František Černý

Divadelní historik František Černý je označován za jednu z nejvýznamnějších osobností české teatrologie druhé poloviny dvacátého století. Svou mnohostrannou činností – výzkumnou, publicistickou, pedagogickou a organizační – se významně podílel na konstituování tohoto oboru, určoval jeho směřování a zasazoval se o jeho rozvoj.

Celý život zasvětil českému divadlu, o němž napsal několik odborných studií a monografií („Hana Kvapilová“, Orbis 1960; „Pozdravy za divadelní rampu“, Divadelní ústav 1971; „Hraje František Smolík“, Melantrich 1983; „Měnivá tvář českého divadla aneb Dvě století s pražskými herci“, Mladá fronta 1978; „Za divadlem starým a novým“, Karolinum 2005 a další).

Inicioval komplexní zpracování české divadelní historie a jako hlavní redaktor čtyřsvazkových „Dějin českého divadla“ (Academia 1968–1983) se zasloužil o uskutečnění tohoto projektu. Z knih, které uspořádal či redigoval, lze připomenout vedle cenného souboru vzpomínek divadelníků na jejich činnost v letech nacistické okupace „Theater – Divadlo“ (Orbis 1965) edici textů herce a režiséra Josefa Šmahy „Dělali jsme divadlo“ (Hradec Králové, Kruh 1982), sborníky „Vznik českého profesionálního divadla“ (Karolinum 1988), „Divadlo V Kotcích“ (Panorama 1992) a „Monology o J. K. Tylovi“ (Karolinum 1993).

Je rovněž autorem několika memoárových knih – „Putování se starými pohlednicemi z Hradce Králové do hor“ (Hradec Králové, Kruh 1988), „Ve městě u tří řek“ (Ústí nad Orlicí, OTIS 2005), „Divadlo v bariérách normalizace“ (1968–1989), „Vzpomínky“ (Divadelní ústav 2008) a „Normalizace na pražské filozofické fakultě“ (1968–1989), „Vzpomínky“ (Univerzita Karlova, 2009).

Martin "Marthos" Čípek