Bohumil Vávra

Bohumil Vávra se narodil 4. listopadu 1916 v Praze. Zprvu absolvoval v roce 1935 dramatické oddělení pražské Státní konzervatoře a ihned nastoupil do bratislavského Slovenského národního divadla (1934 až 1938). Poté prošel Stálým divadlem v Unitarii (1938 – 1939), jako výpomocný host činohry Národním divadlem v Praze (5. října 1939 – 30. ledna 1942) a dále hrál v olomouckém Českém divadle (1940 až 1942) a v Městském divadle v Plzni (1943 – 1953). Za poněkud lehkomyslnou kritiku schematického a politického repertoáru plzeňského divadla byl přeřazen do operetního souboru a po měnové reformě se stal neprávem odsouzeným na osmnáct měsíců odnětí svobody a doživotním zákazem herecké činnosti (1953). Vězení si odpykal v kamenolomu a po propuštění pracoval několik let jako topič.

Na základě amnestie prezidenta republiky se opět mohl stát hercem. Koncem 50. let byl členem Městského oblastního divadla Hořovice a poté v letech 1959 – 1961 kladenského Divadla Jaroslava Průchy. A do odchodu na odpočinek setrval v kolínském Městském oblastním divadle (1961 – 1979). Přesto se ještě uplatnil v Laterně magice (1980 – 1985 a 1986 – 1989).

Bohumil Vávra byl charakterním hercem, jenž využíval všechny své herecké aspekty a hlavně hlasový projev, v dramatickém i komediálním repertoáru („Noční zkouška", „Černý mnich", „Vivisekce", „Faust", „Jiný vzduch", „Královská Výsost", „Nezbedný bakalář", „Bloudění Jindřicha od Věže", „Macbeth", „Strž", „Noc běsů", „Radúz a Mahulena" i „Romance").

Poprvé se zjevil před kamerami jako cestující ve vlaku v krátkometrážním snímku Miloše Wasserbauera ROZHOVOR VE VLAKU (1947). Kvůli politickým problémům si musel na další filmování počkat dlouhých osmnáct let. V celovečerním filmu se zjevil zcela poprvé jako domovník Labský v Bočanově tragikomedii NIKDO SE NEBUDE SMÁT (1965).

Do konce 60. let byl ještě otcem Asitisem ve Schmidtově KOLONII LANFIERI (1969), v konečné verzi vystřiženým farářem v dramatu ADELHEID (1969) Františka Vláčila a dvojrolí brusiče nožů Františka Nikodéma a faráře v povídkovém snímku režiséra Jana Schmidta LUK KRÁLOVNY DOROTKY (1970).

V 70. letech si zahrál například soudce (JEZDEC FORMULE RISK), dělníka (DŮM NA POŘÍČÍ), dědečka (NEVĚSTA S NEJKRÁSNĚJŠÍMA OČIMA), Starého Havrana (OSADA HAVRANŮ, NA VELIKÉ ŘECE a VOLÁNÍ RODU), horníka (HNĚV), dělníka (TAJEMSTVÍ OCELOVÉHO MĚSTA), p. Marata (STÍHÁN A PODEZŘELÝ), staršího vrchního (PAST NA KACHNU), člena vedení (MĚSTO MÉ NADĚJE), dědečka, rybáře a kočího (KOČIČÍ PRINC), souseda s fezem (JULEK), osídlence Vondráčka (DRSNÁ PLANINA), starého recepčního hodinového hotelu Regina (LÁSKY MEZI KAPKAMI DEŠTĚ), hostinského Josefa (ROMANETO) a hlavně titulního dědu Slámu v letní komedii PRÁZDNINY PRO PSA (1980).

S přibývajícím věkem Bohumila Vávry ubývalo i filmových příležitostí ve snímcích ŘETĚZ (Pavlovský), JÁRA CIMRMAN, LEŽÍCÍ, SPÍCÍ (dědeček), KOMEDIANT (sedlák), DISCOPŘÍBĚH (holič), SVĚT NIC NEVÍ (Jakl), PROKLETÍ DOMU HAJNŮ (Pařík), ZVLÁŠTNÍ BYTOSTI (nástěnkář), VRACENKY (učitel) apod.

Účinkoval i ve filmech studentů FAMU (ŽIVOTNÍ ROLE a taktéž MIMO PROVOZ) a v pokročilém věku i v zahraničních produkcích točící na našem území (UND NÄCHSTES JAHR AM BALATON, DEIN UNBEKANNTER BRUDER, DER MANN VON DER CAP ARCONA, OLLE HENRY, KASPAR HAUSER, LE CRI COUPÉ, MLADÝ INDIANA JONES, PŘÍLIŠ HLUČNÁ SAMOTA a další).

Herectví Bohumila Vávry celkem dost využil i rozhlas („Pět šípů Amorových", „Pivovar v Sojkově", „Myš" či „Záznam z Apokalypsy"), dabing, televizní inscenace (MAGDALENA DOBROMILA RETTIGOVÁ, SIROTY, VZPURNÍ SVĚDKOVÉ, POPEL A HVĚZDY, F – E – D – A apod.) a seriály (VLAK DĚTSTVÍ A NADĚJE, TŘETÍ PATRO, RODÁCI, DOBRODRUŽSTVÍ KRIMINALISTIKY, BYLO NÁS PĚT, ARABELA SE VRACÍ a nebo STŘÍBRNÁ PARUKA).

Za hereckou kreaci ve snímku LUK KRÁLOVNY DOROTKY (1970) získal Vávra na IX. FFM v Trutnově Zvláštní uznání poroty za herecký výkon (1971). Roku 1994 obdržel mj. Cenu Senior Prix a později Pečeť města Plzně (2004). Bohumil Vávra zemřel již poněkud pozapomenut 14. září 2007 v Praze ve věku vysokých nedožitých jednadevadesáti let.

Jaroslav "krib" Lopour