jen je škoda, že Sabiha působí spíš jako rozmazlený spratek a tak je její "boj" takový šustící papírem. Co se mi naopak líbilo, byly nepřiměřené reakce okolí, ty myslím byly vykresleny dokonale. A několikrát jsem vzpomněla na seriál Chalífát, kde rodiče působili podobným dojmem jako tady. Jen ty dcerky dopadly jinak. ()
Už si moc na tento případ nevzpomínám, ale je dobře, že byl v problematice školství zmíněn. Jedna věc je jasná. Existuje školní řád a ten je závazný pro všechny, alespoň zatím. Děti by měly chodit do školy čisté a upravené. Musejí se v šatnách přezouvat. To by mohl někdo označit za omezování svobody a chodit do třídy v zablácených gumákách a do tělocviku v bundě. Zažila jsem podobnou situaci v hotelové škole, kam chodil můj synovec. Byl to obdivovatel Schwarzeneggera, chodil denně do posilovny a byl korba. Mistrová mě oslovila u oběda, že si s ním neví rady, že v hotelu na praxi jako číšník s vyholenou hlavou děsí hosty. Nevíte co s ním? To na praxi nemáte jiné povinnosti? Poslala bych ho škrábat brambory, umývat sklenice nebo drhnout podlahu na WC a uvidíte, že do měsíce mu vlasy narostou. A taky že jo! K čemu jsou pravidla, když se nedodržují? V hotelové škole mají studenti uniformy, vestičky a dívky zástěrky, ve zdravotní škole bílé pláště. Kdo se nechce podřídit, musí si vybrat jinou školu, která uniformitu nevyžaduje. V tom je ta demokracie. I když je pravda, že řádové sestry se po nemocnicích taky pohybují v hábitech. ()
Hodnotenie ako jedna z najslabších epizód, a pritom asi najzložitejšia téma, aj keď nejde o život. Nie je jednoduché prikloniť sa na niektorú stranu a nevie to poriadne ani Ochranca. Riadi sa svojou prácou a tá mu určila, koho bude ochraňovať. V realite by asi problém vyriešila rodina, tá bola vo filme slabá a vykreslená takmer ako nepodstatná. Z filmu mám pocity všelijaké, ale dojem je štvorhviezdičkový. –––– Sundej si to, Sabi! – Nesundám! –––– Věnováno všem, co se umějí dohodnout. ()
Kulturní a hodnotová válka v malinkém odrazu i v ČR. 77%. ()
Dlouhé. Výborně otevřené další téma. Vytýkanou pletku ombudsmana se studentkou vnímám pouze jako analogii starého názoru versus názor současného mládí, čili ok. Rachid Taha v úvodu potěšil. Hrdinku čtu jako vychcaného spratka, který míchal hrušky jabka, pročež ne každý je zaprděný Pepík, který vystrčil od Macháče rypák max do Chorvatska, jsou mezi námi i tací, kteří se s rozsáhlým arabským světem seznámili ještě v časech, kdy dnešní otevřené mládí o tomto nemělo ani páru, vlastně ani nebylo na světě. A je velice zvláštní, že pakliže má člověk osobní, dokonce letité zkušenosti ze života v těchto končinách a se zdviženým obočím sleduje vlny tolerance, vítání a pochopení, bývá označen za zpátečníka, hlupáka s předsudky, nevzdělance, či voliče SPD. Kolik nadšenců žilo dva roky třeba v Kuvajtu a tři v Sýrii, když ještě stála? Hm? Takto: bavíme se o postavě dívky, která pochází z kultury, v níž přímo záleží na tom, co jí dovolí tatínek, bratr, manžel. Má-li štěstí, může studovat, cestovat, nebo se dokonce provdat za koho chce. Pokud na takovou rodinu má štěstí, znamená to, že tato se vyvázala a odřízla od rodiny předešlé. Tatínek byl v tomto seriále vykreslen přesně. I s názory a s vyjádřením vděčnosti vůči společnosti, která ho přijala, nijak ho neomezuje a díky které můžou jeho šikovné dcery žít jinak, než její vrstevnice na dálném východě. Co z toho je kultura a co islám, je složitá debata, ale podstatné je, že v této "kultuře" stále fungují termíny jako fatva nebo krevní msta. To druhé znamená, že pokud sestra silně věřícího bratra třeba nenosí plenku na palici, ten ji smí podříznout jako jehně. Celá věc je velmi složitá a ano, v drtivé většině jsou lidé, kteří na Západ přišli před migrační vlnou schopní, kultivovaní, pracovití, úspěšní a vděční za život v míru, chtějí své děti vychovat tak, aby obstály a úspěšně žily v západním světě, tedy bez kamenování žen, znásilňování dvanáctiletých nevěst, kterým je upíráno vzdělání, cestování, prosté dětské hry i důstojný život. Jen volně z hlavy vysypu svého skvělého zubaře Syřana, Afghánce, který nám dělal koupelnu a výsledek byl tak parádní a precizní, že byl doporučen do dalších dvaceti rodin, chlap maká jak šroubek, má naši ženu, přizpůsobil se a ještě je fešák. Můžeme se pobavit o řadě schopných lékařů nebo o zmrzlináři, který má tu nejlepší v našem městě a nikomu v ospalé díře nevadí, že