Teinosuke Kinugasa

Teinosuke Kinugasa, jeden z průkopníků japonského filmu, který razil cestu slavnému Kurosawovi a dalším, se narodil jako Teinosuke Kogame a studoval na soukromé škole Sasajama. V Nagoji, kam utekl v roce 1913, se pak začal učit hereckému umění a za dva roky debutoval na jevišti; představoval ženské role (“oyama“). V roce 1918 začínal u studií Nikkacu Mukodžima, v roce 1921 napsal a režíroval svůj první film a rok nato odešel k Makino Kinema. V průběhu následujících dekád vytvořil jedny z formálně nejskvělejších japonských snímků. Působil jako smluvní režisér u společnosti Šočiku, zformoval Filmový svaz Kinugasa (Kinugasa Motion Picture League) a v polovině 20. let vedl hromadnou stávku proti záměru nahradit “oyama“ herce ženami.

Několik Kinugasových raných prací, které se objevily na Západě, v sobě nesly prvky vysoké filmařské vyzrálosti a kultivovaného talentu. K jeho nejznámějším němým filmům patří STRÁNKA ŠÍLENSTVÍ (Kurutta Ippeji, 1926), v angličtině uváděný jako “A Page of Madness“, “A Crazy Page“ nebo také jako “A Page Out of Order“, který se dlouho pokládal za ztracený a jehož starší kopii našel nakonec Kinugasa v roce 1971 u sebe na půdě a se zvukovou stopou uvedl znovu do kin. Světové uznání si vydobyl filmem KŘIŽOVATKY, někdy také uváděným pod názvem TOKIJSKÉ SLUMY (Jujiro, 1928), který byl současně prvním japonským filmem komerčně promítaným v Evropě. Snímky byly velebeny za tvůrčí práci s kamerou, díky které pak byly srovnávány se slavnými německými expresionistickým díly své doby. Sám Kinugasa vycestoval do Evropy (projel Rusko a Německo) až koncem 20. let, kdy se také poprvé blíže seznámil s pracemi evropských režisérů.

V roce 1929 se vrátil z cest po Evropě, v roce 1935 se spojil s hercem kabuki Hasegawou a po dalších čtyřech letech se přesunul k filmové společnosti Toho a v roce 1949 k Daiei. V 50. a 60. letech natočil Teinosuke Kinugasa řadu historických dramat, která se vyznačovala okázalými barvami a nápaditým užitím širokého formátu; BRÁNA PEKLA (Džigokumon, 1953) získala v roce 1954 na festivalu v Cannes Zlatou palmu a současně Oskara a Cenu newyorských filmových kritiků pro “nejlepší zahraniční film“. V roce 1958 byl Kinugasa v Japonsku za vynikající kulturní přispění vyznamenán Rudou stuhou a stal se členem režisérského výboru.

Marek "džanik" Janík