Antony Balch byl legendární figurkou britského filmového undergroundu. Tento habán (měřil 2 metry a 1 cm), kterému se přezdívalo „Sněžný muž“, se již od raného mládí zajímal o horory a exploatační kinematografii. V tomto koníčku ho ještě více utvrdilo setkání s jeho idolem Belou Lugosim na začátku 50. let během Lugosiho turné s divadelním představením „Dracula“. Balchovo první uplatnění u filmu bylo režírování reklam na mýdla Camey a na cukrovinky Kit-E-Kat. Na začátku 60. let se Antony přestěhoval do Francie, kde se živil vyhledáváním a titulkováním francouzských filmů pro britské vydání. V Paříži se Balch záhy etabloval v uměleckých kruzích a spřátelil se s takovými osobnostmi jako byli spisovatel William S. Burroughs či režisér Kenneth Anger. V roce 1963 se zúčastnil promítání filmu Zrůdy od Toda Browninga, který byl v Británii zakázán od dob svého uvedení v roce 1932. Za pomoci Angera se Balchovi podařilo zakoupit práva pro uvedení v Británii a tentýž rok svůj plán také uskutečnil.
V roce 1963 také započala jeho filmová kolaborace s Williamem Burroughsem, s nímž natočil celkem čtyři krátkometrážní snímky experimentálního charakteru. První byl pseudodokument o délce pouze necelých dvou minut pojednávající o nákupu papouška právě Burroughsem, kterého při této činnosti natáčel sám Balch. Snímek měl všeobsažný název William Buys a Parrot (byl uveden až po Balchově smrti v roce 1982). Dalším snímkem byl experimentální film Towers Open Fire, který vycházel z Burroughsova literárního díla a oba aktéři se podíleli na režii a oba si také ve filmu zahráli. Právě Towers Open Fire byl uváděn společně se snímkem Zrůdy.
Další důležitou kapitolou Balchova života bylo pronajmutí dvou kin v domovském Londýně, konkrétně pak The Jacey na Piccadilly Cirkus a The Times v Baker Street. Balch se staral o všechny záležitosti spojené s provozem biografů, zejména pak o dramaturgii. Zatímco The Times bylo přeci jen komerčněji založené, The Jacey bylo zaměřené na horor, exploitation, obskurní artové či trashové filmy apod. Naplno tím také rozjel své distributorské aktivity. Z těch známějších filmů, které prošly jeho distribucí můžeme jmenovat třeba Invocation of My Demon Brother od Kennetha Angera či Supervixens od Russe Meyera. Balch také distribuoval celou řadu neznámých snímků s erotickým nádechem, které nakupoval za hubičku na kontinentálních festivalech. Balch pak často filmům upravoval názvy (např. film Le grand cérémonial uvedlo jako Weird Weirdo apod.), připravil peprné titulky či doprovázel film různými skandalizujícími prohlášeními. Důležitým počinem bylo znovuuvedení švédsko-dánského částečně hraného dokumentu Čarodějnictví v průběhu věků (Häxan). Původně němý film Balch sestříhal, přidal hudební doprovod a pasáže s textem nahradil vyprávěním Williama Burroughse.
V roce 1966 Balch uvedl svůj třetí film a zároveň třetí spolupráci s Burroughsem The Cut Ups. Snímek byl součástí Balchova nedokončeného projektu Guerrilla Conditions, což měl být svérázný dokument o Burroughsovi natáčený v první polovině 60. let. Balch se nechal inspirovat „metodou střihu“, kterou aplikoval Burroughs a jeho spolupracovník Brion Gysin v literatuře. Antony rozstříhal svůj dokument na malé kousky, které pak náhodně opět poskládal dohromady. Film byl uveden v kině Cinephone na Oxford Street a sklidil bouřlivé a především negativní reakce. Někteří lidé tvrdili, že se jim dělá z filmu zle, jiní chtěli vrátit vstupné. Součástí The Cut Ups byly pasáže, kdy Burroughs sehrává scény ze svého díla „Nahý oběd“, což byl Balchův vysněný filmový projekt. Pracoval na něm od roku 1964 a v roce 1970 měl hotový scénář, který mj. obsahoval hudební čísla. Jednu z vedoucích úloh měl sehrát zpěvák Rolling Stones Mick Jagger, ale i kvůli neshodám mezi ním a Balchem byl projekt nakonec uložen k ledu.
Na konci šedesátých let se dal Balch do holportu se známým producentem hororů Richardem Gordonem a přestože si musel půlku nákladů uhradit ze svého, spatřil světlo světa v roce 1970 Balchův první celovečerní film The Secrets of Sex. Mix komedie, hororu a softporna zaznamenal na poměry nízkorozpočtového braku nebývalý úspěch a v roce 1973 byl uveden další snímek vzešlý z této spolupráce, horor jménem Horror Hospital, jenž si v kinech nevedl rovněž vůbec špatně. Mezitím byl ještě v roce 1972 uveden poslední film dua Burroughs a Balch jménem Bill and Tony, konverzační kraťas s tématem záměny rolí. Přestože Balch ohlašoval a měl v plánu natáčení několika dalších filmů, nikdy už žádný snímek nenatočil. V roce 1978 mu byla diagnostikována rakovina žaludku, které podlehl 6. dubna 1980 ve věku pouhých 42 let.
V roce 2005 byl posmrtně uveden definitivně poslední Balchův film Ghost at No. 9. Balch sdílel kancelářské prostory v londýnském Soho s dalšími lidmi, kteří se rozhodli po jeho smrti kancelář vyklidit. Toto se doneslo až k Burroughsovi, jenž kontaktoval další významnou personu britského undergroundu, Genesise P-Orridge, aby se pokusil některé artefakty zachránit. P-Orridge nelenil a na poslední chvíli doslova z popelnice zachránil několik plechových krabic s filmovým materiálem. Jednalo se o fragmenty již zmíněného a nedokončeného projektu Guerrilla Conditions, nepoužitý materiál pro The Cut Ups a také jeden box nadepsaný jako „Ghost at No. 9“, který dal výslednému tvaru název. Název, jenž odkazuje na tzv. Beat Hotel v Paříži, místo dočasného pobytu řady významných osobností beatnické generace. P-Orridge pak po dlouhých letech a důsledné práci nalezený materiál sestříhal do zhruba padesátiminutového experimentálního filmu. Jako zvukový doprovod posloužily části nahrávky „Nothing Here Now but the Recordings“, jedinečného záznamu Burroughsových audio experimentů vycházejících rovněž z metody střihu. Tyto nahrávky pořídil P-Orridge se svým spolupracovníkem Peterem Christophersonem v roce 1980 na návštěvě v Burroughsově bytu v New Yorku a v následujícím roce vydali na svém labelu Industrial Records.
Josef "J.Connor" K
