Jacob Grimm

Jacob Grimm byl německý folklorista, lingvista a filolog. Spolu se svým mladším bratrem Wilhelmem Grimmem (1786–1859) spolupracoval na sběru, zpracování a revizi německých lidových pohádek do knihy „Grimmovy pohádky“ (1812). V konečném revidovaném vydání v roce 1857 obsahovala sbírka 210 jedinečných pohádek. Grimm také vydal historické pojednání „Teutonská mytologie“ („Deutsche Mythologie“, 1835) o germánské mytologii a jejím vlivu na moderní německou lidovou kulturu.

Poslední léta svého života strávil prací na „Německém slovníku“ („Deutsches Wörterbuch“), největším a nejobsáhlejším slovníku vrcholné němčiny. S jeho smrtí zůstal nedokončen, ale byl rozšířen a dokončen dalšími badateli. Jeho první úplné vydání vyšlo v roce 1961, téměř sto let po Grimmově smrti.

Jacobovým otcem byl právník Philipp Grimm (zemřel v roce 1796). Jeho otec zemřel, když bylo Grimmovi jedenáct let, což značně snížilo příjmy a společenské postavení rodiny Grimmů. Jacobovi však finančně pomáhala teta z matčiny strany, která působila jako komorní dáma hessenské landkraběnky.

Grimm se vzdělával ve veřejných školách a v roce 1802 se zapsal na univerzitu v Marburgu. Zpočátku se zajímal pouze o studium práv, ale zaujaly ho přednášky historika Friedricha Carla von Savignyho (1779–1861). Savigny v Jacobovi probudil lásku k historickému a antikvárnímu bádání a umožnil mladému muži studovat středohornoněmecké texty ze své osobní knihovny.

V roce 1805 se Grimm připojil ke svému učiteli Savignymu v Paříži, kde se věnoval studiu dostupných středověkých textů. V roce 1806 si Grimm našel nové zaměstnání, pracoval ve válečné kanceláři v Kasselu. Jeho plat byl sice skromný, ale poskytoval mu dostatek volného času, aby se mohl věnovat vlastním zájmům.

V roce 1808 byl Grimm jmenován správcem soukromé knihovny vestfálského krále Jeronýma Bonaparta (1784–1860, vládl 1807–1813). Působil také jako auditor zemského rady. Jeho souhrnný plat za tyto dvě funkce činil 4 000 franků. Po Jeronýmově sesazení působil Grimm jako tajemník legace v Hesensku-Kaselu. Několik let se snažil uplatnit restituční nároky na knihy z Kasselu, které byly zabaveny francouzskou armádou.

V roce 1816 byl Grimm jmenován druhým knihovníkem v kasselské knihovně, zástupcem velitele tohoto oddělení. Úzce spolupracoval se svým bratrem Wilhelmem, který byl v této knihovně rovněž zaměstnán jako knihovník. V roce 1828 hlavní knihovník zemřel. Oba bratři byli navrženi na povýšení, ale byli zklamáni, když bylo uvolněné místo obsazeno jiným kandidátem.

V roce 1829 přijal frustrovaný Jacob nabídku pracovat jako profesor i knihovník na univerzitě v Göttingenu. Přednášel právní dějiny, historickou gramatiku, literární historii a diplomatiku. Poskytoval také komentáře ke starogermánské poezii a Tacitově „Germánii“, jednomu z nejstarších dochovaných děl o germánských dějinách a kultuře.

V roce 1837 byli Jacob i Grimm zařazeni do Göttingenské sedmičky, akademiků, kteří protestovali proti plánovanému zrušení ústavy Hannoverského království novým panovníkem Ernestem Augustem, králem hannoverským (1771–1851, vládl 1837–1851). Všichni akademici byli králem propuštěni a bratři Grimmové byli vyhoštěni. Bratři strávili několik let ve zhoršených podmínkách v Kasselu.

V roce 1840 byli bratři Grimmové jmenováni profesorem na berlínské univerzitě poté, co přijali nabídku Fridricha Viléma IV. pruského (1795–1861, vládl 1840–1861). Podle podmínek svého zaměstnání nebyl vlastně Jacob povinen přednášet studentům. Rozhodl se přednášet pouze příležitostně a většinu času věnoval sepisování dalších literárních děl.

Grimm zemřel v září 1863, ještě za svého působení v Berlíně. V době smrti mu bylo 78 let. Nikdy se neoženil a neměl žádné známé potomky. Jeho odkaz zahrnuje velký vliv na několik vědních oborů a časté adaptace jeho pohádek v následujících staletích. Je původcem „Grimmova zákona“ v lingvistice, který se používá při studiu protoindoevropského jazyka.

lukas "LUKICKK" swag