Sara Lezana

5. března 1948, se v Madridu narodila Sara Lezana Mínguez, která se ve filmové branži prezentovala jednoduše pod jménem Sara Lezana. Její filmová kariéra je datována přibližně mezi roky 1962 až 1982 a dvaceti rokům, odpovídá i přibližných dvacet rolí. Herectví bylo pro Saru spíše doplňkem, to v čem vynikala, byl tanec. Sara byla klasickou tanečnicí španělského flamenca. Již vrozený talent zdokonalila jako student taneční školy (Escuela de danza Amor de Dios), kde jí vedl Don Juan María Bourio. Svůj taneční debut měla Sara již ve dvanácti letech v Teatro Valle Inclán de Madrid v baletu LA HISTORIA DE LOS TARANTOS (Alfredo Mañas).

Filmovým debutem se pro ni stává role Juany. Tento snímek získal několik ocenění a byl nominován i na Oscara. Film o lásce dvou lidí ze dvou soupeřících romských rodin, se jmenuje LOS TARANTOS (1963). Patnáctiletá Sara je již v té době krásnou typickou Španělkou. Carmen Amaya je pro ni velkou osobností a vzorem tance flamenca a rovnou při debutu se spolu setkávají. Bohužel, tento rok kariéra Sary začíná a Carmen končí, tato slavná cikánská tanečnice umírá v listopadu 1963 v pouhých 45 letech.  Western DUELLO NEL TEXAS, se stal v roce 1963 dalším filmem s účastí Sary, v roli Lisy Martinez.

V roce 1965 hrála Sara v dalších westernech JOAGUÍN MURRIETA v roli Rosity Murriety a UNCAS, EL FIN DE UNA RAZA v roli Cory Munro. Další filmové role dostala Sara v dramatech LA BUSCA (1966) a EL FILO DEL MIEDO (1967). Po sedmileté odmlce, v roce 1974, se tanečnice Sara objevuje v televizním pořadu SEŇORAS Y SEŇORES! (1973-1976). Na televizní obrazovce ztvárnila v tento rok také malou roli v epizodě LA BUENAVENTURA ze seriálu CUENTOS Y LEYENDAS (1968-1976). José Luis Sáenz de Heredia využívá talent Sary v muzikálu CUANDO LOS NIŇOS VIENEN DE MARSELLA (1974).

O dva roky později, tedy roku 1976 dostává Sara svou velkou šanci hlavní rolí Carmen ve filmu Julia Diamanteho LA CARMEN. Další hlavní roli vytvořila Sara o rok později ve filmu PECADO MORTAL, který ale nebyl žádným velkým hitem, zřejmě z nedostatku financí, s chudými exteriéry (zámek a nic jiného) i s poměrně omezeným interiérem. Sara si zahrála dvakrát v příbězích o slavném španělském zbojníkovi. Roku 1977 se objevila v jedné epizodě televizního seriálu CURRO JIMÉNEZ a o rok později v roli Araceli hrála ve filmu AVISA A CURRO JIMÉNEZ.

I v dalších letech dostávala role výraznější jako Andrea ve filmu DONDE HAY PATRÓN... (1978) či Lola ve filmu LA SOMBRA DE UN RECUERDO (1978). Jedna z nejznámějších rolí je jistě Doňa Aurora v historickém filmu plném nahoty EL CAMINANTE (1979). Pod filmem je podepsán Paul Naschy. Kariéru herectví ukončila Sara roku 1982, když se podílela na natáčení dobrodružného televizního seriálu LA MÁSCARA NEGRA.

Po ukončení filmování se Sara věnovala výhradně flamencu. V roce 1994 si otevřela vlastní společnost „CASA SARA" zaměřenou právě na tento tanec. Dnes vede úspěšně nové tanečníky v baletu „Ballet Flamenco de Madrid". Tato společnost, byla založena v roce 2001 jako nezávislá divadelní společnost a v listopadu 2009 byla přeměněna na kulturní neziskovou organizaci. V tanci je Sara účastnicí jednoho rekordu, když v roce 1968 vytvořila svou vlastní taneční skupinu, se kterou v průběhu 70. a 80. let cestovala po světě (Japonsko, USA, Kanada, Jižní Amerika, Evropa, ...). Toto turné, bylo jedním z nejdelších, ke kterému došlo ve dvacátém století. Trvalo totiž několik let, což je dnes již něco nemyslitelného. V roce 2009 vydala Sara antologii španělského tance flamenco.

Nejnovějším dílem společnosti Ballet Flamenco de Madrid je SENTIMIENTO FLAMENCO, ve kterém vystupuje šest tanečníků, čtyři hudebníci pod taktovkou José Martího a choreografie pochází samozřejmě od Sary. „Dáváme šanci vidět flamenco za přijatelné ceny ve všech běžných divadlech. Vše se dělá bez jakýchkoli dotací, jsme 100% soukromá společnost. Sama nechápu, že město nechce ani trochu financovat tuto společnost, vždyť flamenco je naše „ochranná známka" a Španělsko se tím prezentuje po celém světě", řekla v jednom rohovoru Sara. Dále o flamencu dodává: „Díky všem, kteří se chtěli naučit zpívat a tančit, se španělština stala módním jazykem a průmysl vydělával také (kostýmy, kastaněty, kytary atd.). Využili jsme toho, ale tohle dělají všichni. Ovšem jsou tu i negativní věci. Podívejte se, co Američané udělali s jazzem, exportovali ho do celého světa a teď tam není místo, kde by byl jazzový festival".

Petr "Hennes" Hennebichler