foto

Antonín Dvořák

  • nar. 8.9.1841
    Nelahozeves, Rakouské císařství
  • zem. 1.5.1904 (62 let)
    Praha, Čechy, Rakousko-Uhersko

Biografie

Malý Toník Dvořák se narodil ve středu 8.9. léta Páně 1841 v Nelahozevsi, malé vísce kousek nad Prahou, v rodině nepříliš zámožného hospodského a řezníka Františka Dvořáka. Podle tehdejších zvyků se měl, jakožto prvorozený syn, v budoucnu ujmout rodinného řemesla. Ovšem již v dětství nebylo možné přehlédnout Toníkův zjevný hudební talent. Od dvanácti let se mu věnoval (na místní poměry) vynikající hudební pedagog Antonín Liebsmann, který nakonec Dvořákova otce přesvědčil, aby svého mimořádně talentovaného syna poslal studovat do Prahy. Otec po delším přemýšlení svolil.

Varhanická škola, oficiálně nazývaná "Ustav pro církevní hudbu", byla šťastnou volbou. Její materiální vybavenost byla sice tragická (několik studených vlhkých místností a jedny staré varhany), nicméně škola krom výuky hry na varhany vyučovala i kompozici a hudební teorii vůbec, což bylo pro Dvořákovu budoucí skladatelskou kariéru nesmírně důležité. Čerstvě šestnáctiletý Antonín nicméně nemohl počítat s hmotnou podporou rodiny a během studií se protloukal jak mohl - finančně si přilepšoval hraním na violu v nejrůznějších kapelách, případně kondicemi v rodinách zámožných obchodníků.

Po skončení studia (1859) nebyl přijat na vytoužené místo varhaníka. Bez příjmu však nezůstal - jako člen Komzákovy kapely nastoupil na stálý úvazek do orchestru Prozatímního divadla, kde pod vedením Bedřicha Smetany přirozeným způsobem nasával veškerý soudobý hudební repertoár. V orchestru divadla nakonec působil celých 15 let. V té době se pokoušel komponovat své první skladby. Řada z nich se do dnešních dnů nedochovala, sebekritický autor většinu raných skladeb dobrovolně zničil. Přesto některá jeho díla již byla pozitivně přijata pražským publikem, kupříkladu premiéru třetí symfonie dirigoval sám Smetana.

Zřejmě osud přivedl Dvořáka do rodiny zámožného pražského zlatníka Jana Čermáka. Antonín se zamiloval do Čermákovy starší dcery Josefíny, toho času známé pražské herečky. Josefína jeho city neopětovala. Dvořák odmítnutí gentlemansky přijal a s Josefínou ho následně pojilo celoživotní hluboké přátelství. Antonín však dlouho svobodný nezůstal, brzy velmi sblížil s Josefíninou mladší sestrou Annou. Otec Čermák jejich vztahu nepřál, ke svatbě (1873) svolil až ve chvíli, kdy se provalilo že Anna je těhotná, mladý pár však vydědil.

Finanční situace manželů Dvořákových, kterým se brzy narodily tři děti (Otakárek, Josefka, Růženka), byla velmi špatná. Rodinu navíc hluboce zasáhla těžko uvěřitelná tragedie - během dvou let (1875 - 77) všechny tři děti zemřely. Hluboce věřící Dvořák se s tragedií vyrovnal kompozicí oratoria Stabat Mater op.58. Velkolepé dílo, pojednávající o utrpení Kristovy matky stojící pod křížem, na kterém umírá její syn, bylo velkým zlomem.

Další zásadní umělecký zlom následoval poté, kdy si Dvořák zažádal o udělení rakouského státního stipendia pro nemajetné talentované umělce. V porotě totiž zasedal sám veliký Johannes Brahms, další z hudebních velikánů 19 století. Nejen že zařídil, aby neznámý český umělec obdržel v následujících pěti letech stipendium v maximální možné výši, ale nezištně doporučil Dvořáka i svému berlínskému nakladateli Fritzi Simrockovi. Ten nejprve vydal tiskem starší Dvořákovo dílo Moravské dvojzpěvy a následně Dvořáka inspiroval ke kompozici skladeb pro čtyřruční klavír na motivy českých či obecně slovanských lidových tanců. Dvořáka objednávka nadchla a v krátkém čase složil dílo mimořádných kvalit - Slovanské tance op.46.

Úspěch obou vydaných děl byl fenomenální. Citujme z dobové recenze od uznávaného berlínského kritika Louise Ehlerta, která vše spustila: „...Mrzutě jsem seděl jednoho dne zahrabán v kupě hudebních novinek, oko i duch můj zápasily již s mdlobou pod dojmem prázdné, lhostejné, zkrátka bezvýznamné hudby, když tu náhle dvě díla od neznámého mi dosud skladatele zaujala veškerou mou pozornost: Slovanské tance pro klavír na čtyři ruce, a Moravské písně, třináct dvojzpěvů pro soprán a alt od Antona Dvoraka – čti Dworschak. Skladatel je Čech, žije v Praze a ještě prý před několika lety byl prvním violistou v tamní opeře..."

