foto

Richard Wagner

  • nar. 22.5.1813
    Lipsko, Sasko, Rýnský spolek
  • zem. 13.2.1883 (69 let)
    Benátky, Veneto, Itálie
  • Sdílet na Twitteru
  • Sdílet na Facebooku

Biografie

Richard Wagner se narodil 22. května 1813 v Lipsku otci Karlu Friedrichovi a matce Johanně Rosine Wagner, rozené Päetz. Záhy přišel o otce a o jeho výchovu se tak staral nový manžel jeho matky Ludwig Geyer.

Zpočátku se snažil uchytit jako dramatik a sepsal tragédii Leubald a Adelaida, která se však neujala. Pokusil se také napsat operu jménem Svatba. V roce 1833 bylo provedeno jeho první dílo - symfonie C dur. Koncert zaujal jeho bratra Alberta, který mu velmi rychle zprostředkoval místo sbormistra ve Würzburgu. Wagner se v tu dobu pustil do další opery jménem Víly. Ve Würzburgu se však nezdržel dlouho. Získal místo hudebního ředitele v Magdeburgu, kde se seznámil se svou budoucí manželkou Wilhelminou Planer. Brzy začal pracovat na nové opeře Zápověď lásky. Tato Wagnerova již třetí opera měla premiéru v Magdeburgu 29. března 1836. Pro neutěšený stav divadla však zůstalo pouze u premiéry, nekonala se ani jediná repríza. Toho roku se také oženil s „Minnou". Hudební společnost v Magdeburgu však byla v krizi a Wagnerova novomanželka přijala práci v Königsbergu. Wagner se chvíli pohyboval po Lipsku a Berlíně, ale nakonec ze zoufalství odjel za svou ženou. V Königsbergu získal místo asistenta královského kapelníka. Ovšem jeho dluhy se stále vršily. Snažil se komponovat a prosadit v některém divadle svoji Zápověď lásky. To se mu přes pomoc Roberta Schumanna nedařilo. Začátkem roku 1837 se uvolnilo místo hudebního ředitele v Königsbergu a Wagner je získal. Divadlo ovšem brzy muselo vyhlásit bankrot. V létě získal místo kapelníka v Rize.

Wagner snil již několik let o Paříži. Počítal, že tam by se mu vedlo mnohem lépe. 10. června 1839 proto z Rigy s manželkou utekli. Tajně prodal vybavení bytu a bez pasů jako černí pasažéři unikli na lodi. Loď byla zaskočena obrovskou bouří, naštěstí vydržela. Po několika dnech dorazili k anglickým břehům. V Londýně Wagnerovi strávili 8 dní, poté se parníkem přeplavili přes Lamanšský průliv do Francie. Tam okamžitě navštívil skladatele Giacoma Meyerbeera, který mu napsal doporučující dopisy do Paříže. V té době Wagner usilovně pracoval na další opeře Rienzi, se kterou, jak doufal, prorazí.

Paříž udělala na Wagnera ovšem velice špatný dojem a i později vzpomínal na pařížskou epizodu jako na těžké a nepříjemné období. Roku 1840 dokončil Rienziho, kterého později přijali v Drážďanech. Nadšený Wagner tam odjel roku 1842, aby se 20. října zúčastnil premiéry. A právě v tento den se dostavil první Wagnerův úspěch. Rienzi byl publikem nadšeně přijat. V té době již měl přibližně rok v záloze další svou operu, totiž Bludného Holanďana. Ten měl premiéru 2. ledna 1843, opět v Drážďanech. O měsíc později, 1. února, se Wagner stal saským královským kapelníkem. Diváci přijali Bludného Holanďana chladněji než Rienziho, ale přijali. V Drážďanech zůstal až do roku 1849. Během této své životní epizody přivedl na svět opery Tannhäuser, Lohengrin a první náčrty Mistrů pěvců norimberských. Premiéra Tannhäusera proběhla 19. října 1845 v Drážďanech. Kritika se tentokrát proti Wagnerovi postavila. Stejně tak diváci.

