Rozhovor s Jeffem Bridgesem

Jeff Bridges je jedním z nejúspěšnějších hollywoodských herců, pětkrát nominovaný na Oscara, který si svým působivým výkonem v nedávném snímku Crazy Heart právem vysloužil tuto prestižní cenu v kategorii Nejlepší mužský herecký výkon. První oscarovou nominaci si Bridges vysloužil v roce 1971 v kategorii Nejlepší mužský herecký výkon ve vedlejší roli svým výkonem ve filmu Petera Bogdanoviche Poslední představení. O tři roky později byl na tuto cenu ve stejné kategorii nominován za roli ve filmu Michaela Cimina Thunderbolt a Lightfoot. V roce 1984 byl na Oscara nominován za svůj výkon ve filmu Starman, který mu vynesl i nominaci na Zlatý globus. V roce 2001 byl poctěn další nominací na Zlatý globus a čtvrtou nominací na Oscara za roli ve snímku Kandidáti. Ve filmu Tron: Legacy 3D se Jeff Bridges vrací v rolích Kevina Flynna a Clu. Tento rozhovor s Jeffem byl pořízen v San Diegu na letošním Comic-Conu, největším festivalu západní polokoule, oslavujícím komiksovou, filmovou, televizní a populární kulturu.


Jaké to je, zahrát si stejnou postavu po 27 letech?
JB: Nikdy jsem nad tím vlastně takhle nepřemýšlel. Nikdy mě nenapadlo, že hraji stejného člověka. Moc se nezměnil. No, možná přišel o část svého nadšení pro technologie. Nakonec je uvězněn v počítači, takže možná část toho nadšení, které v něm technologie vyvolávaly... možná, když nad tím přemýšlí, si říká něco jako „Třeba jsem se měl v životě víc soustředit na jiné věci.“

S ohledem na všechny ty technologické zázraky, jaký je příběh Tron: Legacy 3D z pohledu člověka?
JB: No, jedním z prvků příběhu je to, o čem jsme teď mluvili, technologie. Je ohromně vzrušující uvědomit si, co všechno je teď možné. A technologie se vyvíjejí tak rychle, že nejsme vlastně schopni vymýšlet etické zásady, které by se jejich využití měly týkat, nebo znalosti o tom, jaké mohou mít ty technologie důsledky. Takže to je jedno z témat, kterými se Tron: Legacy 3D zabývá.

Jak do příběhu zapadá vztah otce a syna?
JB: Ano, vztah otce a syna je centrální složkou celého filmu. Ale nechci toho příliš mnoho prozrazovat, protože ten příběh obsahuje jisté zvraty a kličky. Ale abych vám nastínil základ, jde tu o syna, který zachraňuje svého otce.

Tady na Comic-conu jsou fanoušci naprosto u vytržení. Čím tenhle projekt v takové míře přitahuje pozornost scifi světa?
JB: Fanoušci jsou úžasní, to oni vlastně stojí za zrodem filmu Tron: Legacy 3D. Před dvěma lety jsme jim předvedli drobnou ukázku toho, jaký by tenhle film mohl být, zkušební verzi, a ta vyvolala u fanoušků tak bouřlivý ohlas, že se společnost Disney projektu ujala. Jednou z věcí, které mě zaujaly na původním Tronu i na tomhle je skutečnost, že v podstatě tvoříme moderní mýty. Mýty nám mohou pomoci zdolávat některé překážky a výzvy, kterým v životě čelíme. A jak jsme se už zmiňovali, technologie je obrovská výzva, protože jsme přitahováni k věcem, které nám nabízejí okamžité uspokojení.

Vím, že tohle přilákalo i Stevena Lisbergera, tvůrce původního Tronu. Jaké to bylo pokračovat tam, kde on přestal?
JB: Joseph Kosinski je úžasný režisér a pro mě je vždycky zajímavé sledovat, čemu se daný režisér věnoval v minulosti. Někteří režiséři byli dříve herci nebo scenáristy, a to filmu dodává jistou atmosféru. Co se Joea týče, je to původem architekt, takže je svět snímku Tron: Legacy 3D hodně reálný. Samozřejmě také natočil několik reklam plných úžasných speciálních efektů a pozoruhodných filmových technologií. Takže má tyhle všechny zkušenosti k dispozici, ale současně má skvělou povahu. Je velice vstřícný a shromáždil kolem sebe všechny ty neuvěřitelně talentované lidi, které respektuje. Naslouchá tomu, co mu druzí říkají. V takové atmosféře je radost pracovat.