A následovalo: "...Když jsem Dvojzpěvy i Tance pročítal, bylo mi kolem srdce, jako bych viděl krásné dívky házející po sobě vonnými květy, na nichž se ještě třpytí rosa. Netvrdím, že zde již máme kus génia, k tomu musíme vyčkat dalších děl, ale setkáváme se s něčím potěšitelným, a toho je nám velmi třeba. Mužové, kteří nás v současné době nejvíce zajímají, jsou tak strašně vážní. Musíme je studovat, a když jsme je prostudovali, musíme si koupit revolver, abychom své mínění o nich mohli hájit. Jaké by to bylo blaho, kdyby se zase jednou objevil hudebník tak nesporný jako nesporné je jaro! Kdo na veřejné cestě najde nějaký skvost, má povinnost svůj nález oznámit. Žádám, aby se na tuto informaci pohlíželo z tohoto hlediska..."

Z Dvořáka se takřka přes noc stal evropsky proslulý skladatel. Stabat Mater okouzlila Anglii a Dvořák byl pozván, aby své dílo osobně dirigoval v londýnské Royal Albert Hall. Úspěch provedení byl velkolepý a Dvořák byl náhle zavalen objednávkami na nová díla. Mohl si proto dovolit opustit místo varhaníka a od nynějška se mohl zcela věnovat už jen kompozici - luxus, o jakém se mu před několika lety ani nesnilo. Dlužno podotknout, že Simrock sice Dvořáka (na české poměry) platil báječně, v porovnání s ostatními hudebními velikány ho pěkně škubal - Brahmsovi za jeho symfonie platil mnohonásobky toho co Dvořákovi.

A manželům Dvořákovým se jako mávnutím kouzelného proutku začalo dařit i v osobním životě - postupně se jim narodilo dalších šest dětí (Otílie, Anna, Magdalena, Antonín, znovu Otakar, Aloisie), které se všechny dožily dospělosti. Na manžele Dvořákovy si vzpomněla i švagrová Josefína, nyní provdaná hraběnka Kounicová. Manželovi navrhla, aby Dvořákům levně prodal zemědělské stavení na okraji jejich zámeckého parku, které by si skladatel mohl přestavět na letní sídlo. Dvořák, jakožto rodilý venkovan, s radostí souhlasil. Na Vysoké u Příbrami pak trávil každé léto a na Vysoké tak vznikl bezpočet mistrovských děl - díla symfonická, překrásný Houslový koncert op.53, velká díla komorní i oratorní. Dvořákova studnice hudebních nápadů byla bezedná a mistr chrlil jedno dílo za druhým.

S blížící se padesátkou Dvořák, nyní světově uznávaný skladatel, přijal místo profesora kompozice na pražské konzervatoři. V téže době obdržel čestné doktoráty na pražské univerzitě a na proslulé univerzitě v Cambridgi. Při přebírání doktorátu v Cambridgi ho osobně oslovila prezidentka Americké národní konzervatoře v New Yorku Jeanette Thurber, známá mecenáška umění, s velkolepou nabídkou - místo ředitele konzervatoře a královský plat k tomu. Dvořák váhal, právě přijal místo na pražské konzervatoři a hned by ho měl opustit? Argumenty pro přijetí nabídky však převážily - dr.Dvořák bude zcela zbaven administrativních záležitostí a bude se věnovat jen výuce kompozice. To vše za plat 30x (!!) vyšší, než který by dostával v Praze. Po delším váhání Dvořák smlouvu podepsal (1892).

Do Ameriky celá rodina necestovala, většina potomků zůstala doma, otce s matkou doprovázely jen dvě děti, o zbytek se v Čechách starala bezdětná švagrová Josefína. Poslední osobou, která s Dvořákovými cestovala za oceán, byl student pražské konzervatoře, Čechoameričan Josef Kovařík, který se stal mistrovým nezbytným pobočníkem a díky jehož pozdějším zápiskům je celý Dvořákův americký pobyt podrobně zmapován.

Dvořákovi se v Americe dostalo vřelého přijetí. První školní rok byl idylický a na přelomu zimy a jara roku 1893 začal komponovat dílo, do kterého vtiskl své první zážitky z pobytu v zámoří. Především chtěl tehdejší hluboce rasistickou americkou společnost přesvědčit, že tzv. plantážní melodie černých otroků by mohly položit základ americké hudební škole. Podrážděné kritiky ignoroval a během několika měsíců stvořil dílo, které je dnes zřejmě celosvětově nejhranější symfonií vůbec - Symfonii č.9, e moll, op. 95, Z nového světa. Protože se však blížily letní prázdniny, uvedení bylo odsunuto na pozdější dobu. Mistr musel řešit dilema - jak strávit následující tři měsíce? Nejprve plánoval návrat do Čech, ale po čase se nechal Josefem Kovaříkem přesvědčit, aby místo zdlouhavé čtrnáctidenní plavby do Evropy dal přednost výletu do jeho rodné vísky Spillville ve státě Iowa, ve které žije početná česká komunita.

