Nina Popelíková

Nina Popelíková se narodila 14. října 1920 v Praze do rodiny českého důstojníka, stavitele a ruského legionáře a Rusky, která (když byly malé Nině čtyři roky) odjela zpět do své staré vlasti a na dálku se rozvedla. Vyrůstala s otcem, který ji dopřál vzdělání v internátních školách. Zpočátku se věnovala více hudbě, ale nakonec se rozhodla pro hereckou práci. Před svoji uměleckou kariérou absolvovala Státní konzervatoř v Praze a její dramatické oddělení (1943) u profesorů Jiřího Plachého, Anny Iblové, Aleše Podhorského a Františka Salzera.

Jako herečka se seznámila s hereckými soubory třebíčského Horáckého divadla (1943 – 1944), Tábora (1944 – 1945), Teplic (1945 – 1949), Liberce (1949 – 1951) a pražského Vinohradského divadla (1951 až 1976), z něhož odešla rovnou na odpočinek. Jako charakterní herečka menších rolí byla Popelíková oblíbená díky své charakterizační zkratce a realismem. A obsazována do rolí velkého rozpětí sociálního a historického zázemí („Babička“, „Nápadníci trůnu“, „Učené ženy“, „Elektra“, „Barbaři“, „Pygmalión“, „Král Jan“, „Odložené sny“, „Krčma pod zeleným stromem“, „K domovu se dívej, anděle“, „Caesar a Kleopatra“).

Do styku s českou kinematografií přišla poprvé jako Marie Bukvajová ve filmu Studia FAMU Vlasty Janečkové STRACH (1956). Od konce 50. až do 60. let si tuto herečku musíme připomenout jako Lilinku Loukotovou (ABY NEBYLI SAMI), kadeřnici (PROBUZENÍ), zdravotní sestru Bělu (KAM ČERT NEMŮŽE), Mikyskovu (Václav Lohniský) manželku (ŽALOBNÍCI), bytnou Táflovou (BÍLÁ SPONA), matku Librovou (MALÝ BOBEŠ), úřednici na poště (ORANŽOVÝ MĚSÍC), dámu (TARZANOVA SMRT), Kájovu (Ladislav Janský) matku (NA LANĚ), Strouhalovou (DEVÁTÉ JMÉNO), Luisu (ZTRACENÁ TVÁŘ), Jamborovou (ŽENU ANI KVĚTINOU NEUHODÍŠ), Karolinu (LIDÉ Z MARINGOTEK), poštovní úředníci Zouharovou (NEJLEPŠÍ ŽENSKÁ MÉHO ŽIVOTA), tetu Karla IV. (SLASTI OTCE VLASTI), správcovou (DOSPĚLÁCI MŮŽOU VŠECHNO) a nebo zdravotní sestru (ĎÁBELSKÉ LÍBÁNKY).

V 70. letech se filmové role Niny Popelíkové o trošku zvětšily. Zahrála si švagrovou Královou v detektivce VRAŽDA ČERNÉHO KRÁLE (1971) Jiřího Sequense, švagrovou a hospodyni Zdenu v dalším snímku Jiřího Sequense POKUS O VRAŽDU (1973), matku Grossovou v OSUDU JMÉNEM KAMILA (1974) Petra Schulhoffa, Olgu Šafránkovou v Papouškově komedii KONEČNĚ SI ROZUMÍME (1976), matku Josefa Johna (Jiří Menzel) a Markéty (Marie Logojdová) ve filmech Věry Chytilové HRA O JABLKO (1976) a Františka Vláčila DÝM BRAMBOROVÉ NATĚ (1976), Bětu Koulovou v Matějkově SÓLU PRO STAROU DÁMU (1978), bytnou Lili v Kachyňově příběhu LÁSKY MEZI KAPKAMI DEŠTĚ (1979), selku v komedii NĚCO JE VE VZDUCHU (1980) Ludvíka Ráži, listonošku Háblovou v Schulhoffově komedii CO JE DOMA, TO SE POČÍTÁ, PÁNOVÉ… (1980), Pekovou ve Steklého dramatu KAŽDÉMU JEHO NEBE (1981) a ženu u brány v HODINĚ ŽIVOTA (1981) Václava Matějky.

Naposledy se filmovým divákům představila jako Zemánková v Matějkově MÁ LÁSKA S JAKUBEM (1982). Premiéry tohoto filmu se již nedožila. Výrazně se představila také v rozhlase („Kouř v očích“, „Ruce nad vodou“, „Pygmalión“ či „První láska“), dabingu (VELKÝ FLÁM aj.), a televizních inscenacích (POLKA JEDE DO SVĚTA, KAT NEPOČKÁ, POKLAD KRÁLE DAVIDA, PRODEJ, ČERTOVA NEVĚSTA, NEZRALÉ MALINY, V ZÁMKU A PODZÁMČÍ nebo VÝHRA ADMIRÁLA KOTRBY) a seriálech (SOUDNIČKY, HŘÍŠNÍ LIDÉ MĚSTA PRAŽSKÉHO, F. L. VĚK, 30 PŘÍPADŮ MAJORA ZEMANA, CHALUPÁŘI, MALÝ PITAVAL Z VELKÉHO MĚSTA), z nichž je nejvíce známá přísná vrchní sestra Marta Jáchymová v Dietlově a Dudkově seriálu NEMOCNICE NA KRAJI MĚSTA (1977 a 1981).

V Horáckém divadle se seznámila se svým pozdějším manželem, hercem Otou Sklenčkou (1919 až 1993), který ji provázel téměř celou uměleckou dráhu a měla s nim dceru Milicu. Stejně jako manžel, tak také Nina Popelíková se věnovala rovněž výtvarnictví (olejomalby, kresby, grafiky a ex libris). Ráda se starala o svou zahradu a věnovala se kutilství. Nina Popelíková zemřela po těžké nemoci 18. dubna 1982 v Praze ve věku nedožitých šedesáti dvou let. Její milovaný muž ji přežil o jedenáct let.

Jaroslav "krib" Lopour