Anna Steimarová

Anna Steimarová se narodila 7. července 1889 v Plzni jako Anna Budilová (často se psala jako Annie Steimarová) legendárnímu plzeňskému herci Vendelínovi Budilovi (1847 – 1928).

Anna je jednou ze zakladatelek slavného hereckého rodu: bývalý manžel, se kterým se rozvedla, byl herec Národního divadla Jiří Steimar (1887 – 1968), děti Jiřina Steimarová (1916 – 2007), Miloš Steimar (1922 – 1949), vnoučata Jiří Kodet (1937 – 2005), Evelyna Steimarová (*1945) a sochař Kristián Kodet (*1948) a pravnoučata Bára Kodetová (*1970) a Anna Polívková (*1979).

Řadu let byl jejím přítelem herec a zpěvák Jindřich Láznička. Rodinné prostředí ji ovlivnilo natolik, že se rozhodla stát herečkou. K divadlu ji přivedl právě otec, když ji v dětském věku obsadil do divadelní hry „Malý lord", ve které sklízela nevídané úspěchy.

Následně šla studovat a zdokonalovat svoji řeč a sopránový zpěv. Již v 18 letech vystoupila a zpívala v „Hoffmannových povídkách". Následně střídavě jako činoherní, operetní herečka, zpěvačka, subreta a kabaretiérka účinkovala na pražských scénách Rokoko, Aréna, Švandovo divadlo, Uranie, Malá a Velká opereta, Tylovo divadlo, Varieté, Červená sedma, Vinohradské divadlo, šest let rovněž pražské Německé divadlo.

Krátce hostovala v pražském Národním divadle (1923 – 1928) a také v zahraničí: v Rostocku, Stuttgartu a ve vídeňském Theater an der Wien. Po okupaci vystupovala ve Zlíně a do odchodu na odpočinek (1952) ve Severočeském divadle v Liberci (1947 – 1958).

Anna Steimarová dokázala své role důmyslně propracovat, psychologicky a niterně je prožít a vykreslit. I když byla podle součastníků nafoukaná a pyšná, skvěle dokázala (zejména ve filmu) sehrát různé ošklivé, závistivé, drbavé, protivné a nafoukané ženy, které dovedla nádherně karikovat, a tím shodit i samu sebe.

Každou postavu uměla vytvořit a pojat zcela odlišně, i když to byla majitelka domu, vysloužilá prostitutka nebo lidská troska. K takovýmto rolím ji rovněž předurčovala zvláštní stavba obličeje a lebky a hlavně její vysoký a výrazný hlas. Několikrát se herečka pokusila o divadelní podnikání a ředitelování.

Filmový debut Anny Steimarové se nedochoval, debutovala ve filmu svého někdejšího manžela Jiří Steimara PAN PROFESOR, NEPŘÍTEL ŽEN (1913). Následující rok se zjevila jako Hašlerova milá v situačním žertu, natočeném jako vstupní část ke hře „Pán bez kvartýru", uváděné ve Varieté, ČESKÉ HRADY A ZÁMKY (1914) režírovaným Karlem Hašlerem. Na dalších 19 let se filmu vzdala.

Ve 30. a 40. letech se stala oblíbenou představitelkou již zmíněných ženských kreací v komediích a dramatech.

Sehrála učitelku (V TOM DOMEČKU POD EMAUZY), členku bandy (ROZPUSTILÁ NOC), ředitelku módního salonu (ANITA V RÁJI), tetu Josefínu (NAŠE XI.), paní domácí (KARIÉRA MATKY LÍZALKY), ředitelku ženského klubu (ANDULA VYHRÁLA), tetičku (KRISTIÁN), ženu konzula Marka (KATAKOMBY), starou dámu (MASKOVANÁ MILENKA), Královu ženu (POSLEDNÍ PODSKALÁK), Emu Lindovou (BARON PRÁŠIL), Klepetářovou (PRELUDIUM), paní Betty (ČTRNÁCTÝ U STOLU) a další.

Ale jejími nejvýznamnějšími úlohami se stala zpěvačka v šantánu ve Vávrově PANENSTVÍ (1937), Rollerka v dramatu FILOSOFSKÁ HISTORIE (1937), stará panna Apolena Punčochářová v komedii CECH PANEN KUTNOHORSKÝCH (1938), žebračka Šišvorka v HUMORESCE (1939), stará kovářka zaříkávačka v Čápově BABIČCE (1940) od Boženy Němcové, kritikou vyzdvihovaná němá malá role madame v baru v NOČNÍM MOTÝLOVI (1941) Františka Čápa či Boková ve ŠŤASTNÉ CESTĚ (1943).

Po okupaci byla do kin uvedena ŘEKA ČARUJE (žena na veselici), ROZINA SEBRANEC (svodnice) a PANCHO SE ŽENÍ (teta Lucie), jež byly roztočeny za války. Řadu let se tyto filmy pokládaly za její poslední, ale Anna Steimarová se objevila ještě jako babička v redakci v komedii PÁTÉ KOLO U VOZU (1958) režiséra Bořivoje Zemana.

Poválečný úbytek filmových rolí Steimarové je zapříčiněno hraním v Liberci. Výjimečně spolupracovala s rozhlasem. Po smrti svého milovaného syna Miloše (omylem se otrávil oxidem uhelnatým) se utápěla v hlubokých depresích, výrazně zhubla, dostala TBC žláz, z níž se vyklubala rakovina. Anna Steimarová zemřela 15. března 1962 v Liberci ve věku nedožitých 73 let.

Jaroslav "krib" Lopour