Dvořák, s postupujícím věkem stále více trpící záchvaty agorafobie, hektickému životu New Yorku stále nepřivykl. Ve Spillville našel plnohodnotnou náhradu za Vysokou. Nadšený z báječného přijetí českými emigranty, zkomponoval několik radostně hravých komorních děl (kvartet op.96, kvintet op.97...). Během prázdninového pobytu přijal i delegaci krajanů z Chicaga a nechal se přesvědčit, aby navštívil světovou výstavu a uvedl tam svá díla. Na světové výstavě se setkal i s Edisonem a byl fascinován vynálezem fonografu.

Začátek nového školního roku zdaleka idylický nebyl - naplno vypukla ekonomická krize, paní Thurber se náhle nedostávalo finančních prostředků na provoz konzervatoře. V trudné atmosféře započaly první zkoušky nové symfonie. Její provedení Dvořák svěřil dirigentu New Yorské filharmonie Antonu Seidlovi. Premiéra se uskutečnila 16.12.1892 v Carnegie Hall a jednalo se bezpochyby o největší Dvořákův umělecký triumf vůbec - nadšené publikum aplaudovalo po každé větě. Druhý den byl dobový americký tisk zahlcen nekriticky nadšenými recenzemi a z Dvořáka se stala nezpochybnitelná celebrita, tak jak je známe z dnešní doby - téměř se nemohou projít po ulici. A skladatel už v té době uměl úspěch prodat - Simrockovi v dopise sdělil souhrnnou cenu za všechny své americké skladby a lakomý nakladatel bez reptání zaplatil celou sumu, kterou si Dvořák nadiktoval.

Po skončení druhého školního roku se Dvořák na léto 1894 vrací do Evropy. Ačkoli měl původně v úmyslu se do zámoří již nikdy nevrátit (jedním z důvodů byla nedoplacená mzda), nakonec se nechal paní Thurber zlomit a po prázdninách se do Ameriky opět vrací. Brzy po příjezdu zjištuje, že to nebyla šťastná volba. Finanční situace paní Thurber se nezlepšila a vyhlídky do budoucna též nevypadají růžově. Rozmrzen obtížnou situací skládá další zcela mimořádné dílo - Koncert h moll pro violoncello a orchestr op. 104. Ačkoliv violoncello jako nástroj neměl příliš v oblibě, nakonec si ho právě pro jeho charakteristický zvuk vybral ("...nahoře mečí, dole bučí, ale uprostřed je to učiněný stesk..."), aby do něj vložil všechny své deprese. Vzniklo dílo, které je základním pilířem repertoáru všech světových violoncellistů a dodnes je všeobecně uznáváno jako nejkrásnější dílo, které bylo pro tento nástroj zkomponováno.

Když se ekonomická situace na konzervatoři ani během školního roku nezlepšila, Dvořák si nechal zkrátit úvazek a počátkem jara roku 1895 se natrvalo vrátil do Evropy. Brzy po návratu umírá švagrová Josefína Kounicová, stihl tak aspoň poslední rozloučení s celoživotní platonickou láskou. Na podzim opět nastupuje na pražskou konzervatoř. V lednu následujícího roku odřídí první koncert nově vzniklé České filharmonie. V březnu 1897 umírá Dvořákův celoživotní přítel a patron Johannes Brahms.

V závěrečné etapě svého života se Dvořák pokouší uspět v jediné hudební formě, ve které ještě úplně neprorazil - v opeře. A daří se mu to díky světoznámé Rusalce, kterou složil na libreto Jaroslava Kvapila (1901). Posledním Dvořákovým dílem je opera Armida, jejíž premiéru (25.3.1904) musel ze zdravotních důvodů opustit. Dr. Antonín Dvořák, jeden z největších hudebních skladatelů všech dob, umírá ve svém pražském bytě v neděli 1.5.1904.

Tom "packa" Rösner

Skladatelská filmografie

Filmy

2016 Die Berliner Philharmoniker spielen Dvoraks Slawische Tänze (koncert)
Silvesterkonzert der Berliner Philharmoniker 2016 (koncert)
2014 Dvořák: Rusalka (divadelní záznam)
2013 Donšajni
2002 Rusalka (divadelní záznam)
1986 Rusalka
1977 Rusalka
1975 Rusalka (TV film)
1962 Rusalka
1960 Rusalka (TV film)

Dokumentární

2018 Antonín Dvořák - Moravské dvojzpěvy (koncert)
2013 Pražská nádraží (TV seriál)
2010 Weemoed & wildernis
2007 Vzpomínka na Jarmilu Novotnou (TV film)
2003 Hudební toulky s Ladislavem Smoljakem (TV seriál)
2001 České pěvkyně v Americe (TV film)

TV pořady

1999 Haló, hudba (TV pořad)
1984 Slavné hlasy opery Národního divadla (TV pořad)
 
Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace