Jan Kašpar

Jan Kašpar se narodil 6. září 1952 v Praze do rodiny dělníka v ČKD na Zlíchově. Dětství prožil na Smíchově a v ČKD se vyučil provozním zámečníkem. Této profesi se však nevěnoval a ihned nastoupil na místo kulisáka v Městských divadlech pražských.

Už předtím jako student vystoupil v roce 1966 na Žofíně jako Bakus ve hře Žebravý Bakus Divadla Maringotka Státního divadelního studia. Ihned po návratu ze základní vojenské prezenční služby v říjnu roku 1975 nastoupil jako kulisák do Divadla Járy Cimrmana, kde od roku 1985 vystupoval jako herec-neherec (stejně jako většina členů divadelního souboru) v cimrmanovských hrách.

Svůj nestrojený a civilní herecký projev uplatnil u „Cimrmanů" např. v Záskoku (Principál), Švestce (Pulec), Poslu z Liptákova (Zábavný Artur a František) nebo třeba ve hře Dlouhý, Široký a Krátkozraký (Děd Vševěd). Hostoval také ve Smoljakově Studiu Jára - Fantom Realistického divadla Zdeňka Nejedlého.

Během normalizace se pohyboval v okruhu disidentů (byl blízkým přítelem Olgy Havlové) a spolupracoval s tajným Divadlem na tahu (Žebrácká opera a Pokoušení). Ve známé utajené premiéře Žebrácké opery Václava Havla 1. listopadu 1975 v sále hostince U Čelikovských v Horních Počernicích sehrál kapsáře Harryho Filche. Disidentské představení se stalo pro StB „Počernickou akcí", za níž perzekvovala autora, soubor i diváky. Jan Kašpar se rovněž pod krycím jménem Čeněk podílel jako amatérský filmař na tajných dokumentech a reportážích „protistátního" kulturního dění a později i na samizdatovém Originálním videojournalu.

V dubnu 1988 utrpěl v jižních Čechách při prořezávání stromu vážný úraz míchy, který ho natrvalo připoutal na invalidní vozík. Ovšem tuto hercovu indispozici později autoři Smoljak a Svěrák využili ve svých hrách, aby mohl v herecké práci pokračovat. Po roce 1989 rovněž krátce pracoval na Ministerstvu vnitra a u Protidrogové brigády. Po svém zotavení v Kladrubech se angažoval ve svazech pro pomoc postiženým a ochrnutým. Se Zdeňkem Svěrákem zakládal mj. Centrum Paraple.

Stejně jako většina hereckého souboru Divadla Járy Cimrmana se i Jan Kašpar podílel na snímcích scenáristické dvojice Zdeněk Svěrák - Ladislav Smoljak. Na stříbrném plátně se takto uvedl jako vrchní v restauraci U Žáby v komedii Vrchní, prchni! (1980), krajánek v mystifikační komedii Jára Cimrman ležící, spící (1983), agent Ziegler v kriminální komedii Rozpuštěný a vypuštěný (1984) nebo jako kulisák a herec Honza Melichar v hořké komedii Nejistá sezóna (1987).

Kromě výše uvedených Smoljakových filmů si pod režijním vedením Jiřího Menzela a se scénářem Zdeňka Svěráka zahrál malou roli ve filmu Vesničko má středisková (1985). Po svém pádu a po roce 1989 Jan Kašpar hrál už jen ve dvou snímcích natočených podle scénáře Zdeňka Svěráka. Režisérem ovšem byl Svěrákův syn Jan Svěrák a bylo to ve filmech Kolja (1996) a penzista na vozíku ve Vratných lahvích (2006). Svůj hlas propůjčil v dabingu i v rozhlase.

Řada her z Divadla Járy Cimrmana, včetně Kašparových výkonů, byly vydány na audio nosičích a zaznamenány na kamery. Se svými osudy se svěřil v televizním dokumentu 13. komnata Jana Kašpara (2010), jejímž průvodcem byl jeho herecký kolega z DJC Petr Brukner.

Herectví se Jan Kašpar snažil věnovat až do konce života. Naposledy si zahrál v seriálu Čtvrtá hvězda (epizoda Transformace), jehož TV premiéry se ale už nedožil. A ještě 9. května, měsíc před smrtí a už vážně nemocný, naposledy vystoupil na divadelním jevišti ve hře Dlouhý, Široký a Krátkozraký.

Jaroslav "krib" Lopour