Jiří Hrzán

Herec Jiří Hrzán se narodil 30. března 1939 v Táboře jako nejmladší ze čtyř dětí bývalého zahradníka prezidenta Edvarda Beneše. Už od mládí se náruživě věnoval sportu, plavání, atletice (byl dokonce dorostenecký reprezentantem v běhu na středních tratích), judu a fotbalu.

Mezi přáteli byl znám svou dobrodružnou povahou, milováním kaskadérských kousků, bohémským životem, neutuchajícím elánem a vlastnostmi nikdy nevyrostlého rozpustilého kluka. Odmaturoval a bezúspěšně se snažil o přijetí na DAMU. Odešel na námořní akademii v polském Štětíně, ale stal se žákem herectví v pražském Studiu E. F. Buriana (1957 – 1959) a přestoupil ihned do 3. ročníku na DAMU, kterou absolvoval v roce 1961.

Poté prošel Armádním uměleckým souborem Víta Nejedlého (1961 – 1963), kde si odbyl také základní vojenskou službou, pardubickým Východočeským divadlem (1963 – 1964), Divadlem Petra Bezruče v Ostravě (1964 – 1965), Činoherním klubem v Praze (1965 – 1976), odkud byl kvůli incidentu během jednoho zájezdu propuštěn (nebyla mu prodloužena smlouva).

Poté byl do konce svého života hercem ve svobodném povolání, jako komik vystupoval na estrádách, uváděl vlastní zájezdové pořady („Proč jsem se nestal zpěvákem", „Divadelní a filmové zákulisí Jiřího Hrzána", „Role, které jsem nehrál" apod.), zpíval, účastnil se hudebních festivalů Děčínská kotva (zisk Stříbrná trofeje 1978 s kolegyní a herečkou Lenkou Kořínkovou za společný duet „Na Lipně") a Bratislavské lyry.

Na divadelních prknech (i na filmovém plátně) Jiří Hrzán udivoval svými pohybovým umem, pěveckými a komickými dovednostmi. Disponoval skvělým mimickým uměním, klaunskou fantazií, temperamentem, vynalézavostí, jež podtrhoval svým zasněným pohledem, plachostí a hustými nepoddajnými vlasy.

Zcela skvěle dokázal ztvárnit komické úlohy podtržené humornou nadsázkou a sebeironií, tak také tragické a psychologicky velmi složité role, k nimž přistupoval nanejvýš zodpovědně: „Mandragora" (Syr), „Zlatý kočár" (Julius), „Chroust" (Jůzl), „Candide" (Candide), „Revizor", „Na koho to slovo padne", „Narozeniny", „Zločin a trest", „Na dně", „Podobizna", „Poprask na laguně" atd. V 70. letech byl normalizační cenzurou cílevědomě omezován a odstrkáván od herecké práce. O jeho životě vznikla kniha Hany Rychetníkové „Komik se smutnýma očima" (2004) a Boudův dokument MUŽ, KTERÝ CHTĚL LÉTAT (1997) z cyklu České televize NEVYJASNĚNÁ ÚMRTÍ.

Už za svých studií na DAMU se stal zdatným a oblíbeným českým filmovým hercem: LIDÉ JAKO TY (učeň Batole), FLORIÁN (student), HOTEL PRO CIZINCE (podomek Kája), SVATBA JAKO ŘEMEN (ženich Venda), PENSION PRO SVOBODNÉ PÁNY (spolubydlící Halibut), NEBEŠTÍ JEZDCI (seržant Novák), PŘÍPAD PRO ZAČÍNAJÍCÍHO KATA (obecní blázen Vyskoč), „PANE, VY JSTE VDOVA!" (astrolog Stuart Hample), HLÍDAČ (dozorce Josef Vildomec), SLAMĚNÝ KLOBOUK (bratranec Bobin), HOMOLKA A TOBOLKA (Bradáček), TŘI CHLAPI NA CESTÁCH (pilot), JAK UTOPIT DR. MRÁČKA ANEB KONEC VODNÍKŮ V ČECHÁCH (vodník Thomas), DRÁHÉ TETY A JÁ (číšník Michal), HUDBA KOLONÁD (Vili Brod) či BOUŘLIVÉ VÍNO (Zezulák).

Snímky BLÁZNI, VODNÍCI A PODVODNÍCI (vodník Michal), PRÁZDNINY PRO PSA (otec) a BULDOCI A TŘEŠNĚ (mafián Fofo), v posledním jmenovaném ho musel v některých scénách zastoupit Miroslav Středa, měli premiéru až po jeho předčasné smrti (ve filmu BLÁZNI, VODNÍCI A PODVODNÍCI ho navíc v postsynchronech musel namluvit Vladimír Hrabánek).

Jiří Hrzán získal zajímavé nabídky také v rozhlase, dabingu, televizních inscenacích (RŮŽENKO, SPÍTE SAMA?, ALEXANDR DUMAS STARŠÍ, KLÍCKA, DOHAZOVAČ, O ŠEVCI MATĚJOVI, PAN TAU A ROSNIČKA, HVĚZDA PRVNÍ VELIKOSTI, PŘÍPAD ZAMILOVANÉHO SYNOVCE, O TEREZCE A PANÍ MADAM, A MÁTE NÁS, HOLKY, V HRSTI, PAN TOMŠÍK aj.), seriálech (PÍSEŇ PRO RUDOLFA III., BYLI JEDNOU DVA PÍSAŘI, BYL JEDNOU JEDEN DŮM, ŽENA ZA PULTEM, TAJEMSTVÍ PROUTĚNÉHO KOŠÍKU, ARABELA a LUCIE, POSTRACH ULICE) a originálně namluvil večerníček ŘÍKÁNÍ O VÍLE AMÁLCE (1975).

V Hrzánových stopách dnes pokračuje dcera, herečka Barbora Hrzánová (*1964). Jeho vášeň ve výškách se mu stala nakonec osudnou (zemřel v mladém věku, stejně jako jeho herečtí kolegové Petr Svojtka, Jaroslav Drbohlav a Ivan Luťanský): tragicky zahynul při lezení po domovní zdi 23. září 1980 v Praze ve věku pouhých čtyřiceti jedna let.

Jaroslav "krib" Lopour