jeho dcera nosí hidžáb, chlap má srdce na dlani, s ním posedí rád každý. Ona je to ta vůně dálek. Můžeme se pobavit o naší profesorce, která si vzala Syřana, žila tam s ním pět let, pak ale i s dětmi přijeli na Západ, protože nejen sukně ke kolenům nebo třeba že myla z nudy okna, byl pro zbytek tamního světa problém, kvílející zahalené ženy házejíc kamením taky nebyly zrovna kámošky, co by jedna chtěla, a když přišla pánská návštěva za manželem, ona se musela schovat vzadu v bytě a ták. Nebo se můžu zmínit o dcerce kamarádky, která se za Afghánce provdala, rodí mu jedno dítě za druhým, pochopitelně zahalená, ten leží na gauči a nehne se, hadru na hlavě musí mít i miminko, ale holka je prý šťastná. Všechno to jsou jednotlivci. Kteří nesou stigma za své krajany, bratry ve víře. Zajímavé, že zastánci ženských práv často podporují, vítají a tolerují islám, přičemž zrovna toto je v přímém rozporu, poněvadž v ortodoxních rodinách to mají dívky velmi těžké. Přisuzuji to omezenému vnímání bez schopnosti číst realitu v kontextech. Dále, když přijede anesteziolog pracovat do Kuvajtu, první co mu kladou zkušení na srdce: nesmí nikdy nikde říct, že je ateista. Šlo by mu o život. Otázku, jakého je vyznání mu položí každý od uklízečky přes kolegy, pacienty nebo příbuzné. Žádné respektování soukromí a neexistuje neodpovědět, nebo říct, že na tohle sere, že je to jeho věc. Aha? Jiný pohled, že? Jiná optika a jsme doma. Pokud přijede do Kuvajtu pracovat zkušená árařka, je za pět dní zpátky. Neříkám, že každá, ale znám takovou. Se slovy, že ani omylem!!! Mentalita, v níž ti slova inšálláh mají být odpovědí na cokoli, je jiná. Jednotlivci, kteří se uplatnili v Západním světě, jsou často fajn, vzdělaní a to, že se přizpůsobili čemusi tak odlišnému svědčí o jejich mimořádné vůli, inteligenci a toleranci. Problém jsou, a to je doloženo a nemá to sympatického řešení, jsou jejich děti nebo vnuci, kteří se radikalizují. Kteří už neví, z čeho jejich předci utekli a i kdyby jim to ti vtloukali do hlavy a prosili je na kolenou, vše je marné. Chtějí tady svoji Arábii, do toho uprchlická krize, která se taky nepovedla, neboť chlapi přišli většinou bez žen, nemají vzdělání, nejsou zvyklí makat, nelíbí se jim náš svět, tady se nebavíme o zmiňovaných výše, čili pro málokterou západní ženu atraktivní a co teď? Člověk nemusí být volič SPD, Trikolory ani Le Penn, aby pochopil, že tohle smrdí. Že hadra na hlavě je jen symbolický prvek na střetu dvou odlišných světů, přičemž křesťanství je taky bordel na entou, to ale v naší ateistické zemi nemá v současnosti až takové zázemí. Střet světů, kdy společně mohou fungovat pouze ti, kteří se znají osobně a to jen dočasně, než nastoupí další generace a kdy předsudky nejsou jen ze strany naší, kdeže! Je velmi důležité mít na paměti, že muslimové ateisty neakceptují. Tolerují jiná vyznání, ale ateisty ne. Takto se aspoň chovali před dvaceti lety na svém území. Zvláštní, že jim toto dneska na naší půdě nevadí. Jsme přece nevěřící psi! Na ty oni nemůžou ani pohlédnout! Elaborát se dotýká tématu pouze okrajově, informací a zkušeností k tomu by bylo na delší píseň. Ale třeba i to, že se zdravotní sestřička, v Londýně studovaná, v londýnských barech vykrúcaná, vymalovaná, moderně odívaná, zlitá jak kára po mnoho let, vrátí do své domoviny, jeden-dva roky v ní doznívá vánek západního a najednou se začne zahalovat, protože prostě tak to má být, tak to cítí a nakonec ji na ulici nepoznáte, protože proti vám kráčí černý složený plážový slunečník, ze kterého už nikdy neuvidíte nic, mi teda děsivé přišlo. Tohle není o hadře. Tohle je o rozpínavosti, o flexibilitě jejich vlastních názorů, které se ohýbají často podle jejich úsudku, je to o radikalizaci dětí a je to o obavě lidí, kteří se s tím mohli na vlastní kůži seznámit. Za sebe proto říkám: ne. Ale můžeme se pobavit o vůni pestrého koření, ranních a večerních zpěvech, které svolávají k modlitbám, o hedvábných šátcích, pouštních bouřích, břišních tanečnicích, kvalitních kobercích, o překrásných saluki běžících zlatou pouští nebo o arabském hřebci, jako z pohádky. Můžeme si dát perfektní kafe, pustit si Asian Dud Foundation nebo Rachida Tahu, můžeme zavolat na oběd kamaráda Mourada, ozdobit se zlatem, nastrojit se v duchu jiné kultury a zahrát si na Šeherezádu. Anebo si můžeme sehnat švédský seriál Chálifát a vrátit se do reality, která je smutná a je tady. () (méně) (více)