Marie Nademlejnská

Marie Nademlejnská se narodila 27. června 1896 v Praze do umělecké rodiny: jejím otcem byl skladatel Josef Nademlejnský, člen orchestru a archivář Vinohradského divadla a bratrem dirigent  a sbormistr Antonín Maria Nademlejnský (1898 – 1985).

Dlouhá léta byla provdána jako Marie Ettelová. Díky svému rodinnému zázemí se v ní už od dětských let projevil zájem o divadlo. Už od dvanácti na Vinohradech hrála dětské role a tančila ve sboru. Hilar Vinohrady přeměnil na činohru, ale malá Marie tíhla k operetě.

Profesionální hereckou dráhu zahájila ve Vinohradské zpěvohře (1920 – 1923) a poté působila už jen v činohře: Švandovo divadlo (1923 – 1928), Aréna na Smíchově (1928 – 1930), Intimní divadlo (1930 až 1932), vršovické Jiráskovo divadlo (1933), Osvobozené divadlo V + W (1934 – 1935), od dětství známé Vinohradské divadlo (1935 – 1948) a nakonec i Státní divadlo v Karlíně (1948 – 1958), odkud odešla na zasloužený odpočinek.

Nademlejnská byla (s vysokou hubenou postavou) skvělou charakterní herečkou starších žen s tónem komičnosti. Nikdy nezapadala ke karikatuře, ale spíše k samozesměšnění.

K filmu, který byl vlastně jejím největším hereckým vyžitím, přišla poprvé do styku na konci 20. let ještě v němém období rolemi Hamplové v Innemannově komedii NEVIŇÁTKA (1929) a tetičky Betty v další komedii VENDELÍNŮV OČISTEC A RÁJ (1930) Přemysla Pražského.

Už na začátku třicátých let si Nademlejnské všimli režiséři jako dobré představitelky menších epizodek. Proto představovala číšnici (OSADA MLADÝCH SNŮ), dámu se slunečníkem (NA SVATÉM KOPEČKU), vesničanku (JAN VÝRAVA), matku 2. asistenta (BÍLÁ NEMOC), vdavekchtivou ženu (DĚTI NA ZAKÁZKU), písařku (TEĎ ZAS MY), paní notářovou (PANÍ MORÁLKA KRÁČÍ MĚSTEM), jeptišku (LÍZINO ŠTĚSTÍ), kolínskou paničku (TO BYL ČESKÝ MUZIKANT), úřednici (DVA TÝDNY ŠTĚSTÍ), hospodyni tety Berty (TETIČKA), prostitutku (PRELUDIUM), ředitelku slečnu Fafejtovou (HOTEL MODRÁ HVĚZDA), ženu havíře (MĚSTEČKO NA DLANI), Tonynku Rorejsovou (ŘEKA ČARUJE) nebo prostitutku Marion (13. REVÍR).

Znárodněná kinematografie ji v epizodních rolích taktéž štědře obdarovávala a na přelomu 40. a 50. let byla jednou z nejobsazovanějších českých hereček (to se změnilo až na konci 50. let, po jejím odchodu na odpočinek – v 60. letech se její dlouhé jméno objevilo jen v osmi filmových titulcích) ve snímcích PAROHY (místopředsedkyně), MUZIKANT (selka Cabalková), ČAPKOVY POVÍDKY (sousedka), O ŠEVCI MATOUŠOVI (Bedrníková), HOSTINEC „U KAMENNÉHO STOLU" (hubatá domácí), ZOCELENÍ (Kolaříková), V HORÁCH DUNÍ (Javorová), MUŽI BEZ KŘÍDEL (Burešová), RACEK MÁ ZPOŽDĚNÍ (Rackova matinka), ZVONY Z RÁKOSU (Baborova dcera), PAST (Pínkova žena), CÍSAŘŮV PEKAŘ a PEKAŘŮV CÍSAŘ (žena před pekárnou), MLADÁ LÉTA (Parysová), HAŠKOVY POVÍDKY ZE STARÉHO MOCNÁŘSTVÍ (žena na ulici), JAN HUS (žena konšela), PROTI VŠEM (Šimonova žena), PÁTÉ KOLO U VOZU (babička), OBČAN BRYCH (uklízečka), ZAOSTŘIT, PROSÍM! (slečna Vinklářová), MÁJOVÉ HVĚZDY (sousedka), ČERNÁ SOBOTA (svatebčanka), MÍSTO V HOUFU (venkovanka), KRÁLÍCI VE VYSOKÉ TRÁVĚ (teta), HORKÝ VZDUCH (sousedka) a také MARTIN A DEVĚT BLÁZNŮ (trafikantka).

Poválečný film ji daroval tři vetší a výraznější úlohy – titulní Annu Svobodovou, ženu převozníka Prokopa (Jaroslav Vojta), která za německé okupace žila nejdříve v nevědomosti, ale v nejkritičtějším okamžiku dokázala rozhodně zasáhnout a přinést ty největší oběti ve Wassermanově válečném dramatu NADLIDÉ (1946), tragickou matku Langerovou, ženu německého Čecha, dřevorubce Hanse Langera (J. O. Martin), kterou s dcerou (Milica Kolofíková) v afektu zabije její vlastní nacisticky zfanatizovaný syn (Josef Maršálek) ve Weissově dramatu ULOUPENÁ HRANICE (1947) a výraznou rolí byla i ta úplně poslední (stejně jako pro Lolu Skrbkovou): mučená oběť kořenářka Davidka ve Vávrově KLADIVU NA ČARODĚJNICE (1969).

Marie Nademlejnská občas spolupracovala taktéž s rozhlasem („Michelup a motocykl 1/6", „Mam'zelle Nitouche" či „Radúz a Mahulena"), gramofonovými závody a později i s televizí.

Marie Nademlejnská zemřela nedoceněná a také v naprostém zapomenutí (jejímu úmrtí věnovalo prostor pouze několik málo významných periodik) 24. ledna 1974 ve věku nedožitých sedmdesáti osmi let.

Jaroslav "krib" Lopour