Elena Hálková

Elena Hálková se narodila 13. dubna 1907 ve slovenské Žilině. Zázemí měla skutečně to nejumělečtější: jejím dědečkem byl slavný básník Vítězslav Hálek (1835 – 1874), otcem spisovatel a lékař Ivan Hálek (1872 – 1945), prvním manželem (se kterým se ve 40. letech rozvedla) slavný herec Národního divadla Zdeněk Štěpánek (1896 – 1968), švagrem (manžel sestry Taťány) herec a režisér Ladislav Boháč (1907 až 1978) a dětmi herečka Jana Štěpánková (*1934) a novinářka Kateřina Nešlehová (*1947).

Divadlu se začala věnovat ještě v rodné Žilině v ochotnickém souboru. Odmaturovala na bratislavském gymnáziu a absolvovala brněnskou Státní konzervatoř (1929).

Následně zažila tříměsíční angažmá ve Slovenském Národním divadle v Bratislavě (1929), Vinohradském divadle (1930 – 1935), činoherním souboru Národního divadla v Praze (1. 8. 1935 – 31. 7. 1940 a 1. 8. 1944 – 31. 8. 1951), mimo divadlo (1940 – 1944, 1951 – 1955), Divadle satiry (1955 – 1962; od roku 1957 přejmenované na ABC) a poté Městských divadlech pražských (1962 – 1972).

V roce 1972 odešla ze zdravotních důvodů (kvůli těžké nemoci musela v již zmíněných letech 1951 – 1955 opustit herectví a krátce trpěla invaliditou) do penze.

Elena Hálková začínala jako kouzelná temperamentně živelná hrdinka s lidovým tónem, prostotou, elánem a optimismem. Ve Vinohradském divadle získala řadu nevšedních hereckých zkušeností a v Národním ještě byla obdařena ukázněností projevu. Velmi citlivě odvažovala váhu vtipu jako Skřivánková v „Divadelním řediteli" a Marja v Gogolově „Revizoru".

Stále však byl v jejím ironicky uštěpačném humoru příznak společenské rezervovanosti. V poválečném působení na scéně Národního divadla v Praze získala jistě tu nejvýznamnější roli Rozáry v „Maryše" bratrů Mrštíků. Její Rozára byla již zcela vyzrálou a přirozenou. Přirozenost podtrhla znaky, jež jsou často známkou karikatury, zveličení a nadsázky. Role však nepostrádala sugestivnost prožitku a lidovost. Komediální hravost dozrála v herečce až mimo ND.

Filmaři Hálkovou nejdříve využívali pro dobrou znalost českého i slovenského jazyka v rolích slovensky hovořících děvčat: Zuzka ve Fričově dramatu JÁNOŠÍK (1935) a Maryška ve Šléglově a Slavíčkově komedii JARČIN PROFESOR (1937).

Do roku 1945 se stala zejména představitelkou již česky mluvících venkovských krásek „krev a mlíko" či městských slečen, např. Bětka v Borského VOJNARCE (1936), Márynka ve Vávrově FILOSOFSKÉ HISTORII (1937), prodavačka u Gregorů v dramatu CO SE ŠEPTÁ (1938) Hugo Haase, rychtářovic dcera Eva Vodňanská v historické komedii Otakara Vávry a Zdeňka Štěpánka CECH PANEN KUTNOHORSKÝCH, zlá a závistivá zaměstnavatelka ubohé Marty Dekasové (Hana Vítová) v dramatu NOČNÍ MOTÝL (1941) Františka Čápa, služebná Maryna ve Slavínského komedii MUŽI NESTÁRNOU (1942) a děvečka Rozka v DĚVČICI Z BESKYD (1944) Františka Čápa.

Do znárodněné kinematografie Elena Hálková vstoupila až po dvanácti letech v roce 1956 v rolích zralých a starších žen ve snímcích NEZLOB, KRISTINO! (trafikantka), MORÁLKA PANÍ DULSKÉ (paní radová), O VĚCECH NADPŘIROZENÝCH (soudcova žena), ŽIVOT PRO JANA KAŠPARA (sousedka), TAKOVÁ LÁSKA (teta Vaňková), PRVNÍ A POSLEDNÍ (Satrapová), KRUH (dělnice), VYŠŠÍ PRINCIP (matka zastřeleného Havelky), VŠUDE ŽIJÍ LIDÉ (Evina matka), U NÁS V MECHOVĚ (Strouhalka), KOHOUT PLAŠÍ SMRT (hospodská), TARZANOVA SMRT (baronesa), DEŠTIVÝ DEN (prodavačka), NEDĚLE VE VŠEDNÍ DEN (sousedka), MEZI NÁMI ZLODĚJI (družstevnice Božena Musilová), TŘI ZLATÉ VLASY DĚDA VŠEVĚDA (sudička s Marií Brožovou a Jarmilou Kurandovou), ÚPLNĚ VYŘÍZENÝ CHLAP (hostinská) a JAK SE ZBAVIT HELENKY (dáma se psem).

Naposledy byla Elena Hálková jasnovidkou v Machově komedii PŘEHLÍDCE VELÍM JÁ! (1969). Po odchodu na odpočinek začátkem 70. let filmaři na herečku zcela zapomněli. I když žila ještě šestnáct let, v jiném filmu si už nikdy nezahrála.

Spolupracovala taktéž s rozhlasem („Caesar" či „Těžká Barbora") a mimořádně s televizí: inscenace (JEN JEDEN DEN a CHVOJKA), záznamy divadelních představení z Divadla ABC (BALADA Z HADRŮ a TĚŽKÁ BARBORA) a seriály (ELIŠKA A JEJÍ ROD, KLAPZUBOVA JEDENÁCTKA a KAMARÁDI). Elena Hálková zemřela bez žádné oficiální ceny  9. září 1985 v Praze ve věku sedmdesáti osmi let.

Jaroslav "krib" Lopour