Richard Wagner

Richard Wagner se narodil 22. května 1813 v Lipsku otci Karlu Friedrichovi a matce Johanně Rosine Wagner, rozené Päetz. Záhy přišel o otce a o jeho výchovu se tak staral nový manžel jeho matky Ludwig Geyer.

Zpočátku se snažil uchytit jako dramatik a sepsal tragédii Leubald a Adelaida, která se však neujala. Pokusil se také napsat operu jménem Svatba. V roce 1833 bylo provedeno jeho první dílo - symfonie C dur. Koncert zaujal jeho bratra Alberta, který mu velmi rychle zprostředkoval místo sbormistra ve Würzburgu. Wagner se v tu dobu pustil do další opery jménem Víly. Ve Würzburgu se však nezdržel dlouho. Získal místo hudebního ředitele v Magdeburgu, kde se seznámil se svou budoucí manželkou Wilhelminou Planer. Brzy začal pracovat na nové opeře Zápověď lásky. Tato Wagnerova již třetí opera měla premiéru v Magdeburgu 29. března 1836. Pro neutěšený stav divadla však zůstalo pouze u premiéry, nekonala se ani jediná repríza. Toho roku se také oženil s „Minnou". Hudební společnost v Magdeburgu však byla v krizi a Wagnerova novomanželka přijala práci v Königsbergu. Wagner se chvíli pohyboval po Lipsku a Berlíně, ale nakonec ze zoufalství odjel za svou ženou. V Königsbergu získal místo asistenta královského kapelníka. Ovšem jeho dluhy se stále vršily. Snažil se komponovat a prosadit v některém divadle svoji Zápověď lásky. To se mu přes pomoc Roberta Schumanna nedařilo. Začátkem roku 1837 se uvolnilo místo hudebního ředitele v Königsbergu a Wagner je získal. Divadlo ovšem brzy muselo vyhlásit bankrot. V létě získal místo kapelníka v Rize.

Wagner snil již několik let o Paříži. Počítal, že tam by se mu vedlo mnohem lépe. 10. června 1839 proto z Rigy s manželkou utekli. Tajně prodal vybavení bytu a bez pasů jako černí pasažéři unikli na lodi. Loď byla zaskočena obrovskou bouří, naštěstí vydržela. Po několika dnech dorazili k anglickým břehům. V Londýně Wagnerovi strávili 8 dní, poté se parníkem přeplavili přes Lamanšský průliv do Francie. Tam okamžitě navštívil skladatele Giacoma Meyerbeera, který mu napsal doporučující dopisy do Paříže. V té době Wagner usilovně pracoval na další opeře Rienzi, se kterou, jak doufal, prorazí.

Paříž udělala na Wagnera ovšem velice špatný dojem a i později vzpomínal na pařížskou epizodu jako na těžké a nepříjemné období. Roku 1840 dokončil Rienziho, kterého později přijali v Drážďanech. Nadšený Wagner tam odjel roku 1842, aby se 20. října zúčastnil premiéry. A právě v tento den se dostavil první Wagnerův úspěch. Rienzi byl publikem nadšeně přijat. V té době již měl přibližně rok v záloze další svou operu, totiž Bludného Holanďana. Ten měl premiéru 2. ledna 1843, opět v Drážďanech. O měsíc později, 1. února, se Wagner stal saským královským kapelníkem. Diváci přijali Bludného Holanďana chladněji než Rienziho, ale přijali. V Drážďanech zůstal až do roku 1849. Během této své životní epizody přivedl na svět opery Tannhäuser, Lohengrin a první náčrty Mistrů pěvců norimberských. Premiéra Tannhäusera proběhla 19. října 1845 v Drážďanech. Kritika se tentokrát proti Wagnerovi postavila. Stejně tak diváci.

Kritickými se pro Wagnera staly roky 1848 – 1849. Jako člověk zajímající se o politiku se zapletl do revolučních dějů a ostrými výroky nešetřil. Seznámil se mimo jiné s Michailem Bakuninem, který skončil ve vězení, a s architektem Gottfriedem Semperem. Podařilo se mu, stejně jako Semperovi, uniknout. Nejdříve utekl do Výmaru k Franzi Lisztovi, se kterým měl přátelský vztah, poté odjel do Švýcarska. Usadil se v Curychu. Wilhelmina Wagner zůstala v Drážďanech. Finanční nouzí rozhodně netrpěl, podporovali ho někteří přátelé a známí, např. již zmíněný Franz Liszt.

Roku 1850 proběhla premiéra Lohengrina ve Výmaru, kterou Wagner nemohl navštívit. Stejně tak nemohl navštívit pražské premiéry Tannhäusera a Lohengrina, které řídil František Škroup a které měly ve Stavovském divadle obrovský úspěch u diváků. V 50. letech Wagner napsal další opery. Svou slavnou tetralogii Prsten Nibelungův a Tristana a Isoldu. V roce 1860 předělává Tannhäusera, aby ten byl 13. března 1861 proveden v Paříži. Představení skončilo katastrofou, bylo doslova vypískáno. Ovšem císař Napoleon III. nařídil, aby se představení hrálo třikrát, takže se vlastně jednalo o katastrofy tři.

V roce 1862 se definitivně rozešel s manželkou Wilhelminou. O dva roky později jeho život nabral úplně nový směr – do Mnichova ho nechal povolat mladý král Ludvík II., který Wagnerovo dílo miloval a rozhodl se ho podporovat. Král poskytl Wagnerovi vilu u Starnberského jezera. Přibližně od této doby udržoval poměr s Cosimou Bülow, nemanželskou dcerou Franze Liszta a manželkou svého kolegy dirigenta Hanse Bülowa.

10. června 1865 proběhla v Mnichově premiéra Tristana a Isoldy, samozřejmě za přítomnosti krále. Přesně o tři roky a jeden den později proběhla (opět v Mnichově) premiéra Mistrů pěvců norimberských. Koncem roku 1868 se také Wagner poprvé setkal s Friedrichem Nietzsche, z čehož vzešlo dlouholeté, byť tvrdým rozchodem nakonec ukončené přátelství.

25. srpna 1870 se Wagner podruhé oženil, v té době měl již s paní Cosimou 3 děti – 2 děvčata (Isoldu a Evu) a 1 chlapce (Siegfrieda). Roku 1872 se Wagner s rodinou přestěhoval do Bayreuthu, kde 22. května položil základní kámen svého vlastního divadla. V roce 1876 měla premiéru tetralogie Prsten Nibelungův, bayreuthské divadlo nebylo ovšem ještě zcela dostavěno. V roce 1882 dokončil Wagner svoji poslední operu Parsifal. 26. července téhož roku shlédl její premiéru a v září se vydal do Benátek. Tam 13. února 1883 v Palazzo Vedramin zemřel.

Wagnerovo dílo i on sám dodnes vzbuzují silné emoce. Jeho opery doslova miloval Adolf Hitler, který se před rokem 1933 ucházel o ruku Wagnerovy snachy Winifred Marjorie Wagner, která ačkoliv nabídku k sňatku odmítla, zůstala Hitlerovou celoživotní přítelkyní. Samotný Wagner byl znám svými antisemitskými postoji a dosti přezíravou povahou. Přesto však se jeho operní dílo stalo nedílnou součástí repertoáru více méně všech větších divadel a některé hudební pasáže (zejména slavná Jízda valkýr) velkou inspirací pro různé skladatele, i ty filmové.

Belsazar