Jean Halain

Sám nebo ve spolupráci s někým dalším napsal Jean Halain scénáře k více než padesáti francouzským filmům, jeho filmografie je zajímavou přehlídkou mezinárodně úspěšných titulů padesátých až sedmdesátých let 20. století. Narodil se v Paříži jako Jean-Marie Hunebelle, jeho otcem byl umělecký designér a později slavný filmový režisér André Hunebelle. Od mládí psal Jean Halain tzv. „do šuplíku" a jako autor dialogů byl poprvé přizván ke scénáři komedie KONDIČNÍ JÍZDA (Leçon de conduite, 1946), jehož producentem byl nijak překvapivě André Hunebelle.

Stejně tak není překvapením, že nejvíce psal Halain pro svého otce – v letech 1948-1978 byl autorem nebo spoluautorem scénářů k 27 filmům André Hunebella. Jejich první spoluprací byla komedie BLÁZNIVÉ ŘEMESLO (Métier des fous, 1948), z jejich dalších společných filmů se sluší připomenout dvojici komerčně úspěšných veseloher s Fernandem Graveyem a Sophií Desmarets v hlavních rolích (MOJE ŽENA JE BÁJEČNÁ – Ma femme est formidable, 1951; MŮJ MUŽ JE BÁJEČNÝ – Mon mari est merveilleux, 1952) nebo několik filmů s oblíbeným Michelem Simonem (PAN TAXI – Monsieur Taxi, 1952; NEMOŽNÝ PAN DOMOVNÍK – L'impossible Monsieur Pipelet, 1955).

Stejně tak neměl Jean Halain problém adaptovat se do projektů svého otce v žánru historických dobrodružných filmů s Jeanem Maraisem (HRBÁČ – Le bossu, 1959; KAPITÁN – Le capitan, 1960; VE SLUŽBÁCH KRÁLE – Le miracle des loups, 1961). Hunebellovy velké úspěchy u diváků zajistily Halainovi nabídky i od dalších slavných režisérů, jako byli Claude Autant-Lara (HRABĚ MONTE CHRISTO – Le comte de Monte Cristo, 1961) nebo Jacques Besnard (GRAND RESTAURANT PANA SEPTIMA – Le grand restaurant, 1966).

Tady se již dostáváme k další bohaté spolupráci Jeana Halaina, tentokrát se slavným Louisem de Funèsem. S ním se Halain setkal již krátce po válce v hudebních kavárnách, v Hunebellově komedii s Halainovým scénářem TAXI, MARINGOTKA A KORIDA (Taxi, roulotte et corrida, 1958) dostal Funès jednu ze svých prvních velkých příležitostí. V polovině šedesátých let následovala úspěšná triologie o Fantomasovi, opět v režii André Hunebella a opět se scénáři Jeana Halaina.

V té době Louis de Funès dostal do pozice, kdy si mohl vybírat, s kým bude točit filmy a Halaina oslovil jako scenáristů, případně autora dialogů pro své další úspěšné filmy OSKAR (Oscar, 1967), HIBERNATUS (1969) nebo PITI PITI PA (L'homme orchestre, 1970). Halain ale nadále psal i pro jiné režiséry, například již zmíněného Jacquese Besnarda (BLÁZEN Z LABORATOŘE Č. 4 – Le fou du labo 4, 1967; KRÁST SE MUSÍ UMĚT – C'est pas parce qu'on a rien à dire qu'il faut fermer sa gueule, 1974). Pro svého otce napsal naposledy scénáře ke dvojici historických veseloher s populární skupinou Les Charlots (ČTYŘI SLUHOVÉ A ČTYŘI MUŠKETÝŘI – Les Quatre Charlots mousquetaires, 1973; ČTYŘI SLUHOVÉ A KARDINÁL – Les Charlots en folie: À nous quatre cardinal!, 1974).

Svou profesní kariéru završil Jean Halain opět spoluprací s Louisem de Funèsem, s nímž napsal scénáře k adaptacím starších děl LAKOMEC (L'avare, 1980) a ZELŇAČKA (La soupe aux choux, 1981). V té době žil již víceméně v soukromí na venkově, zakoupil malý dům v městečku Juvisy-sur-Orge jižně od Paříže. Tady také zemřel 14. srpna 2000 ve věku osmdesáti let.

Pavel "argenson" Vlach