Marie Grossová

Marie Grossová se narodila 28. února 1902 v Praze. Nejdříve vystudovala Dramatickou školu při Organizaci českého herectva a zpěv studovala soukromě. Svoji kariéru u diváků oblíbené subrety a komické operetní herečky započala v Tylově divadle v Nuslích (1921 – 1923).

A od roku 1924 každoročně střídala pražské scény: Divadlo Varieté (1924), smíchovskou Arénu (1925), Divadlo Komedie (1926 – 1927), Divadlo Rokoko (1928), Divadlo Vlasty Buriana (1932), Osvobozené divadlo (1932), Švandovo divadlo (1933), Městské divadlo v Plzni (1934 – 1935), Nové divadlo Oldřicha Nového (1936 – 1938) a opět Tylovo divadlo v Nuslích (1938 – 1943). Poslední dva válečné roky nevystupovala.

Hned po válce stanula na prknech těchto divadel: opět Nové divadlo Oldřicha Nového (1945 – 1946), Divadlo Ference Futuristy (1947) a od roku 1948, až do svého odchodu na odpočinek v roce 1963, vystupovala v Divadle Na Fidlovačce. Do tohoto divadla (přejmenovaného však už na Hudební divadlo v Nuslích) se vrátila v sezóně 1967 – 1968 jako hostující herečka s Oldřichem Novým. Mimo kamenných divadel působila také v kabaretech a od roku 1946 na estrádách.

Grossová se po rolích lyrických milovnic přehrála do komických a operetních postav rozličných děvčat a mladých paniček různých charakterů a postavení. Své role zvýrazňovala kultivovaným projevem, krásnou tváří a milým, pěvecky vybaveným hlasem. Marie Grossová byla v letech 1929 – 1931 ženou divadelního a filmového herce, režiséra a ředitele Jiřího Sedláčka (1899 – 1961).

Při svém vstupu do uměleckého světa také poprvé debutovala jako dcera Olga v dnes již nedochovaném dramatu CESTY K VÝŠINÁM (1921). Po pěti letech následovaly ještě další „němé“ úlohy. Před diváky kin si zahrála Čechoameričanku Ellen Greyovou ve SVÉHLAVIČCE (1926) Rudolfa Měšťáka, dceru Mínu Kapičkovou ve Slavínského komedii NA LETNÍM BYTĚ (1926), Toničku v Pražského komedii MODCHE A REZI (1926), správcovu ženu Hildu v LOUPEŽNÍCÍCH NA CHLUMU (1926) Miloše Hajského a Ellu Horskou v melodramatu Z LÁSKY (1928) režiséra Vladimíra Slavínského.

Ve třicátých letech téměř každoročně účinkovala ve třech až pěti filmech. Z jejích významnějších rolí si připomeňme: zpěvačku Cibulkovou v Innemannově FIDLOVAČCE (1930), rozšafnou konzulovu dceru Astu Wielandovovou v komedii TO NEZNÁTE HADIMRŠKU (1931) režisérů Lamače a Friče, ruskou špiónku Věru ve špionážním Antonově filmu AFÉRA PLUKOVNÍKA REDLA (1931), tetu ve Voskovcově a Werichově snímku PENÍZE NEBO ŽIVOT (1932), paní Tachecí, podvádějící svého muže v Machatého komedii NAČERADEC, KRÁL KIBICŮ (1932), číšnici v POBOČNÍKU JEHO VÝSOSTI (1933), Evu ve Slavínského komedii OKÉNKO (1933), Máju Malínskou v Cikánově filmu NA SVATÉM KOPEČKU (1934), Nový rok 1901 ve Fričově komedii JEDENÁCTÉ PŘIKÁZÁNÍ (1935), kabaretní zpěvačku v OTCI KONDELÍKOVI A ŽENICHOVI VEJVAROVI (1937), švadlenu v PANENSTVÍ (1937) Otakara Vávry či Marii v dramatu TULÁK MACOUN (1939). Po 1939 se ve filmu odmlčela.

Po válce si Grossová zahrála roku 1947 v komediích NIKDO NIC NEVÍ (paní Nováková) a POLIBEK ZE STADIONU (Ema Jonášová). V padesátých letech se Grossová objevila v epizodních rolích ve snímcích PÁRA NAD HRNCEM (teta Tonička), TAJEMSTVÍ KRVE (pacientka), DOBRÝ VOJÁK ŠVEJK (lehká holka). Po delší přestávce si ještě dvakrát zahrála v 60. letech: dámu s psíkem v detektivce Vladimíra Čecha ALIBI NA VODĚ (1965) a starou lady v parodii FANTOM MORRISVILLU (1966) režiséra Bořivoje Zemana, který byl její poslední v kariéře.

Další uměleckou drahou Grossové byl rozhlas, ve kterém účinkovala od počátků vysílání až do roku 1959. Několikrát se objevila i před televizními kamerami (např. inscenace JEN TROCHU FANTAZIE, CO MÁ NOHY NA PALUBU). A dokonce se věnovala v letech 1949 – 1963 filmovému dabingu. Marie Grossová, která byla v titulkách filmů často uváděna jako Marie Grossová – Sedláčková či Mary Grossová, zemřela 28. června 1972 v Praze ve věku sedmdesáti let.

Jaroslav "krib" Lopour