Miroslav Macháček

Miroslav Macháček se narodil 8. května 1922 v Nymburku do rodiny živnostníka, divadelního správce a nadšeného ochotníka. I když od dětství miloval divadlo, a jako kluk s rodiči i se sestrou hrál s ochotníky, vyučil se strojním zámečníkem. Za války vystupoval v sále Ve Smečkách v Praze s přáteli a ihned po skončení okupace odešel na pražskou Státní konzervatoř (1945 – 1948), kde objevil i svůj cit pro režii

.Herectví šlo v dokonalé symbióze s divadelní režií na všech jeho štacích. Prošel Pardubicemi (1948 až 1950), Českými Budějovicemi (1952 – 1956, od 1954 i jako hlavní činoherní režisér) a nakonec Prahou: Realistickým divadlem Zdeňka Nejedlého (1950 – 1952), Městskými divadly pražskými (1956 – 1959) a činohrou pražského Národního divadla (1. srpen 1959 – 17. únor 1991), kde do své smrti byl zejména režisérem činohry. S oblibou hostoval v Činoherním klubu a recitoval ve Viole. Pracoval někdy jako spíkr.

Miroslav Macháček byl nevšedním a přínosným hercem. Do postav přinášel svou individualitu, skepsi, ironii, suchý humor, nadhled, agresivitu a vnitřní nejistotu. Nepoužíval psychologii či iluzivitu, ale velkou úspornost hereckých prostředků, plastičnost, která v důležitých okamžicích odhaluje nové podoby.

Dobře využíval svůj chraplavě sípavý hlas, vysoké štíhlé tělo, ověnčené pružností a vždy postavené do střehu vyčkávacího. Jako herec se uplatnil, než na prknech Národního divadla, v Činoherním klubu („Na dně", „Macbeth", „Romeo a Julie", „Hamlet", „Piknik", „Zločin a trest", „Gorkého povídky" aj.). Od 60. let pomalu omezoval hereckou činnost a více se zaměřoval na divadelní režii.

Jeho režie se vyznačovaly osobitým rukopisem, směřováním k mnohotvárnějšímu obrazu a k modernímu divadlu. Žánrově nebyly jeho režie ohraničeny, dosahoval společenských souvislostí, pátral po charakteru jedince, smyslu a hodnoty. Vedl herce k prožitku postavy, k nepsychologickém, civilnímu i brechtovskému stylu herectví. Využíval hudbu, zpěv, taneční vložky a divadelní kulisy plné symbolů a metafor (monumentální schodiště, nemocniční sál zrcadla).

Soustřeďoval si dramaturgicko – režijní přípravu textu, scénografii a práci s hercem. Jeho režijní inscenace se řadí mezi nejoriginálnější a nejvýznamnější české režie 20. století (př. „Půlnoční mše", „Naši furianti", „Ze života hmyzu", „Osamění", „Člověk odjinud", „Jindřich V.", „Novokřtěnci", „Oidipus vladař", „Vévodkyně valdštejnských vojsk", „Hamlet", „Třetí přání", „Smutek sluší Elektře", „Optimistická tragédie", „Chuť medu". Texty z jeho deníků uspořádala posmrtně jeho dcera do sborníku „Zápisky z blázince" (1995).

Miroslav Macháček velké charakterní úlohy hrál také ve filmu (jeho účast v komediích je ojedinělá) a svým uměním se zařadil mezi nejvýznamnější české filmové herce druhé poloviny 20. století: simulant Bedřich Pacák (VŠUDE ŽIJÍ LIDÉ), kaplan Probus (ĎÁBLOVA PAST), astronaut Marcel Bernard (IKARIE XB 1), prokurátor (OBŽALOVANÝ), docent Armin Braun (...A PÁTÝ JEZDEC JE STRACH), hnědý mnich (ÚDOLÍ VČEL), podkomoří Jindřich z Lipé (KRÁLOVSKÝ OMYL), diktátor Polyfimos (EZOP), lékař (322), major SS (PROČ NEVĚŘIT NA ZÁZRAKY), podezřelý z hrůzné vraždy duševně narušený Milan Pešek (VRAŽEDNÉ POCHYBNOSTI), přítel (LÁSKY MEZI KAPKAMI DEŠTĚ), otec Tůma (TVÁŘ ZA SKLEM), starý Bartl (CUKROVÁ BOUDA), Hubert (VINOBRANÍ), hajný (STÍN KAPRADINY), profesor (SKALPEL, PROSÍM), táta (VLČÍ BOUDA), vědec George („CHOBOTNICE"), alkoholik Ament (DOBŘÍ HOLUBI SE VRACEJÍ), zlý listonoš Krištofík (Slovenský SEDÍM NA KONÁRI A JE MI DOBŘE), zoolog Monty (DVA LIDI V ZOO) a kněz (JEN O RODINNÝCH ZÁLEŽITOSTECH – měl premiéru až po Macháčkově smrti).

Taktéž neopomněl spolupracovat s rozhlasem („Pastýřka a kominíček", „Kouzelná flétna", „Princ Bajaja", „Duchcovský viadukt", „Milovat znamená žít", „Záznam o dorozumívání", „Albertův most", „Veselohra na mostě"; i režijně: „Štěstí" či „Potopené kameny"), televizními inscenacemi (MINISTERSTVO STRACHU, ROZHOVORY, BUŘIČ JEJÍHO VELIČENSTVA, PRINC A CHUĎAS, ZRCADLO NENÁVISTI) a seriálem SŇATKY Z ROZUMU (1968).

Pracoval také pro dabing (POLICEJNÍ INSPEKTORKA, SALAMANDR). Získal titul Zasloužilého umělce (1968). Se svoji bývalou manželkou, operní pěvkyní Věrou Štiborovou (1926 – 1988), měl dceru, taktéž herečku Kateřinu Macháčkovou (*1949). Kvůli svým politickým postojům a problémům s alkoholem měl po roce 1968 těžké zkušenosti s oficiálními zákazy a omezováním své činnosti.

Miroslav Macháček zemřel po těžké nemoci (kterou ovlivnil zejména alkohol a zčásti smutné rozčarování z polistopadového vývoje) 17. února 1991 v Praze ve věku nedožitých šedesáti devíti let.

Jaroslav "krib" Lopour