Václav Babka

Václav Babka se narodil 11. srpna 1927 v Praze. V pražské Walterově továrně na letecké motory se vyučil soustružníkem a během války byl v totálním nasazení. Ovšem zvítězila láska po divadle, kterou zdědil po rodičích. A na sklonku okupace se stal elévem královéhradecké kočovné divadelní společnosti Bohuše Boka.

Poté už jako profesionál začínal ve Středočeském divadle Mladá Boleslav (1945 – 1949), po vojenské prezenční službě v Armádním uměleckém souboru Víta Nejedlého (1949 – 1951) setrval na dlouhá léta ve zlínském Divadle pracujících (1951 – 1962) a až do odchodu na penzi v Divadle Oldřicha Stibora v Olomouci (srpen 1962 – 1987).

Po odchodu na odpočinek se již na divadelní prkna nevrátil. Václav Babka byl charakterním hercem, jenž se nejlépe přetvořil v českém klasickém dramatickém a komediálním repertoáru. Objevil se téměř ve dvou stovkách titulů, ztvárňoval od těch titulních a až po ty miniaturní. Vyniklo jeho charakterizační herectví, malá postava, mimické schopnosti a umění.

Na začátku se objevil třeba jako Důstojník („Vlci“), Alamír („Strakonický dudák“), Grumio („Zkrocení zlé ženy“), Sluha („Velbloud uchem jehly“), Koťátko („Dobrý voják Švejk“), Dobčinský a Anton Dmuchanovský („Revizor“), Pučálka („Městečko na dlani“), Sir John Falstaff („Veselé paničky windsorské“), Sganarell („Don Juan“), Konsul („R. U. R.“), Evžen („Vajíčko“), Maškara („Konec masopustu“) i Klubko („Sen noci svatojánské“).

V pozdějším období mohl vtělit své vyzrálé charakterní herectví do inscenací „Naši furianti“ (Švec Josef Habršperk a Petr Dubský), „Tartuffe“ (Pan Loyal), „Hrátky s čertem“ (Loupežník Sarka – Farka), „Fuente Ovejuna“ (Alonso), „Zlý jelen“ (Lelek), „Jak se vám líbí“ (Prubík), „Žebrácká opera“ (Walter), „Paličova dcera“ (Prokop), „Oldřich a Božena“ (Doman), „Křišťálová noc“ (Alois Struna), „Kutnohorští havíři“ (Holý), „Škola pomluv“ (Sir Frank), „Hadrián z Římsů“ (Srpoš), „Romeo a Julie“ (Petr), „Obchodník s deštěm“ (Šerif T.), „Slaměný klobouk“ (Tchán Nonancourt), „Marie Stuartovna“ (G. Talbot), „Tři sestry“ (Ferapont), „Svatá Jana“ (Bratr Martin Ladvenu), „Dalskabáty, hříšná ves“ (JUDr. Belfegor), „Král Lear“ (Stařec) aj.

I přes mimopražská angažmá využívali filmaři Václava Babku celkem často. Až na několik výjimek to byly spíše epizodky. Do konce 60. let byl mužem s alkoholem (krátké NEDĚLNÍ DOSTAVENÍČKO), tatínkem (TOUHA), vězněm (PŘEŽIL JSEM SVOU SMRT), seržantem (PROCESÍ K PANENCE), strážmistrem SNB (AŽ PŘIJDE KOCOUR), předsedou ZR (DÉLKA POLIBKU DEVADESÁT), kormidelníkem Evansem (UKRADENÁ VZDUCHOLOĎ), strážmistrem VB (KOČKY NEBEREM), opět strážmistrem SNB Nohejlem (TÁŇA A DVA PISTOLNÍCI), krejčím Frantou zvaným Lampa (VŠICHNI DOBŘÍ RODÁCI), Otcem (DEN SEDMÝ – OSMÁ NOC), vrátným (DOSPĚLÁCI MŮŽOU VŠECHNO) a znova otcem (MLČENÍ MUŽŮ).

Od začátku sedmdesátých let se Václav Babka objevil do let devadesátých ve filmech KAPITÁN KORDA a LIŠÁCI – MYŠÁCI A ŠIBENIČÁK (učitel), PSI A LIDÉ (titulní Šantala), RODEO (otec), O SNĚHURCE (titulní učitel Smetáček), MUŽ Z LONDÝNA (kasař Fifka), ŠKAREDÁ DĚDINA (vysloužilec Jurga), TAK LÁSKA ZAČÍNÁ… (Prejza), PARTA HIC (titulní předseda R. Janeček), PROČ NEVĚŘIT NA ZÁZRAKY (švec Josef Mráz), O MORAVSKÉ ZEMI (Štěpán Zpěvák), NEKONEČNÁ – NEVYSTUPOVAT (správce Břitva), STOPAŘ (poštmistr Hlobil), ČÍSTÁ ŘEKA (muž na lavičce), TVÁŘ ZA SKLEM (Straka), OPERA VE VINICI (předseda), VINOBRANÍ (úředník), VÝBUCH BUDE V PĚT (školník Hnízdo), KAM PÁNOVÉ, KAM JDETE? (Pešta), ZVLÁŠTNÍ BYTOSTI (Martin), BYLI JSME TO MY? (Kábl) či KONTO SEPARATO (Pán).

Výrazně se objevil ve slovenských RŮŽOVÉ SNY (Babiak) a JÁ MILUJEM, TY MILUJEŠ (Albín). Spolupracoval též s rozhlasem, dabingem, televizními filmy (PŘÍBĚH MUŽE, KTERÝ MILOVAL ŽENU, ŠÉFE, JDEME NA TO!, VĚČNÝ TULÁK, MIMOŘÁDNÝ PŘÍPAD, ZLATNÍK ONDRA apod.) a taktéž se seriály (př. SPADLA Z OBLAKOV, JEDNO MÁLÉ SÍDLISKO, STAVY RACHOTÍ, ARABELA SE VRACÍ ANEB RUMBURAK KRÁLEM ŘÍŠE POHÁDEK, O ZVÍŘATECH A LIDECH, ARROWSMITH nebo HŘÍŠNÍ LIDÉ MĚSTA BRNĚNSKÉHO).

Obdržel Cenu Senior Prix (1997) a Cenu města Olomouce za rok 2006 v oblasti dramatického umění (2007). Před smrtí však trpěl zdravotními problémy. Václav Babka zemřel na selhání srdce 1. července 2010 v Olomouci, více jak měsíc před třiaosmdesátými narozeninami.

Jaroslav "krib" Lopour