foto

Jean-Pierre Melville

  • nar. 20.10.1917
    Paříž, Francie
  • zem. 2.8.1973 (55 let)
    Paříž, Francie
  • Sdílet na Twitteru
  • Sdílet na Facebooku

Biografie

Jeden z nejvýznamnějších tvůrců francouzského filmu, Jean-Pierre Melville, se narodil v Paříži do židovské rodiny původem z Alsaska a jeho rodné jméno znělo Grumbach, pseudonym Melville přijal až za druhé světové války podle svého oblíbeného spisovatele. Melville vyrůstal v Paříži a za studií jej zcela pohltila láska k filmu. Jeho posedlost a neúnavnost, s jakou navštěvoval biografy, byly pro něj nejlepší školou filmařiny, kterou později hojně zužitkoval ve své vlastní práci. Od otce pak dostal šestnáctimilimetrovou filmovou kameru a začal točit první amatérské snímky. V roce 1937 nastoupil vojenskou službu, v níž setrval do začátku druhé světové války. Po obsazení Francie fašisty se zapojil do odboje, později uprchnul do Velké Británie a v rámci Francouzské osvobozenecké armády se pak vrátil do závěrečných bojů v Evropě.

Hned po válce chtěl Melville začít točit profesionálně, odmítl se ale nechat zapsat do všezaštiťující filmové organizace Union, která byla i pod vlivem politiky a odborů (a na to Melville nikdy nechtěl přistoupit). Melville byl tak nucen založit vlastní produkční společnost (Melville productions), postavil i filmové studio (které v roce 1967 lehlo popelem). V roce 1946 spatřil světlo světa jeho první, tentokrát ještě krátký film, inspirovaný vzpomínkami na dětství a láskou k cirkusu. Tři roky poté vyprodukoval svůj první celovečerní film, LE SILENCE DE LA MER (1949); v tomto nepatetickém dramatu z období války aplikoval některé novátorské filmařské postupy, které se staly jeho devízou. Film debutujícího režiséra s tehdy neznámými herci si těžko hledal cestu k divákům, ale odborníci viděli v Melvillovi slibný potenciál do budoucna. Další film, LES ENFANTS TERRIBLES (1950) vznikl podle literární předlohy od Jeana Cocteau, který se i na vzniku snímku podílel tak zásadním způsobem, že Melville byl nakonec odsouzen víceméně jen k technické režii.

Z další Melvillovy tvorby stojí za zmínku kriminální drama BOB LE FLAMBEUR (1956); v tomto případě se režisér spolehnul na osvědčeného autora literární předlohy, Augusta Le Breton. Film se sice nestal diváckým hitem, dostal se ale znovu do centra pozornosti četných filmových odborníků a nadšenců, mimo jiné právě nastupující generace nové vlny. Totéž se týkalo i Melvillových dalších filmů, zvláště následujícího válečného dramatu KNĚZ LÉON MORIN (Léon Morin, prêtre, 1961), do nějž angažoval začínajícího J. P. Belmonda. Ten byl ostatně hvězdou i dalších filmů PRÁSKAČ (Le doulos, 1962) a NEJSTARŠÍ FERCHAUX (L'ainé des Ferchaux, 1963), které důstojně reprezentují tzv. francouzskou drsnou školu.

Vznik filmu NEJSTARŠÍ FERCHAUX provázely četné realizační problémy, omezování financí, zkrácení počtu natáčecích dnů v amerických exteriérech, konflikty s producentem i neshody s herci. Podobné to bylo u následujícího Melvillova filmu, DRUHÝ DECH (Le deuxième souffle, 1966). Ten se měl točit již v roce 1964, byly podepsány smlouvy, ale z finančních důvodů nakonec z natáčení sešlo. Titul byl tak vyprodukován až o dva roky později, navíc s jiným hereckým obsazením, než bylo původně plánováno. Tímto snímkem nicméně Melville výrazně obohatil francouzský kriminální žánr. Podobně zdařilý kriminální titul vytvořil pak o rok později s Alainem Delonem (SAMURAJ; Le samourai, 1967).

Se svým následujícím filmem, ARMÁDA STÍNŮ (L'armée des ombres, 1969) se Melville vrátil ke spolupráci s Lino Venturou a také k tématu druhé světové války. Film sice vznikl podle literární předlohy, ale Melville do scénáře vpravil vlastní zážitky z odbojářské etapy svého života. Film byl v nedávné době oceněn několika americkými sdruženími filmových kritiků. K oblíbenému kriminálnímu žánru pojatému originálním způsobem se pak Melville vrátil s filmem OSUDOVÝ KRUH (Le cercle rouge, 1970), opět s Alainem Delonem v hlavní roli (šlo také o jedno z posledních vystoupení Bourvila před jeho předčasnou smrtí). Tímto titulem také Melville poprvé skutečně výrazně zasáhl do návštěvnosti kin; OSUDOVÝ KRUH viděly v kinech více než čtyři milióny diváků. O dva roky později pak vznikl Melvillův poslední film, opět kriminální drama, dnes již řazené ke klasice – POLICAJT (Un flic, 1972).

Jean-Pierre Melville po celou svou kariéru bojoval střídavě s diváky a s kritiky, dnes je ale obecně považován za otce francouzské nové vlny, inspiroval četné umělce o generaci mladší, k jeho odkazu se hlásí i Quentin Tarantino. Melville začal točit zcela inovačním způsobem již po válce, zatímco nová vlna přišla až zhruba o deset let později. Později se ale díky svým filmům, inspirovaným Amerikou, stal terčem kritiky právě z řad režisérů nové vlny. Na rozdíl od nich byl totiž zjevně pravicového politického zaměření a v rozporu s nimi nikdy neměl problém s čímkoli americkým. Zajímavé je, že když byl jednou novináři tázán na lidi, kterým vděčil za úspěch své práce, nejmenoval nikoho z herců, kteří dodávali jeho filmům hvězdný punc (což byli J. P. Belmondo, L. Ventura a A. Delon), uvedl spíše spolupracovníky z technických oborů. Jako režisér má Melville na svém kontě pouhých 13 filmů, patří mu ale nezastupitelné místo v dějinách francouzského filmu.

Jean-Pierre Melville zemřel na infarkt 2. srpna 1973 ve věku 55 let v Paříži.

Pavel "argenson" Vlach

Režijní filmografie

Scenáristická filmografie

Herecká filmografie

Filmy

1963 Landru
1960 U konce s dechem
1959 Deux hommes dans Manhattan
1957 Kapesní láska
1950 Orfeus

Dokumentární

2015 Belmondo (TV film) - a.z.
2013 Cocteau Marais - Un couple mythique (TV film) - a.z.
1971 Cinéma de notre temps: Jean-Pierre Melville: portrait en neuf poses (TV film)
1964 Chroniques de France (TV seriál)
1956 Cinépanorama (TV seriál)

TV pořady

1973 Ouvrez les guillemets (TV pořad)

Střihačská filmografie

Filmy

1970 Osudový kruh

Fanoušci tvůrce

<< 1-20 >>
všichni fanoušci
(43)
Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace