Jiří Hrzán

Narodil se 30. 3. 1939 v zahradnické rodině ve starobylém husitském městě Tábor. Byla to doba nejsmutnějšího času československého národa. V českých zemích zavládla nacistická moc, která trvala šest let. Otec Jiřího byl odborníkem pro zakládání nových zahrad, traduje se, že navrhoval zahradu v Sezimově Ústí pro pana prezidenta E. Beneše, ale nikoliv jako jeho osobní zahradník. Jiří se již v raném věku věnoval různým kolektivním sportům, hokeji a fotbalu, také lehké atletice. Maminka Marie se vzorně starala o celou početnou rodinu, čtyři děti - Jaroslava, Helenu, Květu a nejmladšího Jirku, který toužil být kominíkem. Už jako dítě rád slézával výšky.

Krátce po válce se začalo rodině Hrzánů v zahradnictví dařit. Přišel rok 1948, jejich živnost byla znárodněna komunisty. Maminka Marie šla pracovat do vojenských skladů. Malý Jiří již ve škole projevoval sklony k herectví. Jeho komediální scénky, kde napodoboval své učitele, dovedli rozesmát celou třídu. Byla to určitá předzvěst jeho komediálního talentu. Po maturitě se přihlásil na DAMU a neuspěl. Poté, podal přihlášku na námořní školu v polském Štětíně a byl přijat. Ale rozhodl se jinak, pro herectví. Jeho cesta k hraní začala v Divadle mladých v Táboře, zde prvně vstoupil na prkna, které znamenají svět. Tady si ho všiml známý E. F. Burian a pozval ho do nového divadelního Studia v Praze. Úspěšně složil přijímací zkoušky a byl přijat. Dobrým kamarádem a kolegou se mu stal herec Jiří Zahajský. Zde se také prvně setkal s hercem Vladimírem Menšíkem.

V září 1962 nastoupil vojenskou službu do Armádního uměleckého souboru, kde hrál s řadou svých kolegů z divadla, např. Kodetem, Zahajským, Grossmanem a jinými. Tam se začal ještě více profilovat do své typické polohy. Tady se seznámil s Věrou Šmídovou, kterou si vzal za manželku v roce 1963, následujícího roku se mu narodila první dcera Barbora, dnes oblíbená herečka. Po čase se narodila i druhá dcera Tereza. Přesto, že miloval svou ženu, bohužel vztah nebyl pro Jirku udržitelný. Byl neustálé v pokušení krásných žen, tak se s manželkou rozvedl. Stačil se za svůj život ještě i podruhé rozvést. Vyhledával přítelkyně mezi manekýnami, herečkami a zpěvačkami, které jeho život silně ovlivňovali. On skutečně ženy miloval, dovedl je kouzlem své osobnosti velice přitáhnout. Byl nespoutaným milovníkem žen a plného života. Poměrně často své lásky střídal. V oblibě měl ženy hlavně dlouhonohé a vyšší než byl sám.

Přestože Jiří špatně vyslovoval písmeno „ř“ a měl potíže s koktáním, svůj problém dovedl později proměnit v legraci na prknech divadla, ale i před kamerou. Netrvalo dlouho a rázem patřil mezi výrazné mladé osobnosti českého herectví. Získal angažmá v Semaforu. Po krátkém čase přešel do pardubického divadla, kde hrál mimo jiné i Josef Somr. Jiří zažádal opět o možnost studia na DAMU, byl přijat a vstoupil rovnou do třetího ročníku. Od roku 1965 účinkoval již v souboru pražského Činoherního klubu, kde hrála plejáda vynikajících herců, Jan Kačer, Petr Čepek a jiní. Dobrá herecká parta měla na Jirku ohromný vliv. Projevil tu talentovanou schopnost herecké improvizace. V perfektní roli vzpomeňme Halibuta v PENZIÓNU PRO SVOBODNÉ PÁNY S. O´Caseyho, Dobčinskiho v REVIZOROVI N. V. Gogola. Také byl dlouhé roky členem hereckého fotbalového týmu Amfora.

V prvním filmu si zahrál již v roce 1960, ale další cesta k filmu nenechala na sebe dlouho čekat. Nabídku výrazných rolí dostal až ve filmu SVATBA JAKO ŘEMEN (1967) a hned další film PENZION PRO SVOBODNÉ PÁNY (1967) kde Hrzán ukázal i své pohybové přednosti. Poté dostal svoji nejlepší filmovou roli v NEBESKÝCH JEZDCÍCH od Jindřicha Poláka. Do postavy Prcka v dramatickém ději filmu dokázal vnést nádhernou osobitost svého upřímného humoru.

Československo v roce 1968 bylo okupováno vojsky Varšavského paktu. Jiří Hrzán uvažoval o emigraci. Protože byl duchem velký vlastenec, rozhodl se zůstat v republice navzdory přicházející normalizační době. Režim tlačil po srpnu 1968 na všechna kulturní zařízení a hlídal nežádoucí oblíbence divadelní i filmové scény. Stačila jeho malá neopatrnost, obyčejný pád z balkonu v Ostravě a soudruzi mu za to vystavili zákaz angažmá v Činoherním klubu a zákaz hraní po pražských divadlech.

Protloukal se životem, jak se dalo, živil se převážně jako zpěvák a občas jako konferenciér v televizních estrádách a venkovských bálech. Těžce se vyrovnal s ústupem ze slávy, ale hlavně mu chyběla scéna Činoherního klubu. Bohužel pozvolna propadal depresivním náladám, které utápěl v alkoholu. Přesto, že nemohl točit filmy. V sedmdesátých letech dostal možnost si znovu zahrát v dramatickém filmu Ivana Renče HLÍDAČ (1970). Film byl uložen do trezoru. A poté následovali komedie DRAHÉ TETY A JÁ (1974), JAK UTOPIT DOKTORA MRÁČKA ANEB KONEC VODNÍKŮ V ČECHÁCH (1974) a také si zahrál v televizních seriálech, BYL JEDNOU JEDEN DŮM (1974) a ARABELE (1979).

Jiří Hrzán měl také oblibu se pohybovat po nejrůznějších vysokých římsách, okapech a hromosvodech, při natáčení nebezpečných scén se nenechával zaskakovat kaskadéry, miloval představu jakéhosi lítání vzduchem. Den 22. září mu byl v životě osudný. Večer odešel z divadla pod vlivem alkoholu za svou přítelkyní. Tu noc v pražské ulici spadl z výšky, když nebezpečně šplhal po budově za ženou, kterou miloval. Zemřel 23. září 1980 ve věku 41 let. Byl malý vzrůstem, ale velkým hercem, bonviánem a milovníkem plného života.

Josef "tahit" B.