foto

Jean Delannoy

  • nar. 12.1.1908
    Noisy-le-Sec, Seine-Saint-Denis, Île-de-France, Francie
  • zem. 18.6.2008 (100 let)
    Guainville, Francie
  • Sdílet na Twitteru
  • Sdílet na Facebooku

Biografie

Jean Delannoy (celým jménem Jean François Henry Delannoy) se narodil v Paříži, jeho rodina (s původním jménem de la Noye) však měla kořeny v Normandii. Delannoy byl původně novinářem a bankovním úředníkem, poté nastoupil na univerzitu, ale studia nedokončil. Tehdy se také dostal k filmu, zjevně inspirován starší sestrou Henriette Delannoy, která hrála v několika filmech. Ve 20. letech si pak Delannoy zahrál ve dvou němých filmech, později začal pracovat jako střihač. V polovině třicátých let si pak poprvé vyzkoušel profesi režiséra a scénáristy a u toho již zůstal. Na svém kontě má přes padesát režijních prací a zhruba čtyřicet scénářů.

Jako režisér debutoval filmem PARIS-DEAUVILLE (1934), aktivněji ale začal pracovat až za války, kdy si také začal psát vlastní scénáře. Pro scénáře upravoval literární předlohy, úspěch měla například jeho moderní parafráze Tristana a Isoldy pod názvem VĚČNÝ NÁVRAT (L'éterner retour, 1943) s Jeanem Maraisem v hlavní roli. Vlastenecké cítění v těžké době okupace podpořil historickým filmem PONTCARRAL, PLUKOVNÍK CÍSAŘSTVÍ (Pontcarral, colonel d'empire, 1942). Natočil také druhou zvukovou verzi slavného příběhu HRBÁČ (Le bossu, 1944), která však byla zastíněna pozdějším zpracováním z konce 50. let.

Po válce pak zabodoval s filmem PASTORÁLNÍ SYMFONIE (La symphonie pastorale, 1946), který vycházel opět z literární předlohy a věnoval se konfliktu mezi morálkou a náboženským cítěním. Za tento film obdržel Delannoy Velkou cenu na festivalu v Cannes a herečka Michèle Morgan získala cenu za hlavní roli. Úspěch měly i další filmy, zvláště ty historické, výrazným uměleckým mezníkem Delannoyovy kariéry byl film BŮH POTŘEBUJE LIDI (Dieu a besoin des hommes, 1950), který získal mimořádnou cenu na filmovém festivalu v Berlíně, byl nominován i na Zlatého lva na festivalu v Benátkách; toho sice nezískal, ale z Benátek si Delannoy nakonec přivezl mimořádnou cenu poroty.

Zvláště u výpravných historických titulů začal Delannoy natáčet na barevný materiál, prvním takovým příkladem je film MARIE ANTOINETTA (Marie Antoinette, reine de France, 1956), který byl nominován na Zlatou palmu v Cannes. Mimořádným úspěchem pak byl filmový přepis klasického románu Victora Huga ZVONÍK U MATKY BOŽÍ (Notre-Dame de Paris, 1956), který zaujal mimo jiné mezinárodním hvězdným obsazením (Gina Lollobrigida, Anthony Quinn) a ve francouzských kinech jej vidělo téměř šest miliónů diváků. Z dalších historických snímků je i u nás známý film KNĚŽNA DE CLEVES (Princesse de Cleves, 1961), který patří komerčně k nejúspěšnějším Delannoyovým filmům (nutno ale poznamenat, že ve stejném roce přišly do kin neméně slavné filmy Tři mušketýři, Kapitán Fracasse nebo Hrabě Monte Christo). Delannoy se ve své tvorbě několikrát vrátil k napoleonské epoše, z takovýchto filmů je na místě připomenout titul VENERE IMPERIALE (1963), za který Gina Lollobrigida obdržela dvě ceny v Itálii.

Úspěch zaznamenaly také dva kriminální filmy s postavou komisaře Maigreta podle předlohy slavného G. Simeona; první z nich, MAIGRET KLADE PAST (Maigret tend un piege, 1958), znovu dosáhl mezinárodního ocenění. Jako Maigret zazářil Jean Gabin, s nímž ostatně režisér pracoval vícekrát. Delannoy v té době točil také filmy ze současnosti a komedie, na přelomu 50. a 60. let byl ale spolu s dalšími tvůrci své generace nařčen z přílišného konzervativismu. Na rozdíl od jiných přistupoval Delannoy k těmto výtkám s nadhledem, nicméně i on začal postupně práci omezovat. Jeho posledním výrazným úspěchem byla kriminálka SLUNCE ROŠŤÁKŮ (Le soleil des voyous, 1967), opět s Jeanem Gabinem v hlavní roli. Od počátku 70. let natočil již jen několik filmů, pracoval ale i pro televizi, kde se opět vracel k historickým tématům. Ve věku bezmála devadesáti let natočil v roce 1995 svůj poslední film, biblický příběh MARIE DE NAZARETH (1995).

Uměleckou dráhu završil Jean Delannoy oceněním Cézara za celoživotní dílo (1986), byl též rytířem Čestné legie a od ministerstva kultury obdržel také Řád umění a literatury. Od 60. let zastával také četné funkce ve filmových organizacích, vynikl především jako dlouholetý rektor slavné filmové školy IDHEC (Institut des hautes études cinématographiques, v letech 1973 až 2008).

Jean Delannoy se až do vysokého věku těšil relativně dobrému zdraví a v lednu 2008 oslavil v kruhu přátel své sté narozeniny. Zemřel téhož roku, 18. června 2008, jako nejstarší žijící francouzský režisér. S manželkou Juliette Geneste měl jednu dceru.

Pavel "argenson" Vlach

Scenáristická filmografie

Herecká filmografie

Filmy

1934 Casanova

TV seriály

1959 Gala de l'union (TV seriál)

Dokumentární

2016 Un Français nommé Gabin (TV film) - a.z.
2008 Mémoires du cinéma francais, de la libération à nos jours
1974 Histoire du cinéma français par ceux qui l'ont fait (TV seriál)
1956 Cinépanorama (TV seriál)

Fanoušci tvůrce

tvůrce nemá žádné fanoušky
Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace