Pilar Velázquez

Pilar Velázquez se narodila 13. února 1946 v Madridu, jako María del Pilar Velázquez Llorente. Od útlého věku měla vášeň pro povolání herečky. Měla ráda tanec a chtěla se přihlásit do taneční školy Monteleón, kolem které každý den procházela. Pro rodinu to bylo ale nemyslitelné a neobvyklé. Mezitím dostudovala střední školu a chodila na kurzy angličtiny. Téměř denně chodila se svou kamarádkou Alicií San Miguel do kina či divadla. Ke svému vytouženému herectví se, jak sama říká, dostala prostřednictvím náhody života. Pilar měla velmi dobrý vztah s rodinou Rabal, a jednoho dne jí Damian informoval, že by mohla vstoupit do nové divadelní sezóny v Teatro Español. Po konkurzu jí byla nabídka předložena. Rychle informovala o této skutečnosti doma, ale zpráva nebyla přijata moc dobře. Pilar si však pevně stála za svou vášní a chtěla se herectví věnovat profesionálně. Nabídku tedy přijala. První člověk, který jí dal příležitost, byl režisér Miguel Narros. Ačkoli se jednalo o malou roli, Pilar za ní byla vděčná.

První výraznější rolí byla v dramatické hře CAMINOS DE DAMASCO v Teatro Español roku 1964. Její umělecká kariéra  pokračovala s divadelním repertoárem, který zahrnuje autory, jako je Don Ramon de la Cruz, Vélez de Guevara či Lope de Vega. Později, zejména v šedesátých a sedmdesátých letech minulého století, pak vytvořila velké množství filmových rolí. Od osmdesátých let se častěji objevuje na televizní obrazovce. Na televizní obrazovce začínala Pilar v roce 1966, když měla menší role v seriálech jako NOVELA (1966) či TIEMPO Y HORA (1966). Později se představila v úspěšném seriálu CURRO JIMÉNEZ (1977), jako Luisa, v epizodách EL SECUESTRO a EL BARGUERO DE CANTILLANA. Jako Begoňa hrála v televizním seriálu AL SALIR DE CLASE (1997). Jako Isabel García pak hrála v jedné epizodě seriálu PARAÍSO (2002).

Na divadelních prknech se Pilar „neztratila" ani po mnoha natočených filmech a úspěšně se zde znovu objevuje i v novém tisíciletí. Jsou to hry jako USTED TIENE OJOS DE MUJER FATAL (2002) od Jardiela Poncela, dále LAS MUJERES DE JACK (2000) Neila Simona. Velký úspěch sklízela ve hře LA NOCHE DE LA IGUANA (2009) v roli Maxime Faulk. Tato role jí velice bavila, neboť dle jejích slov se jedná o ženu s mnoha tvářemi: veselá, okouzlující, smyslná, vášnivá a bez zábran. Žena, která řeší své problémy po svém, je drzá, dokáže pobavit a je závislá na sexu.

Jako Mayte Alear, se poprvé představila Pilar na filmovém plátně roku 1967, v muzikálu CODO CON CODO. O rok později hrála v komediích OPERACIÓN MATA HARI a EL BALDIRI DE LA COSTA. Zpočátku filmové kariéra hrála více v komediích jako třeba LOS CHICOS CON LAS CHICAS (1967), LAS NENAS DEL MINI-MINI (1969) nebo SESSO IN TESTA (1974). Svou „stopu" krásné tmavovlásky, zanechala Pilar ve westernech. Poprvé hrála pod pseudonymem Pilar Vela v Castellariho komediálním westernu I TRE CHE SCONVOLSERO IL WEST (VADO, VEDO E SPARO) 1968. V roli Isabelly Carrasco hrála v dalším „spaghetti" snímku IL PISTOLERO DELL´AVE MARIA (1969). Z dalších westernů možno jmenovat MANOS TORPES (1970), THE ARIZONA KID (1970), UOMO AVVISATO MEZZO AMMAZZATO....PAROLA DI SPIRITO SANTO (1972) či I SENZA DIO (1972). Rovněž tak další velmi populární žánr této doby, giallo, nezůstal bez účasti Pilar. Svůj šarm ukázala v giallu RAGAZZA TUTTA NUDA ASSASSINATA NEL PARCO (1972) v roli Catherine Wallenberger. Další giallo UN BIANCO VESTITO PER MARIALÉ (1972) a role Mercedes jsou zaměřeny zejména na její nahotu.

V ostatních žánrech patří mezi významnější filmy válečný snímek I LEOPARDI DI CHURCHILL – 1970 (role Elise), mexické drama EL CRISTO DEL OCÉANO – 1971 (role Carmen), italský snímek PAOLO IL CALDO – 1973 (role Ester) či role Charo ve filmu TATUAJE (1978). Jako Silvia hrála v dramatu Germána Lorenta STRIPTEASE (1976) a jednu z hlavních postav vytvořila v dalším dramatu UNA FAMILIA DECENTE (1978). Hlavní roli Barbary si zahrála ve filmu VIVI RAGAZZA VIVI! (1971), kdy hrála v zamilované dvojici po boku Alda Reggianiho. V lehce erotickém filmu LA MUJER DE LA TIERRA CALIENTE (1978) s Laurou Gemser, hrála Pilar Mónicu. Z novějších filmů hrála Pilar například v dramatu LA BUENA VOZ (2006).

Roku 1979 se vdala za španělského hudebníka a příležitostného herce Miguela Gallarda (*29.9.1950). 16. ledna 1981 se jim narodil syn Alejandro a Pilar svět filmu v podstatě opustila. Po návratu v devadesátých letech, se zaměřila převážně již jen na televizi a divadlo. S Miguelem se rozvedli a on později (11.11.2005) zemřel. V sedmdesátých letech byla Pilar také vyhledávaným objektem fotografů a její krásné fotky lze najít například v časopise Fotogramas z března 1977. V roce 1976 byla moderátorkou programu PALMARÉS na španělské televizní obrazovce.

Jako divák má Pilar ráda všechny druhy filmových žánrů i všech národností. Kino je podle ní univerzální jazyk, který vyjadřuje emoce prostřednictvím příběhů a je nutné si je správně vychutnat. Sama Pilar obvykle sleduje filmy v původním znění, protože je nejlepší slyšet původní hlasy herců. Její oblíbený a prý skvělý herec je Kenneth Branagh (*10.12.1960). Na dotaz, zda jí nějak v pozdější kariéře ovlivnily „nahé scény" odpovídá Pilar: „V žádném případě negativně. Bylo to moje rozhodnutí.  Celé týmy byly vždy velmi profesionální a s herečkami se jednalo s respektem. Tyto scény byly někdy více, někdy méně stydlivé, ale je pravda, že je to přirozenost. Teď, když vidím nějaký starý film tohoto druhu, je to legrační".

Petr "Hennes" Hennebichler