Milada Ježková

Milada Ježková se narodila 27. června 1910 v Praze na Smíchově. Kvůli faktu, že byla pouhou dělnicí, jsou podrobnosti o jejím životě neznámé. Z jejího osobního života víme pouze fakt, že měla blíže neurčený počet dcer. Nejdříve vystudovala obchodní školu a prošla několika zaměstnáními. Než se dočkala penze, prošla prací v obchodě se stříbrem, profesí účetní a brusičky i soustružnice v Nářadí Vršovice, státní podnik. Takto by si žila poklidný a tichý život, o kterém by nikdo nevěděl. Stalo se však něco, čím se zapsala nejen do pamětí diváků, ale zejména do historie československé kinematografie.

Při jízdě v tramvaji se seznámila s režiséry Jaroslavem Papouškem a také Ivanem Passerem. Ti ji, ač neherečku a v oboru filmování a herectví naprosto nevědomou, doporučili kolegovi a režisérovi Miloši Formanovi, jenž hledal do svého nového filmu neokoukané tváře. První reakcí Ježkové na postavu přísné matky Mildy (Vladimír Pucholt) Vašatové v komedii LÁSKY JEDNÉ PLAVOVLÁSKY (1965) bylo naprosté odmítnutí. Nakonec se však nechala přesvědčit a tato role (kde jejím partnerem byl další debutující skvělý neherec Josef Šebánek) ji otevřela dveře k dalším režisérům a k dvacetileté práci ve filmových ateliérech na různorodých filmových postavách (celkem si jich zahrála přes třicet pět).

Ač ji bylo téměř šedesát, diváky i filmové tvůrce upoutala svým vnitřním temperamentem, přirozeností, bezprostředností a snadno zapamatovatelným vysokým hlasem. Bez větších potíží dokázala vytvořit hřejivě lidskou, laskavou a roztomilou lidovou postavičku, ať již prostou a nezáludnou či i trochu fikanou a vychytralou, nebo omezenou, otravnou, přísnou a zlou měšťáckou paničku, manželku a matku. I když byla jednou z hlavních hereckých představitelek nové vlny 60. let, v nastalé normalizaci 70. a 80. let ji to nijak ve filmové „kariéře“ neomezovalo, ba právě naopak.

V prvních deseti letech (1965 – 1975) své kariéry se představila jako matka telegrafistky Zdeničky Svaté (OSTŘE SLEDOVANÉ VLAKY), matka s dítětem v náručí (SVATBA JAKO ŘEMEN), sousedka na ulici (MUŽ, KTERÝ STOUPL V CENĚ), žena hasiče Josefa (HOŘÍ, MÁ PANENKO), manželka Voštová (NEJKRÁSNĚJŠÍ VĚK), uklízečka (BITVA NA ČERVENÉM POLI), Šindlerová (PO STOPÁCH KRVE), závorářka (SVĚDECTVÍ MRTVÝCH OČÍ), sousedka (ZLATÁ SVATBA a MATURITA ZA ŠKOLOU), babička (NA STARTU JE DELFÍN) a žena s ručníkem (OSVOBOZENÍ PRAHY). Často spolupracovala na komediích či kriminálkách v režiích Petra Schulhoffa, Jiřího Menzela, Zdeňka Podskalského, Miloše Formana, Ladislava Smoljaka a dalších.

V druhém desetiletí (1977 – 1986) se představila v titulech AŤ ŽIJÍ DUCHOVÉ (hospodyně s klackem), „JÁ UŽ BUDU HODNÝ, DĚDEČKU!“ (žena u tramvaje), ČEKÁNÍ NA DÉŠŤ (venkovská žena), PAST NA KACHNU (výčepní Richterová), ŽENA PRO TŘI MUŽE (Karasova sousedka), DIAGNÓZA SMRTI (tetka), JAK RODÍ CHLAP (domovnice Rzounková), HON NA KOČKU (Blážina teta), VINDOBÓNA (hostinská), VRCHNÍ, PRCHNI! (Váchová), MUŽ PŘES PALUBU (babička), TRHÁK (uklízečka), CO JE DOMA, TO SE POČÍTÁ, PÁNOVÉ… (odmítnutá babička), JEN SI TAK TROCHU PÍSKNOUT (stará kuchařka), také Slovenský JA MILUJEM, TY MILUJEŠ (Pištova matka), JAKO ZAJÍCI (babička), MATĚJI, PROČ TĚ HOLKY NECHTĚJÍ? (Hůrková), ZELENÁ VLNA (babka v šátku), VŠICHNI MUSÍ BÝT V PYŽAMU (matka Ireny), STÍN KAPRADINY (Čepelková), SKALPEL, PROSÍM (babka) a naposledy ANTONYHO ŠANCE (Valoušková).

V této době vytvořila dvě nejvýznamnější úlohy nerozhodné a otravné stěhující se Anežky Jechlové ve Smoljakově a Podskalského komedii KULOVÝ BLESK (1978) a slídivé a zároveň starostlivé tety Hrabětové v komedii VESNIČKO MÁ, STŘEDISKOVÁ (1985) Jiřího Menzela.

Pouze několikrát získala možnost okusit i práci pro televizní inscenaci – jako matka Karly Hlinové (Jiřina Bohdalová) ve Filipově dramatu KAT NEPOČKÁ (1971) atd.; seriály – starší žena ve Vorlíčkově dětské ARABELE (1979), paní v ZOO v Novákově DYNASTII NOVÁKŮ (1981) či sousedka penzisty Konůpka (Ladislav Pešek) v SANITCE (1984). Jiřího Adamce; a zábavný pořad KOMIK A JEHO SVĚT (1990). Ryze filmová herečka Milada Ježková zemřela 4. května 1994 v Praze před čtyřiaosmdesátými narozeninami.

Jaroslav "krib" Lopour