Kritickými se pro Wagnera staly roky 1848 – 1849. Jako člověk zajímající se o politiku se zapletl do revolučních dějů a ostrými výroky nešetřil. Seznámil se mimo jiné s Michailem Bakuninem, který skončil ve vězení, a s architektem Gottfriedem Semperem. Podařilo se mu, stejně jako Semperovi, uniknout. Nejdříve utekl do Výmaru k Franzi Lisztovi, se kterým měl přátelský vztah, poté odjel do Švýcarska. Usadil se v Curychu. Wilhelmina Wagner zůstala v Drážďanech. Finanční nouzí rozhodně netrpěl, podporovali ho někteří přátelé a známí, např. již zmíněný Franz Liszt.

Roku 1850 proběhla premiéra Lohengrina ve Výmaru, kterou Wagner nemohl navštívit. Stejně tak nemohl navštívit pražské premiéry Tannhäusera a Lohengrina, které řídil František Škroup a které měly ve Stavovském divadle obrovský úspěch u diváků. V 50. letech Wagner napsal další opery. Svou slavnou tetralogii Prsten Nibelungův a Tristana a Isoldu. V roce 1860 předělává Tannhäusera, aby ten byl 13. března 1861 proveden v Paříži. Představení skončilo katastrofou, bylo doslova vypískáno. Ovšem císař Napoleon III. nařídil, aby se představení hrálo třikrát, takže se vlastně jednalo o katastrofy tři.

V roce 1862 se definitivně rozešel s manželkou Wilhelminou. O dva roky později jeho život nabral úplně nový směr – do Mnichova ho nechal povolat mladý král Ludvík II., který Wagnerovo dílo miloval a rozhodl se ho podporovat. Král poskytl Wagnerovi vilu u Starnberského jezera. Přibližně od této doby udržoval poměr s Cosimou Bülow, nemanželskou dcerou Franze Liszta a manželkou svého kolegy dirigenta Hanse Bülowa.

10. června 1865 proběhla v Mnichově premiéra Tristana a Isoldy, samozřejmě za přítomnosti krále. Přesně o tři roky a jeden den později proběhla (opět v Mnichově) premiéra Mistrů pěvců norimberských. Koncem roku 1868 se také Wagner poprvé setkal s Friedrichem Nietzsche, z čehož vzešlo dlouholeté, byť tvrdým rozchodem nakonec ukončené přátelství.

25. srpna 1870 se Wagner podruhé oženil, v té době měl již s paní Cosimou 3 děti – 2 děvčata (Isoldu a Evu) a 1 chlapce (Siegfrieda). Roku 1872 se Wagner s rodinou přestěhoval do Bayreuthu, kde 22. května položil základní kámen svého vlastního divadla. V roce 1876 měla premiéru tetralogie Prsten Nibelungův, bayreuthské divadlo nebylo ovšem ještě zcela dostavěno. V roce 1882 dokončil Wagner svoji poslední operu Parsifal. 26. července téhož roku shlédl její premiéru a v září se vydal do Benátek. Tam 13. února 1883 v Palazzo Vedramin zemřel.

Wagnerovo dílo i on sám dodnes vzbuzují silné emoce. Jeho opery doslova miloval Adolf Hitler, který se před rokem 1933 ucházel o ruku Wagnerovy snachy Winifred Marjorie Wagner, která ačkoliv nabídku k sňatku odmítla, zůstala Hitlerovou celoživotní přítelkyní. Samotný Wagner byl znám svými antisemitskými postoji a dosti přezíravou povahou. Přesto však se jeho operní dílo stalo nedílnou součástí repertoáru více méně všech větších divadel a některé hudební pasáže (zejména slavná Jízda valkýr) velkou inspirací pro různé skladatele, i ty filmové.

Belsazar

Skladatelská filmografie

Filmy

2017 Eröffnungskonzert der Elbphilharmonie in Hamburg (koncert)
2016 Festkonzert aus der Semperoper (koncert)
Lohengrin (divadelní záznam)
Tristan et Isolde (divadelní záznam)
2015 Christmas in Vienna 2015 (koncert)
2014 Postoj
2008 Europe for President
1989 Der Ring
1981 Le vaisseau fantôme (TV film)
1975 Trisztán (TV film)
1956 Magic Fire

Dokumentární

2014 Dál nic
2006 Musik im Fahrtwind - Joachim Kaiser (TV film) - nepůvodní
2001 České pěvkyně v Americe (TV film)
2000 Majestät brauchen Sonne

Scenáristická filmografie

Filmy

2016 Gott liebt ein menschliches Weib - původní scénář

Fanoušci tvůrce

<< 1-20 >>
všichni fanoušci
(35)
Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace