Pupi Avati

Pupi Avati se narodil 3. listopadu 1938. Jeho rodištěm je Bologna a celé křestní jméno zní Giuseppe. Pocházel z rodiny buržoazní a absolvoval fakultu politických věd. Stal je jedním z významných autorů a režisérů italského filmu.

Jeho vášní byla již od mládí jazzová hudba a hra na klarinet. V letech 1959 až 1962 hrál ve skupině Doctor Dixie Jazz Band (Rheno Dixieland Band). Ve skupině s ním byl Lucio Dalla, ale jejich cesty se časem rozešly. Pupi hledá rozdíl mezi vášní a talentem a je rozhodnut jít k filmu. I jeho mladší bratr Antonio je začínajícím scénáristou a producentem u filmu. Pupi pracoval asi čtyři roky pro společnost Findus (výroba mražených potravin). Na toto období moc rád nevzpomíná, bere ho jako nejhorší ve svém životě.

V roce 1968 konečně přichází jeho režisérský debut s groteskou BALSAMUS, L'UOMO DI SATANA. V jeho druhém snímku THOMAS E GLI INDEMONIATI (1970), hrála Mariangela Melato a pro ní byl tento snímek debutem. Bohužel tento film nebyl nikdy distribuován v Itálii. Na scénáři se podílel Pupi se svým bratrem Antoniem. Samozřejmě to nebylo naposledy a jejich společné práce na scénářích pokračují nadále a bratrská dvojice má na svém kontě desítky společných prací. Pupi však po svém druhém filmu čekal dlouhých pět let, než přišla znovu příležitost a to s komedií LA MAZURKA DEL BARONE, DELLA SANTA E DEL FICO FIORONE (hrají Villaggio, Tognazzi, Cavina…). Ve stejném roce se částečně podílel na scénáři filmu Piera Paola Pasoliniho – SALO O LE 120 GIORNATE DI SODOMA.

Spolurodák z Bologni Gianni Cavina hrál v roce 1976 v hororu, který se stal kultovním - LA CASA DALLE FINESTRE CHE RIDONO. Cavina se podílel scénáristicky na filmech Pupiho Avatiho a rovněž v nich často hrál. Pupi Avati jako milovní hudby samozřejmě neopomíjí muzikály a přichází s tvorbou jako BORDELLA (1976) či AIUTAMI A SOGNARE (1981). V roce 1978 natáčí pro televizi RAI seriál JAZZ BAND, kde vypráví o boloňské skupině Doctor Dixie Jazz Band. DANCING PARADISE (1982) je dalším muzikálovým dílem a samozřejmě Gianni Cavina v hlavní roli.

Oceňovaným a krásným snímkem je ŠKOLNÍ VÝLET (UNA GITA SCOLASTICA) z roku 1983 o osmdesátiletém staříkovi a jeho vzpomínce na školní výlet roku 1911. Za tento snímek získal Pupi Avati dvě Stříbrné stuhy. Jak za scénář, tak za režii. Začít tady vypisovat detaily obdržených cen a nominací, nečetli by jste nic jiného. Takže v krátkém sumáři je to Valladolid International Film Festival – jedno vítězství, Filmový festival v Benátkách – dvě vítězství a čtyři nominace. Stříbrná stuha – čtyři ocenění, jedenáct nominací, Bastia Italian Film Festival – tři nominace, dále jedno vítězství v Bruselu a Istanbulu, po jedné nominaci z Káhiry a Berlína. V Cannes to byly tři nominace a další čtyři na David di Donatello Awards (tam i tři vítězství). Ostatní ocenění a nominace jsou z Montrealu, či Fantafestivalu a dalších. K dnešnímu dni to je suma sumárum 18 ocenění a 39 nominací. Psát v závěru biografie zda se jedná o úspěšného filmaře, teď již nemá cenu. Mnoho řeknou o Pipim jeho vlastní názory. Autobiograficky vyznívá film MA QUANDO ARRIVANO LE RAGAZZE? Film vypráví příběh dvou chlapců, jazzového saxofonisty a druhého nadšence pro hru na trubku. PUPI AVATI, VČERA, DNES, ZÍTRA (PUPI AVATI, IERI, OGGI, DOMANI) 2010 je již přímou autobiografií Pupiho v režii Claudia Costy. Sedmdesát minut skutečného příběhu se skutečnými osobnostmi.

Jeho napínavé snímky jako ZEDER (1983), IL NASCONDIGLIO (2007) a další, ale i komedie typu VEČEŘE S TOU PRAVOU (LA CENA PER FARLI CONOSCERE) – 2007, DRUHÁ SVATEBNÍ NOC (LA SECONDA NOTTE DI NOZZE) – 2005 měly a mají filmové branži co dát. Melodramatický příběh SRDCEM JINDE (IL CUORE ALTROVE) – 2003 je důkazem Avatiho všestrannosti. Od roku 1995 je Pupi Avati prezidentem Felliniho nadace, která je založena jako hold tomuto velikánovi italského filmu.

VELKÁ SRDCE DÍVEK (IL CUORE GRANDE DELLA RAGAZZE) je hořkosladká komedie z roku 2011, která byla představena na filmovém festivalu v Římě a obsahuje opět autobiografické prvky, neboť se Pupi inspiruje svým mládím, hovoří o lásce, pocitech a způsobu života italského venkova třicátých let minulého století. Pupi Avati je nositelem Řádu za zásluhy o Italskou republiku. Vyznamenán byl tímto oceněním 2. června 1995.

Petr "Hennes" Hennebichler