Čím se natáčení obou filmů od sebe nejvíce odlišovalo?
JB: No, před 27 lety šlo v případě originálu o velice pokrokový film. Samozřejmě, když se na něj podíváte teď, tak působí jako černobílá televizní inscenace. Ale tehdy, když jsme natáčeli původní Tron, neexistoval žádný internet. Naše mobilní telefony se přenášely ve velkých kufrech. Natáčeli jsme ten film na 70mm černobílý film a pak jsme ho poslali do Koreje, kde několik techniků všechna políčka ručně vybarvilo tak, aby naše obleky zářily. Teď jde v případě Tron: Legacy 3D opět o nejmodernější technologie. Představujeme další generaci 3D filmů po Avatarovi. Technologii, se kterou přišel Jim Cameron, posouváme na další úroveň. Naše obleky teď doopravdy září a jejich světlo osvětluje i okolní herce, takže jsou praktické. Myslím, že jednou z opravdu skvělých věcí, kterými Joe jako architekt filmu prospěl, bylo to, že dokázal propojit skutečné kulisy s počítačovou grafikou. Pro diváky je velice těžké posoudit, kde končí jedno a začíná druhé.

A co herecký tým?
JB: S Olivií Wilde a Garrettem Hedlundem se mi spolupracovalo skvěle. Dávají do svých rolí obrovské množství energie a fyzična. Tři nebo čtyři měsíce před zahájením natáčení trénovali všemožné bojové techniky a dovednosti, které ve filmu mají umět. Byli ve svých přípravách opravdu důslední. Jsou to navíc skvělí lidé. Ačkoliv bylo natáčení tohohle filmu velkou zábavou, některé prvky nebyly až tak příjemné. Oba k tomu přistupovali s velkým odhodláním a zvládali to naprosto bravurně.

Zásluhou filmových technologií sdílíte scény se svým mladším já. Jaké to bylo? Je to pro herce osvobozující?
JB: Moc rád chodím do kina a kdykoliv vidím drahý a výpravný film, ve kterém hlavní hrdina prochází vývojem od mladého chlapce až po starce, obvykle ho v různých životních fázích hrají různí herci. Když sedím v kině a sleduji to, vždycky mě trochu rozruší změna z jednoho herce na jiného. Ale teď je pro mě z pohledu herce velice potěšující zjištění, že jsem schopen hrát sám sebe nebo postavu, kterou představuji, v libovolném věku, od batolete až po starého člověka. To je opravdu vzrušující, zejména když jsem součástí vzniku takové převratné technologie.

Kde byl Kevin Flynn, váš hrdina, těch 27 let?
JB: Kevin se vydal do nitra počítače a uvízl tam. Neprozradím vám, jak k tomu došlo, ale uvízl tam a strávil tam více než dvacet let. V takové situaci se s ním setkáváme.

Co se za ty roky stalo se světem v počítači a mimo počítač?
JB: Vnější svět vypadá víceméně tak, jak ho dnes známe. Uvnitř se proměnil v pokročilejší verzi toho světa, který známe z původního Tronu, někdy v pozitivním a někdy ne až tak pozitivním smyslu.

Proč se podle vás o tenhle příběh fanoušci zajímají celých 27 let, co je k tomu vedlo?
JB: Vím, že Michael Sheen říkal, že první film viděl, když mu bylo 11 let, a že ho opravdu fascinoval. A tahle fascinace s ním zůstala dokonce až do dnešních dní. Je nadšený, že se na tomhle filmu může tolik let po vzniku původního Tronu podílet. Myslím, že pokud něco takového v dětství zažijete, pokud na vás nějaký film takhle zapůsobí, tak to s vámi zůstane navždy.

Zdroj: Falcon