Jiřina Šejbalová

Jiřina Šejbalová se narodila 17. září 1905 v Praze do úřednické a velmi umělecké rodiny. Téměř každý rodinný příslušník se věnoval umění. Od dětství projevovala pěvecké ambice, šla studovat na pražskou Státní konzervatoř operní oddělení u profesorky Branbergrové (1920 – 1925) a dramatické oddělení (1925 až 1927).

S úspěchem pohostinsky vystupovala v brněnském Národním divadle (1927). Režisér Hilar ji chtěl angažovat pro hlavní roli Rosalindy v činoherní hře pražského Národního divadla „Jak vám se to líbí", ale Šejbalová odmítla a raději občas v ND pohostinsky hrála v malých rolích. V této době raději vystupovala hlavně v avantgardní scéně Dada (1927 – 1928) E. F. Buriana a nakonec přeci jen odešla k činohře Národního divadla v Praze (1928 – 1971), z níž odešla až po svém penzionování.

Za své divadelní působení, kterému obětovala celý svůj život (kromě toho byla všeobecně známa svým kulinářským uměním, pohostinstvím a psaním kuchařek), prošla třemi etapami.

Ve 30. letech to byly nekomplikované temperamentní mladé dívky s ironickým humorem („Schovávaná na schodech", „Julie aneb Snář", „Jezero Ukereve" a „Ptáci"). Druhá etapa byla za 2. sv. války, kdy se ze Šejbalové stala zralá velká a tragická herečka („Ideální manžel", „Mnoho povyku pro nic", „Benátská maškaráda" ale i „Dáma skřítek"). Poslední etapa se odehrávala po roce 1945.

Nejdříve sehrála komediální role („Pygmalión", „Hrátky s čertem") a v 50. a 60. létech stárnoucí a staré ženy, jež vytvářela nekomplikovaně, sugestivně, nervózně a měly základ v avantgardních začátcích („Srpnová neděle", „Ze života hmyzu" a „Racek").

K filmu se dostala poprvé těsně po příchodu do ND jako Hanka Solnařová v melodramatu HANKA A JINDRA (1929). Do začátku německé okupace vytvářela ve zvukovém období řadu rolí, které měli jedno společné: ve všech byla Jiřina Šejbalová představitelkou smyslných, démonických a záhadných žen vamp.

Taková byla její písařka Nany (ZE SOBOTY NA NEDĚLI), Irena (ZÁHADA MODRÉHO POKOJE a MALOSTRANŠTÍ MUŠKETÝŘI), Tintěrova žena (SŇATKOVÁ KANCELÁŘ), Petrsonová (PAN OTEC KARAFIÁT), Marta (SRDCE NA KOLEJÍCH), Eva (ROZVOD PANÍ EVY), Míla Svojanová (KVOČNA), nevěrná paní Žofka Třísková (CECH PANEN KUTNOHORSKÝCH), vdova Katy (ULICE ZPÍVÁ), Jasmína Dalia (NEVINNÁ), Julie Herdová (HUMORESKA) a hraběnka Evženie (MASKOVANÁ MILENKA).

Filmové ateliéry opustila v roce 1940 a vrátila se do nich až v tragický rok 1948, kdy v něm a po něm vystoupila ve snímcích: HOSTINEC „U KAMENNÉHO STOLU" (hospodská Boženka), HAŠKOVY POVÍDKY ZE STARÉHO MOCNÁŘSTVÍ (nevěrná starostová), KAVÁRNA NA HLAVNÍ TŘÍDĚ (Stýblová, kavárníková), STŘÍBRNÝ VÍTR (herečka Helena), NEJLEPŠÍ ČLOVĚK (hrabivá starostová Bublichová), ROMEO, JULIE A TMA (Pavlova matka), SRPNOVÁ NEDĚLE (nepříjemná Marie Vlachová), RUSALKA (ježibaba), NAŠE BLÁZNIVÁ RODINA (svérázná babička), SVĚTÁCI (kuplířka a šatnářka Trčková), ZLATÁ SVATBA (Kubzová), NÁŠ DĚDEK JOSEF (umírající žena Anna) nebo DEN PRO MOU LÁSKU (sousedka Bernardová). Naposled ve filmu vytvořila titulní úlohu Marie Hahnové v Matějkově dramatu SÓLO PRO STAROU DÁMU (1978).

Roku 1957 pro ni režisér Jiří Weiss připravil životní roli zlé, despotické, obludně hrůzné a staré Kláry Rýdlové, která tvoří zlé ovzduší v domě, kde žije s manželem (Miroslav Doležal), se schovankou (Jana Brejchová) a se služebnictvem, ale zároveň si Klára zaslouží i divákovo politování a pochopení v dramatu VLČÍ JÁMA.

Šejbalová, která tuto roli měla nejradši a snažila se do ní vžít co nejlépe, se stala světově proslulou a vynesla ji řadu zahraničních ocenění. Na MFF v Benátkách byla nominována na Hlavní cenu Za herecký výkon, ale o jediný hlas ji nedostala. Nakonec byla obdařena Zvláštní medailí Biennale (1958).

Často její herecký um využil rozhlas („Loupežník", „Obrácení Ferdyše Pištory" aj.) a televize (MAGDALENA DOBROMILA RETTIGOVÁ, SLZY, KTERÉ SVĚT NEVIDÍ, PROMIŇTE, OMYL, LÁSKA JAKO TRÁM, TCHÝNĚ či NEZRALÉ MALINY a seriály SŇATKY Z ROZUMU, TAKOVÁ NORMÁLNÍ RODINKA, JANA EYROVÁ, MUŽ NA RADNICI).

Šejbalová získala také dva tituly: Zasloužilé (1958) a Národní (1965) umělkyně. Miloš Makovec o ní sestavil medailon JIŘINA ŠEJBALOVÁ (1960). Od roku 1967 soustavně vyučovala jevištní řeč a hereckou výchovu na DAMU. Jiřina Šejbalová zemřela 23. srpna 1981 v Praze ani ne měsíc před svým šestasedmdesátým výročím.

Jaroslav "krib" Lopour