Zdeněk Podlipný

Zdeněk Podlipný se narodil 5. května 1898 v pražské Michli do chudé rodiny. Bída v dětství na něho měla vliv při formování jeho levicové politické orientace. Láska k divadlu ho zavedla v roce 1915 do divadelní společnosti F. Kosteleckého. V dalších letech 1915 – 1920 pracoval a získal další zkušenosti u řady kočovných divadelních společností.

Avšak z první kamenné ostravské scény Národního divadla moravsko – slezského (1922 – 1926) byl propuštěn jako organizovaný komunista za politické školení technických pracovníků. Dále herecky prošel Českým divadlem v Olomouci (1926 – 1928), kladenským Stálým divadlem (1928 – 1931) a Městským divadlem v Plzni (1931 – 1932).

Vedl a režíroval divadelní společnost J. E. Sedláčka (1932 – 1933), kde Zdeněk Podlipný uváděl též hry z uzavřeného Červeného esa. Záhy se stal zakládajícím členem a obětavým hercem Divadla D 34 E. F. Buriana (1933 – 1941). Po násilném skončení Burianovy scény hrál v Divadle Na Vinohradech (1941 až 1945).

Ještě na sklonku německé okupace se taky podílel na založení ilegální Revoluční odborové rady divadelníků, jež připravila program poválečného uspořádání českého divadelnictví. Po zatčení komika a ředitele Vlasty Buriana se Podlipný zmocnil jeho Divadla Vlasty Buriana, stal se uměleckým vedoucím, režisérem a přejmenoval ho na Divadlo kolektivní tvorby (1945), které přežilo jen do roku 1946.

A do své předčasné smrti působil jako první šéf činohry nově založeného Slezského národního divadla v Opavě (1945 – 1946), kde dramaturgicky prosazoval českou a regionální dramatiku a chtěl utvořit nové lidové divadlo.

Jako činoherní charakterní herec vytvářel hlavní i menší role v dramatickém repertoáru (před koncem života své herectví omezoval na úkor režisérských a vedoucích funkcí): Shylock („Kupec benátský"), Bulyčov („Jegor Bulyčov"), Láb („Věra Lukášová") či Duval („Manon Lescaut"). Z jeho režií si uveďme „Loď živých" („Jsme všichni na jedné lodi"), „Asyl", „Milion trápení", „Pasekáři" Sokola – Tůmy a nebo Dostojevského a Vrbského „Strýčkův sen".

Kvůli angažmá u E. F. Buriana se na filmovém plátně 30. let, kdy debutoval, objevil pouze dvakrát (tak jednou i v ojedinělém režijním opusu E. F. Buriana). Poprvé byl učitelem francouzštiny ve Slavínského komedii MADLA Z CIHELNY (1933) a podruhé smilným Emerichem Láblou v Burianově poetické VĚŘE LUKÁŠOVÉ (1939) podle divadelní hry a románu Boženy Benešové „Don Pablo, Don Pedro a Věra Lukášová".

Až během okupace, kdy již nebyl ve svazku s D 34, mohl plně rozvinout své filmové hraní ve filmu. Přesto má ve své filmografii Zdeněk Podlipný osm filmových titulů 30. a 40. let. Do poválečné, již znárodněné, české kinematografie herecky zasáhnout nestihl (zejména svých rychlým skonem a díky faktu, že se kvůli povinnostem usadil natrvalo v Opavě – daleko od filmařů).

Za okupace pravidelně filmoval v letech 1941 a 1943, pokaždé třikrát. Byl mj. návštěvníkem hospody „U hrubiána" panem Severou v dramatu s Otomarem Korbelářem ADVOKÁT CHUDÝCH (1941) režiséra Vladimíra Slavínského podle romaneta Jakuba Arbese, stárkem ve mlýně pantáty Kaliby (hrál Theodor Pištěk) v Cikánově komedii Z ČESKÝCH MLÝNŮ (1941), hodným sluhou Jakubem v další Slavínského komedii NEBE A DUDY (1941), divadelním kritikem v TANEČNICI (1943) Františka Čápa, ředitelem filmové společnosti v BLÁHOVÉM SNU (1943) J. A. Holmana a naposledy skalákem v dramatu podle stejnojmenného románu Jana Morávka a režiséra Ladislava Broma SKALNÍ PLEMENO (1944).

Tento posledně jmenovaný snímek dokončil Podlipný dva (nebo čtyři) roky před svou smrtí. Už od 30. let (díky angažmá u E. F. Buriana) spolupracoval s rozhlasem (např. „Máj" 1935, „Lazebník sevillský" 1936, „Evžen Oněgin" 1937, „Mír" 1937, „Každý něco pro vlast" 1937).

Pod pseudonymem Zdeněk Brodský psal též divadelní hry, třeba „Asyl" (1945), kterou sám uvedl 23. května 1945 v Divadle kolektivní tvorby. Herečkami byla též Podlipného manželka Zdeňka Podlipná (1902 – 1977) a vnučka Jana Podlipná (*1984). Herec, režisér, divadelní činovník a dramatik Zdeněk Podlipný zemřel náhle 23. července 1946, některé prameny uvádějí datum 5. května 1948, v Opavě ve věku pouhých osmačtyřiceti (či na své padesáté narozeniny) let.

Jaroslav "krib" Lopour