Amleto Palermi

Italský režisér Amleto Palermi se v kinematografii začal prosazovat již v němé éře, především ve třicátých letech vytvořil řadu hodnotných filmů a dodnes je jeho tvorba vysoce hodnocena. Narodil se v Římě, ale vyrůstal v Palermu na Sicílii. Tady začal psát drobnou prózu, brzy se uplatnil i jako autor divadelních her, v roce 1913 odešel do Říma, kde působil jako novinář a také filmový scénárista.

V němé éře stál Amleto Palermi i před kamerou jako herec, od roku 1914 se ale začal prosazovat jako režisér, z jeho tehdejší tvorby připomeňme alespoň adaptaci osvědčené divadelní hry DÁMA OD MAXIMA (La dama de chez Maxim’s, 1923) nebo historický epos POSLEDNÍ DNOVÉ POMPEJÍ (Gli ultimi giorni di Pompei, 1926), v době krize italské kinematografie pak stejně jako jiní filmaři zamířil do Německa. Od roku 1929 žil znovu v Římě a ve třicátých letech přispěl do fondu italské kinematografie více než třiceti filmy různých žánrů.

V našich tehdejších kinech byl například uveden dobodružný film ČERNÝ KORZÁR (Il corsaro nero, 1937) s Ciro Verattim, olympijským vítězem v šermu v hlavní roli. Slušný ohlas u italských diváků zaznamenaly i filmy s tehdy oblíbeným Vittoriem de Sicou v hlavní roli (NEAPOL STARÝCH ČASŮ – Napoli l’altri tempi, 1938; ZAMILOVANÝ DOBRODRUH – Partire, 1938), Palermi také využil popularitu později velmi slavného komika Toto (SAN GIOVANNI SŤATÝ – San Giovanni decollato, 1940; VESELÝ DUCH – L’allegro fantasma, 1941). S úspěchem převedl na filmové plátno i oblíbené opery (SEDLÁK KAVALÍR - Cavalleria rusticana, 1939; NÁPOJ LÁSKY – L’elisir d’amore, 1941).

Palermiho posledním filmem byla nenáročná komedie PŘIJEDEME (Arriviamo noi!, 1942), která měla premiéru až po jeho smrti. Amleto Palermi zemřel následkem infekčního zánětu mozkových blan v Římě 20. dubna 1941 ve věku 51 let. Se svou manželkou Idou Molinari měl tři děti, prostřední syn Filippo Palermi našel uplatnění před kamerou jako dětský herec.

Pavel "argenson" Vlach