Eva Kubešová

Eva Kubešová se narodila jako Eva Křížová 22. prosince 1925 v Bedřichově u Jihlavy. Už jako dítě se věnovala tanci v soukromé škole. Herecky započala působit u ochotníků v Jihlavě (1940 – 1941). Studia na jihlavském reálném gymnáziu ale nedokončila (nacisté ho uzavřeli kvůli odbojným profesorům) a po soukromé přípravě u Marie Walterové krátce studovala Státní konzervatoř v Brně (1942) u profesorky Zdeňky Gräfové.

Jihlavská aféra jí nedovolila dokončit konzervatoř, přešla rovnou do herecké praxe. Byla herečkou Komorních her Radosti ze života (1942 – 1943), nápovědou a členkou baletního souboru Českého lidového divadla (1943 – 1944) a ještě na sklonku okupace odešla do Třebíče a Jihlavy.

V těchto městech hrála v Horáckém divadle (1944 – 1948), s přestávkami, kdy byla v totálním nasazení (1944 – 1945) a kdy se věnovala mateřským povinnostem (1946). Se svým prvním manželem (tehdy byla provdaná jako Eva Tomková) odešla zpět do Brna, kde se stala herečkou mj. Svobodného divadla (1. 8. 1948 – 31. 7. 1949) a Státního divadla (1. 9. 1949 – 1961).

Hereckou kariéru opět na léta 1952 – 1954 přerušila z rodinných důvodů. Vždy svou rodinu upřednostňovala před hereckou dráhou. Proto opustila po druhém sňatku aktivní jevištní herectví a odešla za manželem do Prahy, stala se členkou hereckého studia Československého státního filmu (1961 – 1963) a věnovala se jen filmu (1963 – 1967).

Profesní dráhu ukončila až v Československé televizi Praha jako pracovnice Hlavní redakce literárního vysílání a později jako koordinátorka práce dramaturgických týmů Hlavní redakce dramatického vysílání pod vedením Antonína Dvořáka (1967 – 1979). Po těžké nemoci odešla 1979 definitivně do soukromí.

Jako divadelní herečka tvořila charakterní mladé hrdinky a velké dramatické postavy, kde využitkovala svůj výrazový i herecký potenciál: „Srdce v bouři“ (Olga), „Vesnický fotograf“ (Bosilka), „Lev na náměstí“ (Mimi), „Jan Žižka“ (Měšťanka), „Puškin“ (Jelizaveta), „Lucerna“ (Hanička), „Zkrocení zlé ženy“ (Blanka), „Táňa“ (Táňa), „Škola pomluv“ (Marie), „Othello“ (Desdemona) nebo „Caesar a Kleopatra“ (Kleopatra).

Ve druhé polovině 50. let ještě stihla sehrát Angelinu („Lež má dlouhé nohy“), Xenii („Přelom“), Kuklu („Ze života hmyzu“), Zuzku („Srpnová neděle“), Leonoru („Nemám čas“), Helenku („Pohádka máje“) či Dívku ze snu („Totální kuropění“) atp. Kubešová se do české kinematografie poprvé dostala až během svého druhého angažmá v Brně.

Debutovala jako milá amerického novináře Normana Collinse (Jožka Stoklasa) v Sísově krátkém filmu DÝMKA MÍRU (1949) a namluvila komentář k dalšímu krátkému filmu Miloše Wasserbauera PIONÝR (1951). Poté se v první polovině 50. let konečně objevovala v dlouhých hraných filmech, v agitkách jako redaktorka Alena Kopecká (ZÍTRA SE BUDE TANČIT VŠUDE, 1952), dělnice Marie Dorňáková (BOTOSTROJ, 1954) a Helena Bušková, alias Irena Vágnerová (DNES VEČER VŠECHNO SKONČÍ, 1954).

Kromě těchto problematických, avšak hlavních, hereckých příležitostí tvořila během své brněnské etapy ještě úlohy milé Toničky ve Weissově dramatu MŮJ PŘÍTEL FABIÁN (1953), účetní Ivany Bartákové ve VĚTRNÉ HOŘE (1955) Jiřího Sequense, Hedviky v Machově HOŘKÉ LÁSCE (1958), manželky SNB Maška (Stanislav Remunda) v KŘIŽOVATKÁCH (1959) Pavla Blumenfelda a též seržantky VB Jindřišky Hůrkové v kriminálce Vladimíra Čecha 105% ALIBI (1959).

Jako čistě filmová herečka v 60. letech byla švadlenou (STRAKATÍ ANDĚLÉ, 1964), úřednicí Růženou Kafkovou (ÚPLNĚ VYŘÍZENÝ CHLAP, 1965), herečkou Helenou Dvořákovou (ALIBI NA VODĚ, 1965), Dufkovou (UKRADENÁ VZDUCHOLOĎ, 1966) a naposled Martou Holou (DŮM ZTRACENÝCH DUŠÍ, 1967). Od roku 1967 už ve filmu nikdy nehrála.

Kromě filmu a divadla se po herecké stránce Eva Kubešová realizovala také v rozhlase (tř. „Pygmalión“, „Lukullův výslech“, „Spolek mladých“ apod.) a v televizi. Druhým manželem Evy Kubešové byl od roku 1960 spisovatel, scenárista a krátce ústřední ředitel Československého státního filmu (1954 – 1959) Jiří Marek (1914 – 1994).

S mužem napsala Kubešová scénář k televiznímu filmu ŠTĚDRÝ VEČER PANA RADY VACÁTKA (1972) režiséra Jiřího Sequense. Po úmrtí manžela herečka Eva Kubešová zapadla do naprostého zapomnění. Tak také zemřela 7. prosince 1999 v Praze, krátce před svými sedmdesátými čtvrtými narozeninami. Její datum úmrtí bylo prakticky třináct let neznámé.

Jaroslav "krib" Lopour